Od bohaté pěvecké kariéry si Bára Basiková také párkrát odskočila k psacímu stroji, aby svůj umělecký talent rozvíjela i v literární oblasti. Je tak autorkou knih Když skočíš, já taky a Rozhovory s útěkem. Druhá z nich je o lesbickém vztahu dvou žen, což bylo v 80. letech, kdy kniha vznikala, tabuizované téma. „Je to o velké lásce dvou holek. Když jsem byla na střední, řekla jsem si, že bych chtěla napsat opravdový velký román. Vždy jsem tíhla ke kontroverzním tématům a věcem na hraně. Bylo mi 19 a byla 80. léta, psala jsem si to pro sebe. To téma bylo zakázané, ale mě to fascinovalo. Homosexualita je stará jako lidstvo,“ vysvětluje Bára Basiková.

Knížku si mezi sebou pak prý půjčovali Bářini známí, až se dostala dokonce k Bohumilu Hrabalovi. „Pár lidí vědělo, že jsem něco sepsala, tak ta kniha putovala mezi známými. Já měla známé mezi výtvarníky, muzikanty, takže se knížka dostala i k panu Hrabalovi. Ten ji strašně vychválil, že je to krásná oslava lásky a že je to i hezky napsané. Hned mě podpořil, abych to odnesla do nakladatelství. Tam si to přečetli, řekli mi, že je to zajímavé, ale že musím spoustu věcí přepsat, vypustit, změnit… Řekla jsem, že to nebudu přepisovat, že je to tak, jak jsem chtěla, že ať to zůstane, jak to je, a kniha nemusí vyjít,“ vzpomíná Bára Basiková.

Cítila lásku k ženě?

Téma Báru Basikovou upoutalo právě kvůli tomu, že bylo tabu. „Přišlo mi zajímavé napsat knihu na toto téma, že se někdo bezelstně a přirozeně zamiluje do stejného pohlaví. Vždyť se to může stát, to je láska,“ vysvětluje Bára, načež se DJ Uwa ptá, zda se to někdy stalo i jí. „Nestalo, ale je fakt, že jedna kamarádka byla v mém srdci. Asi ne fyzicky, ale myslím, že jsem jí skutečně milovala, její duši, její názory, její povahu, zkrátka jsem ji měla hodně v srdci,“ vysvětluje Basiková.

Utažená a přísná 80. léta vystřídaly devadesátky. Na ně Bára Basiková vzpomíná v nejlepším: „Tím, jak jsme nebyli na demokracii a svobodu zvyklí, nevěděli jsme jak to uchopit. V tom vlastně ty devadesátky byly úžasné, že se mohlo všechno. Potřebovala jsem natočit klip, dali mi 250 tisíc, ať si to natočím. Potřebovala jsem sponzora na koncert? Zaplatili mi to… Člověk mohl přijít do banky a na občanku si půjčit sto milionů, klidně tisíc milionů,“ vzpomíná Bára Basiková. V té době dokonce promarnila šanci, které by dnes spousta lidí velmi litovala: „Přišel za mnou kamarád a nabízel mi barák na Staromáku asi za 30 tisíc. Já si říkala, co bych s tím dělala. Ti, kteří to tehdy uměli dobře uchopit, dodnes asi hezky žijou, anebo sedí,“ říká Basiková.

Drogy? Leccos jsem vyzkoušela...

DJe Uwu také zajímalo, jak to má zpěvačka, která zpívá v klubech a sálech, s alkoholem a drogami. „Leccos jsem vyzkoušela. Nebudem si tady na nic hrát, kdo ne, ať hodí kamenem. K alkoholu jsem nikdy netíhla, můj tatínek i máma měli s pitím trochu problém a měla jsem k tomu averzi. Vlastně jsem zjistila, že se dokážu úplně v pohodě pohybovat mezi zlitýma muzikantama střízlivá. Tím, že jsem se po revoluci vdala a otěhotněla, moc jsem ani pít nemohla,“ řekla otevřeně Basiková.

V rozhovoru vzpomíná i na první cesty na Západ, ale také velmi otevřeně mluví o rozvodech a nešťastných manželstvích. Co dále v rozhovoru zaznělo? Pusťe si celý díl:

Fotogalerie
37 fotografií