Jak se ta znamení projevují?

„Máme doma takové schody s čidlem na pohyb. Kolikrát se stane, že světlo zabliká, přitom tam žádný pohyb není. To stejné se děje u světla nad kuchyňskou linkou.“

Člověk by si to dokázal představit ve snech, ale takhle?

„Někteří lidé si možná budou myslet, že mi šibe, ale pro mě je to svým způsobem přirozené. Jinak ve snech se také potkáváme.“

O čem se vám zdá?

„Nikdy jsem snům nevěnovala pozornost, ale později jsem zjistila, že je v nich naše duše lehko navštivitelná. První sny po nehodě byly vysloveně poselství. Paľko do nich za mnou chodil a byl neskutečně neoblomný. Říkala jsem mu, ať do toho letadla nenastupuje. On mi ale řekl, zlatko, to se nedá. Dával mi najevo, že jiná možnost není.“

Když se podíváte do reality, jak se po roce a půl díváte na to, že Pavol už nežije?

„Ztratila jsem nejlepšího kamaráda, prožili jsme spolu celý život. V budoucnosti se vidím jen sama. Nikdo mi nechybí, nemám potřebu hledat muže, náhradu. Absolutně ne. Paľka totiž pořád cítím přítomného vedle sebe, a doufám, že ještě dlouho budu.“

Časem třeba sama nebudete…

„Každý mi to říká… Ale já si takovou verzi nedokážu představit. Spíše by mě to vykolejilo. Možná je mi souzený vztah až na důchod, kdo ví…“

Říká se, že čas hojí. Platí to i ve vašem případě?

„Tohle rčení je myšleno spíše tak, že čas otupí největší žal. Tam jsem byla před rokem. Utápěla jsem se v slzách, ale dnes už dokážu fungovat. I přesto, že mám tu tragédii v hlavě čtyřiadvacet hodin denně. Stále mám dny, kdy mi to celé nedochází.“

Asi je zbytečné ptát se, zda máte strach sednout si do letadla, že?

„Vůbec netuším, kdy budu schopna to překonat. Ani nemám strach z toho, že by spadlo, spíš z toho, že se mi začne vybavovat Palino. Mám noční můru, když se mi v hlavě začne honit, co v tom letadle posledních pár sekund prožívali.“