„Nahoře má člověk pocit svobody,“ říká Blesku Zdeněk. I přes velkou odpovědnost má ovládání jeřábu rád. Nahoře práce probíhá podle toho, jak se dohodnou parťáci dole. „Většinou se nejprve naváží železo, poté se odbedňuje to, co se večer zabetonovalo, přestavují se kombinační prvky a vše se znovu sestavuje do kupy,“ popisuje jeřábník Zdeněk, jak zhruba vypadá jeho den. Záleží, co je potřeba. Skupiny pracantů jsou mezi sebou dohodnuté, takže jeřáb operuje celý den. Při práci se musí jeřábník neustále soustředit. To považuje Zdeněk za jedno z největších úskalí svého povolání.
Psychické vypětí
„Musíte se soustředit, jako když jedete autem po silnici,“ popisuje Zdeněk. Ovládat jeřáb vyžaduje notnou dávku psychického vypětí. Jde o bezpečnost kolegů pod jeřábem. Také musí mít spoleh na kolegy, kteří ho navádí. Hlavně když je se strojem za barákem. V kabině mu pomáhají kamerové systémy. „Já to sice vidím na kameře, ale stejně je tu strašně veliká zodpovědnost,“ upozorňuje Zdeněk.
Blesky, hromy divo bijú
Největší „divočinu“ zažil jeřábník Zdeněk, když do něho poprvé uhodil blesk. „Pracoval jsem na Temelíně ve 180 metrech,“ vzpomíná. Najednou se zablesklo, ozvala se rána a do železného obra „šlehnul“ blesk. „Je to zážitek, na který nelze jen tak zapomenout,“ dodává.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
