Vy jste z branže, která je teď na jakési nucené dovolené. Pro spoustu lidí, kteří jsou standardně v tomto období v zápřahu, to ale paradoxně má i výhody, protože mají čas dohánět resty, vrhat se na velké projekty, které do té doby odkládali. Opečovat zahradu, postavit kůlnu, vyklidit půdu… Berete to jako majitel rodinného domu také tak?

To sice ano, ale my jsme těch restů na domě zase tolik neměli. Pro nás se toho s vládními opatřeními ani moc nezměnilo. Současná situace je v podstatě jiná jen v tom, že já nechodím do práce. Má to samozřejmě dvě strany – jedna je ta, že člověk nic nevydělává, ale druhá je ta, že mám obrovské množství volného času, což nebylo běžné. Jsme venku, ale to jsme byli i před tím. Děti máme na domácím vzdělávání, ani z tohoto hlediska se nic nezměnilo. Zkrátka pojali jsme to tak, že volno, které nám bylo naordinováno, si společně užijeme. To si myslím, že je to nejlepší, co se s danou situací dá udělat.

Máte dvě dcerky ve věku čtyři a sedm let. Výhoda zahrady s dětmi je obrovská. Má pro vás život v rodinném domě ještě nějaké další přínosy?

My jsme celkově hodně venkovští, život ve městě si už ani moc nedovedeme představit. Navíc dům máme v absolutní přírodě, na dosah jsou lesy, louky... A užíváme si to. Dny jsou teď opravdu nádherné, takže je trávíme celá rodina na terase, na zahradě, v okolní přírodě…

Autor: archiv

Když se bavíme o vašem domě – je to novostavba, a i když moc práce díky tomu asi nemáte, určitou péči taky vyžaduje. Co z těchto běžných činností máte nejraději?

Mě baví víceméně cokoli, i když třeba bílit stěny není úplně ten případ. (smích) Ale něco vyrábět, opravit nebo vylepšit, to dělám rád a rád se do tohoto pouštím. Nedávno jsem si třeba koupil svářečku a holkám jsem svařil vozíček. Cokoli se jim rozbije, dávají na opravu, baví mě si s tím hrát. Mám tu i svou dílnu.

A kromě bílení – máte ještě nějakou jinou nemilovanou, nebo dokonce nenáviděnou činnost?

Určitě mezi takové činnosti patří natírání, to je vždycky o tom, to přežít! (smích) Mám štěstí, že mám souseda truhláře a že cokoli dělám ze dřeva, pergolu a podobně, dělám po poradě s ním, ale z větší části svépomocí. On mi třeba materiál částečně připraví, já si to ponatírám, společně to smontujeme… A právě natírání, to je vždycky nekonečné. Myslím, že on je taky rád, že tuhle činnost nemusí dělat, a já to beru jako fázi, kterou je nutno přežít. Je to taková ne úplně tvůrčí věc.

Máte nějaký dlouhodobý projekt, vizi, sen, co ještě na zahradě nebo uvnitř přibude? Jezírko, bazén, vířivka…?

Přesně tím směrem se naše sny ubírají. Ani netoužíme po nějakém bazénu, spíš máme se ženou vymyšlené místečko, takový relaxační kout, kde bychom chtěli mít saunu, odpočívárnu, u toho koupací jezírko. Ale předpokládá to větší množství úprav a asi ani ta cena vzhledem k tomu, jak to máme vymyšlené, nebude nejnižší. Takže je to zatím opravdu jen taková naše vize do budoucna, na kterou nijak nespěcháme i proto, že děti jsou ještě relativně malé – neměli bychom asi moc času to využívat.

Autor: archiv

Po Praze nebo Mladé Boleslavi, odkud pocházíte, se vám tedy opravdu nestýská?

Vůbec ne, jsme tady opravdu spokojení. Nejenom do Prahy, ale do jakéhokoli města jezdíme víceméně z nutnosti a vždycky se dohadujeme, na koho ten černý Petr spadne.

Pojďme k vaší práci. Nejvíc je vás teď, když nehrají divadla, vidět na Primě v seriálu Slunečná. Hrajete tam docela slušného křiváka – není to úplně typická poloha vašich rolí. Užíváte si změnu?

Užívám, protože tyhle role jsou vždycky herecky zábavnější. Očekávám samozřejmě, že se můj obraz u publika promění, protože je to velký rozdíl proti tomu, na co byli diváci zvyklí. Tak jsem zvědav, jestli to bude mít nějaké následky. Nicméně já jsem za to rád, protože hrát takové ty naivní hodné blbečky (smích) už byla trochu nuda a provázelo mě to, řekl bych, docela dlouho. Teď je tu konečně postava, která má charakter sice značně pokřivený, ale jasný.

A napraví se Roman alias Pupík do konce seriálu, který je, pokud vím, zatím konečný?

Alespoň v tuto chvíli to v plánu není. Jednotlivé dějové linky ale neznám, takže jsem i já sám vždycky v očekávání, co ta postava nového přinese. Jen bych si přál, aby byl trochu nápaditější, chytřejší, když už je to taková svině. Na můj vkus činí pořád dost podobné naivní pokusy, které mu nevycházejí. Osobně bych z něj udělal ještě větší svini. (smích)

Autor: archiv

Co vás čeká, až tohle všechno skončí a vrátí se nám všem náš starý život, práce?

V první řadě je to divadlo, které je teď úplně u ledu, a bez ohledu na to, kdy se stávající opatření uvolní, myslím, že už rozhodně nezačneme dřív než na podzim. I kdyby se pravidla uvolnila v nejbližších dnech, červen už je pro divadlo mrtvý měsíc, nálada mezi lidmi je díky strachu, který se rozšířil, taková, že by to nemělo smysl. V tomhle ohledu to budou hodně dlouhé divadelní prázdniny, hodně dlouhé neplacené volno. Nicméně máme před sebou nějaké nové zkoušení, které se posunulo, tak uvidíme, co nám čas přinese, v tuhle chvíli nikdo neví, co bude zítra…

Co takové ty on-line platformy, to není cesta, kterou se vydat v tomto období? Někteří ji nastoupili, i když dočasně...

Primárně působím v divadelní společnosti Háta, která touto cestou nejde, a já ani po něčem takovém, přiznám se, zásadně netoužím. Myslím, že divadlo je zejména o tom, že je živé, je o kontaktu s divákem, který žádné on-line propojení úplně neumožňuje. Chápu, že někdo tento způsob zvolil, je to jakási náhrada. Já po tom ale netoužím, hodlám si maximálně užít nastalého volna a počkat, co okolnosti přinesou dál. Až nám bude umožněno naši práci opět vykonávat, samozřejmě budu moc rád.

Na co se tedy v současné době nejvíc těšíte?

Na léto! Protože teď mám málo volna, tak se těším, že v létě ho budu mít víc. (smích) Těším se na to, že budeme moct co nejdříve zase trochu žít…