Vybaví se vám na první dobrou, jak je to dlouho, co jste chodil do školy a kde to bylo?

No, nějaký pátek to bude... Pocházím z Mladé Boleslavi, až do třetí třídy základní školy jsem to měl z domova hodně blízko. Ve čtvrté třídě jsem přestoupil na sportovní školu se zaměřením na hokej, ta už byla trochu dál. A po základce jsem šel na obchodní akademii, kam jsem chodil do třeťáku, a pak už to na plné čáře vyhrál hokej.

Jaké zážitky ze školy u vás převažují?

Na školu nevzpomínám vůbec ve zlém. Na základce jsem byl, myslím, pohodový žák, dá se říct, že mi to šlo samo od sebe, na střední samozřejmě bylo trochu složitější skloubit studium s hokejem, začal jsem jezdit na různá soustředění včetně reprezentačních. Na týden, na čtrnáct dnů jsem ze školy kvůli hokeji vypadl a musel jsem to pak dohánět, což se na prospěchu projevovalo.

 Byl nějaký předmět, který by vás vyloženě štval? Nebo snad učitel, učitelka?

Když budu mluvit o naší hokejové škole, bylo nás přes dvacet kluků, žádná holka, takže jsme to byli spíš my, kdo štval učitele… (smích) Ti s námi měli občas těžší pořízení. Na druhou stranu, když se s nimi bavím po x letech, jaké to bylo za nás, říkávají, že my jsme oproti současným žákům byli zlatí. Dnes je ta doba úplně jiná než dřív.

 Pravda, těžko jste si mohli natáčet učitele na telefon a pak video věšet na Youttube…

Přesně. Moje generace určitě dovedla zazlobit, ale k učitelům měla respekt. A ti hlavně měli od rodičů dovolené občas rozdat pohlavky. To je dnes absolutně nemyslitelné. Když to shrnu, nevybočoval jsem.

Našel byste jednu příhodu, která by vás jako studenta věrně vystihovala?

Paní profesorka Šourková mi do závěrečné písemky z matematiky, ze které jsem dostal trojku, připsala radu, ať se radši živím tím hokejem, že mi přeje štěstí… (smích) Na ni rád vzpomínám, měla mě ráda. Jinak na střední jsem bojoval s němčinou. Hned v prváku jsem kvůli hokeji zameškal start a pak už se to se mnou vezlo. Ten jazyk mě nebavil, bojoval jsem s ním po celé tři roky.

Nač vládnout němčinou, když jste tušil, že jednou budete skvělý v angličtině, ne?

Samozřejmě… (smích) Ale vážně, tenkrát jsem vůbec netušil, že to s hokejem někam dotáhnu. Kdybych na to dopředu sázel, mohlo to dopadnout úplně jinak, a já bych si dnes říkal, jak jsem tenkrát mohl být tak naivní.

Chtěl byste se někdy vrátit do školních let?

Nemusím, vracím se zpět s naším Kryštofem. Až se definitivně vrátíme do Čech, měl by nastoupit do stejné hokejové školy v Boleslavi, do jaké jsem chodil já. Takže přes vlastní děti se vrátím do svých školních let.

Co vám škola dala?

Dala mi základy do života, naučila mě zodpovědnosti. Nevím, jak to funguje teď, ale tenkrát to tak platilo. I když jsme byli občas pěkní divočáci, nepamatuju si, že bychom překročili hranice, protože k autoritám jsme měli respekt.

Váš Kryštof půjde od září do druhé třídy, první rok strávil ve škole ve Vancouveru. Je to výrazně jiné než tady doma?

Těžko se to porovnává, protože ve Vancouveru chodil do soukromé školy, čímž je určitý rozdíl dán hned na začátku. Kryštof si školu hodně oblíbil, chválil ji pořád, ani se mu nechtělo na prázdniny, protože škola jela dál. Jsem zvědavý, ať půjdeme kamkoliv, jak na něj změna zapůsobí.

Co imponovalo vám na vancouverské škole?

Rychle poznáte, jak promyšlené to mají. Zavedli tam provázanost mezi všemi ročníky, jako prvňák měl řadu společných akcí s šesťáky a sedmáky. Preventivně tím snižují riziko případné šikany, to se mi líbilo moc. Zajímavé mi přijde i to, že tam všichni chodí v jednotném oblečení, nikdo nevybočuje.

Tuto školu vám někdo doporučil? Je to hodně nákladné?

Kryštof ve stejném komplexu chodil už do školky, takže jen plynule přešel do školy. A do ní už předtím chodily děti mých spoluhráčů, třeba děti od Henrika a Daniela Sedinových, od Kevina Bieksy, Dana Hamhuise. Není to levná záležitost. Ale z pohledu toho, jak se tam Kryštofovi líbilo a co všechno se naučil za jediný školní rok, investovaných peněz vůbec nelitujeme. Když vám dítě nechce jít ze školy na prázdniny, je to všeříkající a vypovídající. Laťka je postavená vysoko.

Jste a budete přísný otec z hlediska nároků na plnění školních povinností u svých synů?

Tohle nechám spíš na manželce, která se s Kryštofem učila doma i věci do české školy, protože je zapsaný i tam. Máme tři děti, takže se určitě rozdělíme.

Nečekám, že si vezmete na starost dva a vaše paní budeme mít v péči jednoho…

(smích) Spíš si to rozdělíme podle předmětů. Dáme hlavy dohromady, ujasníme si, co komu šlo líp, a podle toho to rozdělíme. A jestli budu přísný? Určitě budu chtít, aby kluci školu neflákali a pokud možno se učili co nejlíp. Že to bez školy vyšlo v životě mně, neznamená, že to vyjde každému. Na školu u svých dětí se budu určitě dívat jinak, než jsem se kdysi díval na svoji.

Jak to vůbec chodí o prázdninách u Vrbatových?

S Kryštofem chodím na tréninky, hraje fotbal i hokej, jezdí na kempy, zajistili jsme si hodiny ledu pro sebe. Dvouletý Oliver už si taky říká o zábavu, no a nejmenší Vincent zatím jen leží… (smích)

Až jednou skončíte s vrcholovou kariérou, čeho se chopíte? Před nedávnem jste se vzdal svého podílu v extraligové Mladé Boleslavi, tušíte, co přijde dál?

Nechávám to otevřené, uvidíme, co čas přinese. Co vím jistě, až jednou skončím, první rok se nebudu pouštět do ničeho velkého. Podle mě je důležité a příhodné dát si od hokeje pauzu, vyčistit si hlavu. Staráme se o tři kluky, což dost obnáší. Abyste je vychovával pořádně, musíte se jim věnovat opravdu naplno. Během kariéry se člověk stará hlavně o svůj hokej, po ní bych to chtěl všechno rodině vrátit a věnovat se jí mnohem víc.

Budete chtít ze synů vychovat rovnou hokejisty, anebo sportovce s tím, ať si sami vyberou?

Uvítám, pokud budou všichni sportovat. Kryštofa do pěti let hokej vůbec nebral, až po přestupu do Vancouveru před dvěma roky ho hrozně chytil a baví ho. Myslím, že u hokeje zůstane, ať už budeme kdekoli. A letos ho chytil i fotbal. Zdá se mi, že je na sport šikovnej, umí se postavit prakticky ke všemu. Kluky budeme s manželkou podporovat maximálně. A když už se rozhodnou sportu věnovat, budeme chtít, aby do toho šli pořádně.

Radim Vrbata

Profese: hokejový útočník

Věk: 35 let

Poslední klub: Vancouver Canucks/NHL

Bilance v NHL: 934 zápasů, 554 bodů (259 gólů+295 asistencí)

Největší úspěchy: mistr světa z Vídně 2005

Rodina: manželka Petra (34), synové Kryštof (7),Oliver (2) a Vincent (3 měsíce)