Jak jste se do této kavárny dostal co je zde pro vás největší zajímavostí?

Dostal jsem se sem přes jednu kamarádku, která zde již nepracuje. Jem tu již třetím rokem, od loňska jezdím i s autobusem kavárny Potmě. Úspěch máme celkem veliký, podle mě to i předčilo představy autorů. Jen loni nás navštívilo přes 5 tisíc lidí.

A jaký jste si během let odnesl nejsilnější zážitek?

Nejvíce mě zaujalo letošní zahájení s panem hercem Novým a dalšími lidmi, kteří nás přišli podpořit. Dělal jsem pozici průvodce a byl jsem tedy s lidmi v nejbližším kontaktu, to bylo hodně zajímavé.

Jak dlouho jste už téměř nevidomý a bylo pro vás těžké tento handicap překonat?

Už od malička. Já mám těžkou slabozrakost, mám vrozený šedý zákal a teď se k tomu připojil i zelený zákal, takže je toho hodně, ale naučil jsem se s tím docela dobře žít.

Jaké to bylo takto vyrůstat a hlavně ve věku teenagera vyjít s okolím? Doufám, že nevadí, že se ptám.

Vůbec ne, jako malý jsem si to ani neuvědomoval, přišlo mi to normální. Horší to bylo až na základní škole. Nechodil jsem na žádnou speciální, ale klasickou. Na základce mezi zdravými dětmi to kolikrát nebylo úplně ideální, zažil jsem i šikanu, ale naštěstí se to vždcky podařilo nějak vyřešit a nepociťuji žádnou újmu. Naopak to bylo taková „škola“ do života.

Co si myslíte, že by se mělo v rámci Prahy zlepšit pro handicapované?

Já si myslím, že Praha se dost snaží řešit i bezbariérovost. Určitě bych na tom ale zapracoval více. A konkrétně pro nevidomé je největším problémem, že je hodně semaforů neozvučených. A dále také na nových stanicích metra A jsou naváděcí pásy vedené přímo do sloupků, takže nevidomý, když jde podle nich, tak skončí ve sloupu. Nikdo to ještě neřešil, možná na to jen nikdo ještě nepoukázal.

A co lidé, berou vás nebo se vám i smějí na ulici?

Jsou lidé, kteří rádi pomůžou, ale docela často se setkávám s různými posměšky. Člověk si na to zvykne. Někdy se mi v MHD smějí, ale už to neřeším. Ale je hezké, že sem k nám do kavárny lidé chodí více a ty role se tu vlastně otočí, takže si tu slepotu mohou sami prožít a zjistit, jaké to je. Nevidomý se stává vlastně vidomým (usmívá se).

Kavárna Potmě je ukryta ve speciálně zatemněném autobuse
Kavárna Potmě je ukryta ve speciálně zatemněném autobuse
Autor: David Sedlecký

Co byste doporučil lidem, kteří jsou „zdraví“ a stane se jim např. nehoda a stanou se handicapovanými, jak se s tím mohou vyrovnat?

Hlavně je důležité a také nejtěžší, aby to přijali. Já to mám tak, že od narození jsem to nevnímal a docházelo mi to až na základce, kde mi dávali najevo, že jsem odlišný, ale pak si na to člověk zvykne a musí to přijmout. Nejdůležitější je tedy přijmout to jako fakt. Člověk se nesmí hlavně litovat nebo brečet, to je to nejhorší. Někdy se i vyplatí to brát s humorem. Pro mě už to dnes není ani handicap.

Kavárna Potmě na kolech

Během následujících měsíců projede speciálně upravený autobus přeměněný na kavárnu celou republiku. Letos si mohou návštěvníci zpestřit posezení, kde se na chvíli stanou nevidomými například otestováním řidičských schopností na simulátoru. 

Vnímáte kolem sebe v Praze také nedostatky, které Vás trápí? Ozvěte se na tip@blesk.cz. 

Fotogalerie
3 fotografie