Ve skautu se totiž lecčemu přiučil. Pokoře, odvaze i třeba samostatnosti. Miloš (33) se přitom ke skautům chtěl přidat z prozaických důvodů. Vábila jej touha po dobrodružství, touha zažít něco, co se ve škole zažít nedá. „Odmala jsem měl hodně rád Jaroslava Foglara a jeho Rychlé šípy,“ vysvětluje. Proto se chtěl dostat do skautského oddílu, což se mu nakonec okolo devíti let vyplnilo.
Regály plné knih a zásoby čaje: Byt Jaroslava Foglara odhaluje spisovatelovu duši. Jaké skrývá tajemství?
Příroda člověka umí naučit
„Dříve jsem bydlel v Jinonicích, což je podle mne snad jediná vesnice, do které zajíždí metro. Je to úžasná část Prahy,“ říká. „Třeba Prokopské údolí je výjimečnou lokalitou. Už jako kluk jsem tam rád chodil. Je to kus pravé divočiny,“ takže právě tam by pražským dětem doporučil výlety. V přírodě se totiž člověk může kdečemu naučit. Třeba i čelit vlastnímu strachu a postarat se o sebe.
„Téměř“ jako v Rychlých šípech
Když byl ještě malým klukem, podobně jako Foglarovi hrdinové rád lovil bobříky. Dokonce i dříve, než se přidal mezi skauty. „Ale jestli by se mi to podařilo i dneska? No nevím, nevím,“ kroutí hlavou usměvavý skaut.
V čele Skautského institutu
Na otázku, zda je »vzorňák jak se patří«, Miloš odpovídá: „No, i když jsem nejspíše za život pár sprostých slov řekl, člověk nedokáže být úplně Mirkem Dušínem,“ zamýšlí se. Už během studií podnikal v oblasti strategického plánování veřejného prostoru, než zjistil, že je duchem i tělem více skaut než podnikatel. Proto pomáhal založit Skautský institut, v jehož čele nyní stojí a který provozuje Junák. Původně měl totiž sloužit spíše jako sbírka skautských memorábilií a pamětihodností.
Dnes však představuje prostor pro setkávání lidí různorodých zájmů a věku, na jeho půdě se konají nejrůznější kulturní či společenské akce, kterých bývá i třeba 50 měsíčně. To vše v samém centru hlavního města v domě U Zlatého rohu hned vedle Staroměstského orloje, který tak skýtá každému kýžený prostor pro klid a únik před tisícihlavým davem švitořících turistů.Zodpovědnost nepřekážet
A jak takový ředitel Skautského institutu běžně tráví den v rušném centru Prahy při zajišťování plynulého chodu instituce? „Moje práce spočívá v tom být tu pro ostatní ve chvíli, kdy je potřeba nějakého rozhodnutí, protože institut a hlavně skauting je především o kolektivu,“ vysvětluje. „Takže zjednodušeně řečeno, snažím se ostatním příliš nepřekážet,“ uzavírá s úsměvem.