Facebooková skupina Odposlechnuto v Praze existuje již od roku 2009. V současné době má více než 85 000 členů, kteří pravidelně přispívají rozhovory, které zaslechli v ulicích nebo v městské hromadné dopravě.

Hlavní inspirací byl americký projekt Overheard in New York,“ vysvětloval Peter Chalupianský, který s dalšími přáteli přišli s nápadem vydat ty nejzábavnější příhody knižně. V ní objevíte více než 200 příběhů.

Jen to nejlepší

Nápad vydat Odposlechnuto knižně se zrodil přátelům teprve nedávno. „Vydání knížky řešíme až v posledních dnech. Ty nejlepší příběhy jsou mnohdy nedohledatelné v záplavě jiných příspěvků, a proto bychom je chtěli zvěčnit právě v knize, která zaručeně rozesměje všechny čtenáře.,“ vysvětloval Peter, že kniha vznikla na základě snahy uchovat to nejpeprnější, co se vlivem nových příspěvků ztrácí v zapomnění.

Výtěžek z knihy navíc poputuje na dobrou věc. „Primárním důvodem vydání byla zajímavá forma pomoci lidem s handicapem, kdy veškerý výtěžek z prodeje knihy věnujeme symbolicky lidem se sluchovým postižením. Celý projekt děláme rovněž pro radost. Zkrátka možnost spojit dobročinnost se smíchem nám přijde prostě super,“ těšil se z nápadu jeden ze správců skupiny Odposlechnuto v Praze.

Fanoušci knihu chtějí

Kniha před pár dny zahájila kampaň na crowdfundingovém portálu Hithit. Po pár dnech se ukázalo, že zájem o tuto humoristickou pražskou knihu je veliký. Do konce kampaně zbývá ještě mnoho dní a Odposlechnuto v Praze má už přes 100% požadované částky. Pokud byste si chtěli knihu objednat, získáte ji příspěvkem v této kampani.

Ochutnávka z toho nejlepšího

Pavel L. v roce 2013 sdílel: Před pár týdny jsem navštívil s kamarádem jednu kavárnu v OC Arkády. Slečna servírka nám donesla kávu. Ke kávě nám však také přinesla kulatou oplatku, načež mi můj kamarád povídá: „Hele, dneska to máme i s hostií". Slečna servírka se hned nechápavě dožadovala vysvětlení jeho výroku slovy „Co, prosím?!?" Musel jsem jí to tedy vysvětlit, takže jsem na ni vyhrkl: „No přece, Boží tělo". Slečně se znenadání rozsvítily oči a rozzářil úsměv. Poté dodala: „Tééda pánové děkuju, konečně si toho cvičení na mě někdo všiml". Při cestě do útrob kavárny házela neuvěřitelně zadkem. Celé toto nedorozumění jsem pochopil až o pár chvil později.

(Autor: Pavel L. | 2. června 2013 | 3 552 lajků, 81 komentářů, 19 sdílení)

Fotogalerie
4 fotografie