Publikaci „Sedm pražských dnů“ Josefa Macka a kolektivu autorů, mezi které patří i profesor Vilém Prečan, se hovorově přezdívá „Černá kniha“. Unikátním způsobem poskytuje svědectví z období 21. až 27. srpna 1968, kdy do Československa vpadla komunistická vojska. Důsledkem tohoto činu bylo nastolení období takzvané normalizace, která ukončila veškeré tehdejší naděje na návrat demokracie do naší země.

Zákeřný vpád vojsk na území Československa měl předzvěst již v úterý 20. srpna ve večerních hodinách na ruzyňském letišti. Postupně sem přiletělo několik civilních letadel ze Sovětského svazu, která později v noci řídila letecký výsadek sovětských ozbrojených sil.

Události na dnešním Letišti Václava Havla z tehdejšího večera a noci v knize mapuje i svědectví, které bylo publikováno v Zemědělských novinách následujícího dne. „Jako každý večer i v úterý večer nastoupili pracovníci pražského ruzyňského letiště nic netušíce do pravidelných služeb. První překvapení na ně čekalo před půl devátou, kdy zde přistálo mimořádné letadlo z Moskvy. O hodinu později přistálo další mimořádné sovětské letadlo, tentokráte ze Lvova. Asi po půlhodinové přestávce odletělo údajně zpět do Lvova. To bylo krátce po desáté hodině večer,“ uvádí článek první opatrné krůčky, které všemu předcházely.

Antonovy přistávají v Ruzyni.
Antonovy přistávají v Ruzyni.
Autor: ÚSD AVČR

Převzetí kontroly

Až do půlnoci se na letišti nic dalšího nedělo. Dispečer měl ale „od arogantních pánů“ dostat informaci, že letiště nesmí přijímat další letadla, přestože se čekalo na přílety z Jugoslávie a Bulharska. Žádné letadlo nesmělo Ruzyni ani opustit.

„Do budovy se v té době začali sjíždět nenápadní pánové v civilu a v doprovodu zástupce sovětského Aeroflotu (největší ruská letecká společnost – pozn. red.) se v budově ukázal i sovětský plukovník,“ popisuje dále článek, který je součástí historické publikace.

Vyhnali je ven

Během prvních středečních hodin to na letišti začalo. Krátce po půl druhé tu přistála dvě obrovská letadla se sovětskými znaky, ze kterých vystoupily desítky ozbrojených sovětských vojáků. Ti obklíčili hlavní letištní budovu a jednotlivými vchody začali vyhánět ven letištní personál a čekající cestující, mezi kterými byl i jeden Angličan. Lidé se ani nemohli pořádně obléknout a vzít si své věci.

Zahájení srpnové okupace roku 1968 na ruzyňském letišti.
Zahájení srpnové okupace roku 1968 na ruzyňském letišti.
Autor: archiv A. Hubeného, INT

„Venku před budovou nás rozdělili, zvlášť muže (nás nechali venku) a ženy, kterým dovolili si sednout v odletové hale. Asi po půlhodinovém čekání, během kterého přistávalo v téměř minutových intervalech jedno letadlo za druhým, vpustili do odletové haly i nás muže,“ vypráví děsivé okamžiky zmiňovaný článek.

V brzkých ranních hodinách na místo dorazil sovětský major. Ten všem sdělil, že mohou jít domů. Když se lidé ptali jak, dostalo se jim odpovědi: „Přece pěšky. Naše vojska musí také absolvovat množství kilometrů pěšky.“

Ruzyňské letiště bylo tou dobou již plně pod kontrolou sovětské a německé armády. Zaměstnanci se začali vyptávat, kdy mají nastoupit do práce. Bylo jim řečeno, že se to dozvědí včas.

Důvěra okupantů

„V době čekání jsme se několikrát pokoušeli promluvit s našimi vězniteli, mladými sovětskými vojáky. Přesto, že mnoho mluvit nechtěli nebo nesměli, dověděli jsme se, že přilétají z Polska a NDR a že cestu do Československa dostali jako rozkaz. Na dotaz, jestli vědí, že jsme je sem nepozvali, nám odpovídali: „My věříme našemu vedení, a to nám dalo rozkaz, a to je pro nás rozhodující.“ Všichni do jednoho se shodli i v tom, že pevně věří tomu, co píše sovětský tisk, zejména Pravda,“ poskytuje dál v unikátním svědectví článek Zemědělských novin.

Zaměstnanci, návštěvníci letiště a cestující tak opustili prostory pražského letiště. Po cestě je neustále míjely kolony sovětských vojáků na sovětských i československých automobilech. Do akce se dostávaly tanky a obrněné transportéry. Invaze naplno vypukla. „Byla to neradostná cesta domů,“ uzavírá mrazivé vyprávění prvních hodin ze srpnových dnů roku 1968 novinářský text.

Fotogalerie
7 fotografií