8°C
Zkušenosti spolužáků s prostatou Pavla zaujaly. Do té doby tomu nevěnoval pozornost, ale popis příznaků na něj seděl. Také vstával v noci na záchod a celkově vlastně chodil častěji a někdy dost rychle po sobě, ani samo močení nebylo jednoduché, chvíli čekal, než to vůbec šlo a proud byl slabý, ne jako dřív. Uvědomil si, že někdy cítí i bolest, ale protože to odmítal vzít na vědomí jako varující příznak, vlastně si zvykl. Spolužákům se přiznal, že nikde nebyl, prevence nebylo slovo, které by patřilo do jeho slovníku. Že zajde k doktorovi, se rozhodl po tom, co se dozvěděl, proč jeho soused z lavice už nikdy nedorazí. Proměnil se ve smutný údaj ve statistice, která říká, že ročně na rakovinu prostaty zemře v České republice kolem 1500 mužů.
Den po večírku začal Pavel zkoumat možnosti. Nejdřív se objednal k urologovi, o vyšetření a údaji PSA už byl poučen od spolužáků, pak se vrhnul na internet, aby zjistil, jaké jsou případné možnosti léčby. Operaci zavrhnul jako první, popsané nežádoucí vedlejší účinky -impotence a inkontinence- ho vyděsily natolik, že se svou budoucností odmítl experimentovat. Hormonální léčba zněla taky dost děsivě. Vybavil si včerejší vyprávění Igora, který hormony bral přes půl roku, dvacet kilo nadváhy nebylo prý to nejhorší, ale snížení hladiny testosteronu mu způsobilo stavy podobné ženskému přechodu, zvětšila se mu prsa, měl „nálady“ a dojímal se i u Večerníčku. Další v řadě možných metod bylo ozařování. To bylo aspoň neinvazivní, jako chlap měl rád technologie a chápal, že záření ničí zlé buňky. Ale ani tady nebylo všechno bez rizika, přeci jen ozáření tkání, které jsou zatím zdravé, mohlo způsobit jejich poškození a zbytečné ozáření močového měchýře, mu jistě neprospěje, navíc je tu i riziko vzniku sekundárních nádorů. V rámci ozařování ale narazil na zmínku o novince - protonové terapii. Zaměřil se tedy na získání více informací. Předně zjistil, že nejde o novinku, ale o léčbu známou skoro padesát let. Centra specializovaná na tuto léčbu jsou po celém světě a jedno stojí dokonce v Praze. Popis výhod ho zaujal: snižuje rizika, šetří zdravé tkáně, paprsek dokáže zacílit přesně do cílového místa. Zahraniční studie uváděly, že 97% mužů po léčbě karcinomu prostaty žije život bez omezení, v kvalitě jako před léčbou a rakovina se nevrací. Pavlovi bylo jasné, že našel, co hledal. Léčbu s minimem rizik a velkou šancí, že bude „v cajku“.
Při další návštěvě urologa, který mimochodem potvrdil karcinom prostaty v časném stadiu, už nepochyboval, že chce právě tuto léčbu. Padl naštěstí na doktora, který řekl, že kdyby musel, vybral by si taky proton. Zbývalo zjistit, jak je to s úhradou. Pokud dostane doporučení od Komplexního onkologického centra, uhradí to pojišťovna. Navíc je tu možnost uhradit si ji sám. Pavel věděl, že nějaké peníze má a že zdraví a normální život je nakonec to nejdůležitější, ale představu o cenách neměl žádnou. Všude se psalo, jak je protonová léčba drahá. A tak zase přišla na řadu detektivní práce. VZP prý posílá pacienty do Mnichova, karcinom prostaty tam stojí skoro 700 tisíc, no málo to není, pomyslel si Pavel, ale pořád lepší než skoro 3 miliony, na které by léčba přišla v Americe. Ta obyčejná radioterapie, která není tak šetrná také něco stojí a trvá dlouhých 40 dní. Nakonec s velkým překvapením zjistil, že protonová terapie časného stadia karcinomu prostaty stojí v PTC 340 tisíc. A trvá jenom 5 dní a je to v Praze!!! I když Pavel úplně nechápal, jak je možné, že ta nejlepší léčba stojí v Čechách stejně jako ta s riziky uklidnil se: v nejhorším případě to dá dohromady. Byl rád, když věděl, že má pojistku. Ale taky věděl, že má na tuhle léčbu právo. Říká to dokonce i zákon, jsou tu chlapi, kterým pojišťovna prostatu zaplatila. Češi i Slováci. Takže začne o svou léčbu bojovat. Žádné fňukání, ví, co mu může pomoct a nikdo mu v tom bránit nebude. Vyléčit se za 5 dní, to už za nějakou námahu stojí.
Více informací o protonévé terapii se dozvíte na www.ptc.cz!
