Hrabáč lidem často připomíná prase. Jak je na tom s čistotou?
Hrabáči jsou čistotní. Ke své noře mají vztah, neustále si v ní a kolem ní přehrabávají podestýlku. Močit a odkládat trus chodí na jedno místo.
V přírodě si dělají nory a hledají v zemi potravu. Co v zoo?
U nás jim norování nemůžeme dopřát, podhrabali by se ven. Protože ale hrabání milují, máme pro ně ve venkovním výběhu substrát, ve kterém si mohou zahrabat. Musí to ale dělat pod dozorem a výběh musí být podbetonovaný.
Co jim udělá největší radost a jak ji projevují?
Největší nadšení u nich vyvolá právě možnost pořádně si zahrabat. To si užijí. Vyskakují radostí do vzduchu, točí se, dělají kotouly.
A co je na chovu hrabáčů nejsložitější?
Nejkomplikovanější je sestavit správně náhradní potravu. V přírodě se hrabáči živí mravenci a termity, což v zoo nelze zajistit. Museli jsme vymyslet, čím je krmit, aby měli, co potřebují. Bez dobré kondice by si nedovolili rozmnožovat se.
Čím je krmíte?
Speciální tekutou kaší. Je v ní mleté maso, sušený hmyz, vařená rýže, ovoce, zelenina a přidávají se do ní i psí granule. Dlouhým jazykem a trubkovitým čumákem ji vysávají.
Jaký je den ošetřovatele hrabáčů, co všechno musí udělat?
Chovatel během dne kontroluje, zda jsou zvířata v pořádku. Dopoledne uklízí ubikace, mění podestýlku, zametá, čistí místa zalepená od kaše, mění misky. Asi nejvíce času mu zabere příprava kaše. V 10 hodin je pak krmení moučnými červy. Je to pro hrabáče pochoutka a zpestření jídelníčku. Návštěvníci si při tom mohou díky speciálnímu krmítku udělat představu o tom, jak hrabáči v přírodě jazyky dobývají potravu z termitišť.
Vše o pražské zoo naleznete »ZDE« !!
