Na místě dnešního zámečku se před několika stoletími rozkládala Štočkovská vinice a viniční usedlost Špendlíkářka. V sedmdesátých letech 18. století se zde usadil italský obchodník Giuseppe Rangheri z Lombardie, který obnovil starší morušové sady pod městskými hradbami a nové vysadil hlavně v oblasti dnešních Vinohrad s cílem oživit výrobu hedvábí.  Za Koňskou branou pak založil morušovou školku. V jeho díle poté pokračoval syn Enrico Rangheri, který ve 40. letech 19. století postavil blízko Špendlíkářky dvoupatrový objekt, který sloužil k chovu bource morušového a ke zpracovávání surového hedvábí.  V té době šlo o první vršovickou manufakturu, dominantu obce, která se podle majitele nazývala Rangherka. Éra hedvábnictví však ve Vršovicích skončila se smrtí Rangheriho v roce 1857, kdy dědicové budovu i morušový sad prodali.

Střídání majitelů

Dalšími majiteli Rangherky se stali v roce 1866 manželé Žabkovi.  Ti objekt postupně rozšířili a v roce 1874 doplnili přístavbou dvoupatrového obytného domu se dvěma nárožními věžemi.  V roce 1882 se stala majitelem objektu i pozemků vršovická obec. Na místě vykáceného morušového sadu vznikl veřejný park, dnešní Heroldovy sady. Továrna na hedvábí prošla v letech 1899 až 1900 přestavbou v novorenesančním stylu, podle návrhu architekta Antonína Turka. Zmizely věže, čelní budovy byly propojeny a uprostřed hlavního průčelí vyrostla ze střechy zdobená osmiboká věž a před budovou vznikl park s monumentálním schodištěm.  Od této doby začala připomínat zámeček.

Dívčí škola i úřady

Jak šel čas, v prostorách ­Rangherky byly rovněž letní byty pro Pra­žany. Vršovice se totiž nacháze­ly v té době daleko za Prahou. Zabydlela se tu mimo jiné i dívčí, obecná i měšťanská škola, sídlilo zde muzeum, opatrovna mládeže a na čas i farní úřad nebo bezplat­ná protialkoholní poradna. Až do roku 1974 zde sídlil i Národní výbor Prahy 10, od roku 1950 do konce minulého století v objektu fungovala oblíbená obřadní síň. V osmdesátých letech minulého století zela bu­dova prázdnotou a sloužila jako skladiště. Zub času samozřejmě objekt poznamenal, chátral a konstrukce byla napadena plísněmi. V roce 2010 byla na Vršovickém zámečku zahájena rozsáhlá a technicky náročná rekonstrukce. ­Prvotním záměrem soukromého investora bylo vybudování moderního hotelu s několika podzemními podlažími a vyhřívaným bazénem. Krátce po započetí rekonstrukce ­původní investor od svého záměru ustoupil. Nový investor, městská část Praha 10, se rozhodl myšlenku výstavby hotelu změnit a zčásti se vrátil k historicky původnímu využití Vršovického zámečku jako veřejně prospěšné stavby (domov pro seniory). Za tímto účelem byla navržena přístavba části objektu a vybudování zcela nové obřadní síně.

Nové využití

Provoz nově zrekonstruovaného zámečku byl zahájen v dubnu 2014. V zámečku jsou poskytovány komplexní celoroční pobytové služby seniorům.  Provoz Domova spokojeného stáří zajišťuje Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci v Praze 10. Zároveň zde funguje reprezentativní obřadní síň, ve které se konají svatby, malé koncerty a významná setkání. Svatební obřady se v případě pěkného počasí mohou konat i venku v altánu. A zajímavost? Po restaurování kopule zámečku bylo do jejího srdce vloženo upomínkové pouzdro pro příští generace. Jsou v něm uloženy noviny, fotografie obnovy zámečku, kniha o Praze 10, láhev alkoholu, dopis starosty a vzkazy občanů. Vršovický zámeček byl v roce 2003 prohlášen nemovitou kulturní památkou, je v majetku hlavního města Prahy a spravuje ji městská část Praha 10.