17°C
Vy jste, jako primář v nemocnici v Klatovech, každý den mezi pacienty, jak oni se dívají na současný stav zdravotnictví?
Můžu být upřímný?
Určitě.
Zdravotnictví se v kraji, kde vládnou Piráti, tři roky prakticky nikdo nevěnuje. A výsledek? Lékařů ubývá, nemocnice omezují péči, čekací doby se prodlužují. Dostupnost zdravotnické péče, zejména v řídce osídlených oblastech, začíná být velmi špatná. Do toho z kraje akorát slyšíme, že doktorů je málo, anebo výmluvy na vládu, či pojišťovny
Ale není to vlastně pravda?
Pokud sám nepřinesu nějaké řešení, anebo požadavek na vládu a budu jen čekat, co mi spadne z nebe, tak se nedočkám ničeho. Nikdy.
A jaké by to řešení podle Vás mělo být?
Pacientovi, který přijde například se zlomenou rukou, je jedno, jestli nemocnice patří kraji, státu, anebo soukromníkovi. On chce, aby ho někdo ošetřil, vyléčil a uhradilo mu to jeho zdravotní pojištění, které si platí. Kraj má tuto péči koordinovat a podporovat její dostupnost bez ohledu na vlastníka.
Statistiky přitom říkají, že je u nás jeden z největších počtů lékařů na obyvatele v Evropě…
To je možné, ale v praxi to vidět moc není. Zřejmě řada vystudovaných lékařů ve zdravotnictví nepracuje.
Proč je zdravotnictví v tak špatném stavu?
Protože vůbec není jasný dlouhodobý plán, jaké zdravotnické služby, nemocnice potřebujeme a kde je chceme, jaký druh péče mají poskytovat. Jednou z cest, jak situaci zlepšit, je specializace jednotlivých zdravotnických zařízení a nemocnic na určitý konkrétní obor, který někde chybí. Musíme aktivně podporovat rozvoj zdravotních služeb v regionech a v oborech, které dnes chybí.
A je tedy lékařů dostatek?
Není, pokud chceme poskytovat současný rozsah nemocnic akutní péče. Než však dojde k jejímu dalšímu omezování, musíme udělat vše pro navýšení počtu lékařů a dalších zdravotníků, abychom tomu zabránili. Určitě nám chybí motivační programy pro mladé lékaře po škole, aby u nás v kraji zůstávali. A souvisí to i s mojí předešlou odpovědí. Pro každého je samozřejmě důležité finanční ohodnocení jeho práce, ale neméně důležitým je prostředí, v jakém pracuje, s jakým vybavením, a hlavně s jakou perspektivou. Zjednodušeně řečeno, pokud nastoupím například do nemocnice v Rokycanech, chci vědět, jestli za pět let pořád bude fungovat…
Mluví se i o podpoře a motivaci mladých lékařů ještě během jejich studia.
To je určitě důležité. Kromě již existujících stipendií pro mladé mediky vytvoříme individuální programy pro nové zubaře, dětské lékaře, internisty a praktické lékaře. Díky nim by se zavázali po nějakou dobu v kraji zůstat. Takové programy musí zahrnovat podporu vzdělávání, nabídku prostor pro ordinace, jejich vybavení, anebo startovací bydlení. Ta konkurence na zdravotnickém trhu práce, když to tak nazvu, je obrovská.
Já jsem nedávno byl na vyšetření v rehabilitační klinice v Berouně, to je soukromá nemocnice, kde je vyšetření ale hrazené normálně pojišťovnou a připadal jsem si úplně jak v jiném světě. To myslím pozitivně. Proč to tak je?
Soukromník je často flexibilnější než stát anebo kraj. Tam právě musíme vytvořit takové podmínky, abychom ty soukromníky do kraje přivedli. Ve výsledku to totiž bude znamenat jen další zlepšení a lepší dostupnost zdravotní péče pro ty, kteří ji potřebují, nebo potřebovat někdy budou. A to jak ve smyslu odbornosti, anebo v místech, kde je zdravotní péče momentálně hůře dostupná. Samozřejmě to ale musí být vždy za předpokladu, že své služby budou poskytovat takzvaně „na pojišťovnu“.
Se zdravotnictvím souvisí úzce i péče o seniory a celkově péče sociální. Jak vnímáte tuto problematiku?
Čím dál tím více seniorů, a nejen jich, chce svůj život i přes své různé omezení trávit doma. Proto musíme víc podporovat a rozšířit domácí zdravotní i hospicovou péči, která jim umožní zůstat tam, kde jsou zvyklí a kde to mají rádi. I nablízku své rodině. Neměli bychom nikoho nutit opustit svůj domov, když se o sebe nemůže už naplno postarat, ale naopak umožnit mu co nejdéle důstojný život právě tam, kde svůj život strávil. Psychika je v tomhle ohromně důležitá a měli bychom udělat všechno pro to, abychom to našim rodičům nebo prarodičům byli schopni dopřát. Je potřeba také zřizovat a podporovat denní či krátkodobé stacionáře pro seniory, aby pečující rodina mohla jak pracovat, tak jet například na dovolenou, jít do kina nebo divadla s vědomím, že po tuto dobu bude o jejich rodiče či prarodiče postaráno.
A pokud to možné není...?
To je jasné, musíme zajistit dostatečnou kapacitu zařízení k dlouhodobému pobytu a také důstojnou hospicovou péči pro nevyléčitelně nemocné. Proto konkrétně chceme podpořit výstavbu nového hospice sv. Lazara v Plzni, nového pobytového domova sociálních služeb v Liblíně na Rokycansku, stejně jako mezigenerační dům pro seniory s dětskou skupinou v Klatovech, Tachově a Domažlicích. Prostě nesmíme nechat jak seniory a bezmocné, tak jejich rodiny ve štychu.
