Je největším idolem dívek v posledních letech. Kdekoli se objeví, tam na něj puberťačky pokřikují, chtějí od něj podpis a často nejen to. "Když ale stačí jen kývnout, nemáte z toho ten požitek. Asi jako rybář, co chytá na dynamit," tvrdí Vojta Kotek (20). Pro fanynky je to špatná zpráva. Možná je ale potěší fakt, že v novém filmu O život uvidí Vojtu zcela nahého. Zcela se svléknout vás donutil režisér Milan Šteidnler? "Ne ne, vlastně to byla má inicitaiva. (směje se) Nejdříve jsem měl při natáčení na sobě takový tělový tanga. Ale bylo mi v nich docela trapně a taky dost fyzicky nepříjemně, takže jsem raději hrál nahý. Co všechno ale diváci uvidí, netuším, záleží na konečném sestřihu." Styděl jste se? "Ani ne, bral jsem to čistě pracovně. Režisér na place nechal jen lidi, kteří tam museli být. Ostatní se dívali venku na monitorech." (směje se) Jste zcela nahý, vedle vás je sexy Dorota Nvotová a vy to berete čistě pracovně? "Samozřejmě jsem se soustředil i na to, abych se do toho moc nepoložil. Bylo by trapné, kdyby... ehm... víte co... Naštěstí je ale celé natáčení tak rozkouskované, že než se člověk dostane do atmosféry, ozve se STOP! a je to hned pryč." Samotný sexuální akt je tedy jen dílem střihových kouzel? "Střih je důležitý, ale ta motorika pohybů tam je samozřejmě nepostradatelná. Ale není to na férovku. Takovej bejk zase nejsem, abych vydržel tři 14hodinový směny!" Vždyť ale máte už docela praxi! Erotické scény jste natáčel i dříve, třeba ve Snowboarďácích. Hodně vám tenhle film změnil život? "Před třemi lety jsem zažil něco neskutečného. V září jsem začal hrát v seriálu Pojišťovna štěstí, v listopadu šli do kin Snowboarďáci. A nastala mela. Když jsme seděli s Jiřím Mádlem v jednom hradeckém kině za chatrným stolkem a namáčkl nás na zeď rozvášněný pištící dav holek, bylo to o hubu. Holky se dusily, udělaly by snad cokoliv, aby si na nás mohly sáhnout..." ...a vlézt k vám do postele? "To taky. Ale věřte nebo ne, nikdy jsem této možnosti nevyužil. Vůbec mě nebavilo, že to bylo tak snadný, že stačilo lousknout a už by to bývalo bylo... Neříkám to proto, že bych na sebe byl za to pyšnej. Prostě bych si připadal, jak kdybych šel do nevěstince." Teď jste asi nejednu fanynku urazil. "Já to nemyslím zle. Vždyť hlavně pro ně by bylo ponižující, kdybych je rovnal do řady a ukazoval na ty, které mohou udělat krok vpřed, a pak bych si je někam odvedl, zabouchl dveře a řekl: Tak dámy, která půjde první..." Kolik jim bylo? "Většinou kolem patnácti let. I míň. Ještě ke všemu..." (směje se) Pořád po vás tak šílí? "Kdepak! Já jsem předloňskej sníh. Už tu jsou jiní. Maximálně když třeba hrajeme v divadle pro školy, tak pak přijdou, některé si na mě sáhnou a začnou pištět a chichotat se..." (směje se) Dobře, nespal jste s fanynkami, co jiné holky? "To víte, je mi dvacet... a přiznávám, že mi ten kluk z televize, co se mnou všude chodí, občas možná podprahově pomohl..." Nejdou na vás melancholické nálady, když jste se teď po dvou letech rozešel s Terezkou Voříškovou (17)? "Máte pravdu, je to pořád živý, je to ve mně a nemůžu se toho zbavit." Byl to váš první delší vztah? "Ne, to nebyl, ale byla to moje první láska." Tak to je jasné, že vás rozchod tak bolí, chápu... Proč vlastně už nejste spolu? "I když jsme spolu byli dva roky, tak si nemyslím, že by se ten vztah vyčerpal, ale..." Ale? "... můžu si za to sám." Cítím z vás pozdní lítost. Co jste jí provedl? "Nezlobte se, ale to je vše." Dobře, dělat chyby je lidské, každopádně Tereza už prý má nového přítele, také herce Kryštofa Hádka... "...pojďme dál, prosím..." Už vás nebudu trápit, řekněte mi jen, dovedete si ve dvaceti letech představit, že byste byl s jednou dívkou celý život? "Samozřejmě! Když se budu držet dobře míněných rad..." Jakých třeba? "Jak mi řekl mnohem starší kamarád: Když už si myslíš, že to dál nejde, a zkusíš někoho jiného, tak se za chviličku dostaneš na to stejný místo, kde jsi byl. Akorát s jiným člověkem, a je to buď stejný, nebo horší..." Váš osobní život je dost pestrý a nenudíte se ani jako herec. "To ne, i když u diváků i režisérů jsem pořád v šuplíku Snowboarďák. Nestěžuju si, na prkně se dá jezdit i v padesáti (směje se). Ale třeba Jirka Mádl to ze sebe parádně setřásá, dostává úplně jiné role a je v nich dobrej." Vy jste zase dostal šanci v Divadle Palace a vedete si prý velmi dobře. "To nemůžu posoudit, ale roli slepého chlapíka ve hře Motýli si strašně užívám. Ale jednou bych se chtěl věnovat režii. Proto jsem ji začal studovat." Na FAMU vás ale loni nevzali... "Ano, ale ani jsem nepředpokládal, že bych se právě já dostal hned napoprvé. A tak studuji v prvním ročníku hranou režii na soukromé filmové škole v Písku a jsem tam spokojenej. Můj ročníkový vedoucí je Jirka Strach, což je supr. Na FAMU to třeba zase někdy zkusím..." Film, který jste k přijímačkám natočil, se komisi nezdál dobrý? "Natočil jsem krátký film, který měl - alespoň doufám - vtipnou pointu, připomínalo to komedii, ale zřejmě se očekával nějaký alternativní experiment. Já ale nechci být umělcem, mně by bohatě stačilo, kdybych byl "jen filmař". Dlouhé záběry na kapání vody do louží mě nechávají naprosto chladným..." Takže přesně nevíte, proč vás nevzali? "Přišel mi jen takový univerzální dopis, ve kterém stálo, že jsem neprokázal talent a že mé přijmací řízení bylo ukončeno." V herectví nevidíte vlastní budoucnost. Jak jste se k němu ale dostal? "Díky prastrýci, který dělal produkčního, jsem začal už jako dítě dabovat. A když jsem byl jednou na Kavčích horách, potkal jsem v bufetu pomocnou režisérku, která zrovna dělala casting na film Tuláci Víta Olmera. Řekla mi, ať to zkusím. A vyšlo to!" To byl na začátek kariéry pořádný nářez. "To teda jo, hlavní roli hned na začátku, měl jsem štěstí. Já jsem v tomhle vůbec měl docela dost štěstí." A nepomohl štěstí trochu také váš táta, manažer Divadla Járy Cimrmana Václav Kotek? "Svým způsobem. Ne, že by snad chodil za režiséry a říkal jim: Hele, mám syna... To je absurdní. Žádný režisér si do filmu neobsadí někoho, koho nechce. Ale díky otci jsem se o tuhle branži začal zajímat, vyrůstal jsem v tom." Máte občas pocit, že jste to mohl zahrát lépe? "To mám z každýho filmu, stejně jako většina herců. Nadávno jsem viděl Únos domů, kdy mi bylo třináct, a byl to teď pro mě otřesnej zážitek. Tak jsem si říkal, že až se za dvacet let podívám na Snowboarďáky, tak se budu buď strašně smát, nebo se hanbou propadnu." A jsme zase u Snowboarďáků. Přinesl vám tenhle film i něco negativního? "To víte, že jo! Díky nim jsem pro mnoho lidí »komerčák«. Což je v mé generaci vlastně nadávka. Znamená to, že je člověk hloupý, když se zaprodal penězům, strašnýmu mamonu a že díky těm penězům nemusí už do konce života nic dělat." Je to váš případ? (směje se) "Pravda je, že na dvacetiletýho kluka jsem si vydělal docela dost, ale za vodou jen tak nebudu. Navíc je dost možné, že moje nejúspěšnější léta už pominula..." Docela skeptický povzdech ve dvaceti. Co vlastně čekáte od života? "Jak kdy... (směje se) ... hlavně asi zábavu... Ale v hlubším slova smyslu... (zapřemýšlí) ... hledám sebe. A když si to úplně otevřeně přiznám, mám pocit, že jsem se ještě nenašel."