„Podle adopční smlouvy se s ním měla paní blíže poznat. Sotva od nás odjela, šla hned na procházku. Žluťák se vyvlekl z postroje a zmizel v lese,“ popsala provozovatelka psího hospice v Bukovince Eliška Vafková.
Malý psík, neschopný opatřit si stravu, zůstal sám v neznámém prostředí. Mezitím vypuklo pátrání na sociálních sítích, letáčky visely v okolních vesnicích.
Dojemné setkání v psím hospici v Bukovince: Dorazil zástup přátel, všechny zajímá osud týraného Bena
Mohla ho ulovit sova
„S každým dalším dnem jsme ztráceli naději. Mohl se stát kořistí lišky či výra, noci začaly být studené,“ řekla Vafková. Pak se stal zázrak. Nešťastné zvíře se zjevilo v lomu v Mokré před zraky zaměstnanců zdejší cementárny.
Pohublého a unaveného Žluťáka vzali na vrátnici a přivolali pomoc. „Z pěti kilo zhubl na polovinu, jeho psychický stav byl hrozný,“ shrnula Vafková.
Žluťák teď pospává, přibírá na váze a pookřívá. S adopcí je ale konec. „Po této zkušenosti zůstane už s námi,“ tvrdí Vafková. Žluťáka může těšit, že je v hospici jediným samcem, zbytek tvoří feny. I proto mu tady familiérně přezdívají Alipaša.
A chlapi z cementárny, kteří Žluťáka odchytili a tím mu pravděpodobně zachránili život? Podle Vafkové se zachovali naprosto skvěle. „Odmítli i vypsanou odměnu pět tisíc korun, máme raději něco nakoupit pejskům. Prý jsou taky pejskaři, a tak vědí, o čem je řeč," usmívá se žena, která si mezi přáteli vysloužila přezdívku Psí máma.
Chcete podpořit psí hospic Dejte nám šanci v Bukovince? Více o něm najdete ZDE
