Žižkovský televizní vysílač začal vznikat před 40 lety a dnes patří k nejvýraznějším dominantám Prahy. V listopadu 1985 se v Mahlerových sadech poprvé objevily stroje, které zahájily výkopové a zakládací práce pro mimořádně ambiciózní projekt. Šlo o tři ocelobetonové tubusy, které měly nést nejmodernější vysílací technologii své doby. Výstavba byla naplánována na několik let a už od prvního dne se stala předmětem sporů.
Samotný nápad na moderní vysílač v Praze se objevil už na začátku 70. let, kdy stávající sítě přestávaly stačit narůstajícím nárokům na televizní a rozhlasové vysílání. Rozvoj vysílání tehdy řídily Televizní radiokomunikace a Československá televize, které hledaly místa s optimální nadmořskou výškou. Žižkov se zdál ideální z technického hlediska, ale architekti a památkáři už tehdy upozorňovali, že zásah do panoramatu bude zásadní. Přesto projekt postoupil dál.
V roce 1985 tak začala stavba, která měla během první etapy vybudovat masivní základy a hlubokou stavební jámu. Následovalo postupné betonování tří hlavních tubusů, z nichž nejvyšší měl nést anténní nástavce. Práce probíhaly i za mrazů a ve zrychleném tempu, protože technologie vysílání se rychle měnila a státní média se snažila držet krok s modernizací. Na věži pracovali stovky dělníků a do dokončení se zapojila řada technických oborů od specialistů na vysokohorská lešení až po radiokomunikační inženýry.
Po roce 1989 se stavba, tehdy už výrazně pokročilá, stala terčem další vlny kritiky. Nově svobodná společnost začala nahlas mluvit o tom, co si mnozí Pražané mysleli už dříve. Věž byla podle nich příliš vysoká a zasahovala do historické siluety města. Mnozí ji považovali za relikt minulého režimu. Přesto byla v roce 1992 dokončena a postupně se zabydlela v horizontu Prahy.
Věž se ale zapsala i do světových žebříčků. V roce 2009 ji australský cestovatelský server VirtualTourist zařadil mezi nejošklivější stavby světa a Žižkovský vysílač tehdy obsadil druhé místo hned za pařížskou budovou Tour Montparnasse. O několik let později se objevila v dalším celosvětovém žebříčku, tentokrát na serveru CNN, který ji v roce 2012 označil za čtvrtou nejošklivější stavbu světa. Přes tato nelichotivá „ocenění“ se však její vnímání postupně změnilo. „Žižkovská věž prošla mimořádnou proměnou. Z původně kontroverzního solitéru se stala respektovanou pražskou ikonou, která dnes už není symbolem rozporů, ale orientačním bodem, jenž k městu neodmyslitelně patří,“ uvedl Jakub Chlebana z Tower Park Praha.
Podobně jako Eiffelova věž v Paříži, která byla ve své době označována za hyzdící konstrukci, i žižkovský vysílač si musel projít obdobím odmítání a kritiky. A stejně jako se Paříž bez Eiffelovky dnes nedá představit, i pražský horizont by bez své věže působil neúplně.
Dnes už ale věž vyvolává úplně jiné reakce než v roce 1985. „Na diskuze z konce 80. let si pamatuju, protože je řešil na Žižkově úplně každý. Kontroverze za těch 40 let zmizely a věž je dnes oblíbenou dominantou, na kterou jsme hrdí. Díky ní je Praha 3 jako jediná městská část jasně identifikovatelná z vesmíru,“ uvedl starosta Prahy 3 Michal Vronský (TOP 09).
Zásadní proměnu věž prožila po roce 2000. Interiéry prošly modernizací, vznikly nové vyhlídkové prostory, restaurace a později i hotelový prostor v nejvyšší části. Právě tehdy se na tubusech objevila i dnes už ikonická černá miminka od sochaře Davida Černého. Stala se jedním z nejfotografovanějších motivů věže.
