Vodáctví má v České republice bohatou historii a jeho dynamický rozvoj se datuje do období první republiky. Od té doby na území naší země postupně vznikalo několik vodáckých klubů, oddílů a také půjčoven. Půjčovna Ingetour má jednu ze svých loděnic v Novém Spolí, odkud se na svou cestu po řece Vltavě vydal běžec Jiří Gruntorád. Ten se svým posledním kouskem čokolády, který nese bratrovi, zdolává během 24 dnů přibližně 700 km. Pavel Kolouch, manažer společnosti Ingetour, se společně s kolegy rozhodl stát součástí tohoto projektu a nabídl Jirkovi pomoc, díky níž si na chvíli odpočine od náročného běhání.   

Jak dlouho již funguje půjčovna lodí Ingetour?

Půjčovna Ingetour existuje již 25 let a je největší půjčovnou u nás. Jen na řece Vltavě má 11 loděnic, v nichž mohou klienti využívat našich služeb. Velkou výhodou této sítě půjčoven je celodenní provoz. Vodáci mohou půjčovat i vracet lodě v průběhu celého dne. Kromě zapůjčení lodí poskytujeme další doprovodné služby jako je přeprava bagáže, svezení vodáckým autobusem, školení instruktorů vodní turistiky apod.

Našemu běžci Jirkovi jste zapůjčili dvoumístnou kánoi. Jaká další plavidla a vybavení si od vás lidé mohou půjčit pro své putování po Vltavě?

Největší poptávka je samozřejmě po kánoích, ty jsou tradičním plavidlem na řece Vltavě. Poslední dobou se však dostávají do módy také nafukovací čluny a kánoe. Ty umožňují bezpečné splouvání
i úplným začátečníkům. Menší poptávka je pak po kajacích. V poslední letech se na řekách objevila novinka zvaná „paddleboard“, kterou rovněž půjčujeme.

Autor: Milka

Pro Jirku to byla teprve druhá vodácká zkušenost. Na co si musel na své cestě z Nového Spolí do Zlaté Koruny dát největší pozor?

Největším kořením vodáctví jsou jezy. Vltava je známá a oblíbená tím, že kromě posledního jezu v Boršově jich je všech 10 sjízdných a relativně bezpečných. Nehrozí na nich žádné závažnější komplikace nebo snad utonutí. To, že se vodák na kánoi převrátí a trochu se vykoupe, prostě k tomuto sportu patří.

Čím je tento úsek specifický?

Je nádherný! Vodák nejprve proplouvá historickým centrem Českého Krumlova, kde je velkou atrakcí pro turisty. Při průjezdu jezy získává pozornost kolemjdoucích, kteří už tradičně aplaudují při jejich úspěšném proplutí. Hned za Krumlovem se však řeka zařezává do malebného údolí, v němž vodák proplouvá lesem a mezi loukami úplně sám.

Parta lidí se domluví, že poprvé vyrazí na vodu. Co všechno by měli vědět a vzít si s sebou?

Rozhodně je dobré mít mezi sebou zkušeného vodáka, který ví, jak se raft nebo kánoe řídí, jak se zachovat při jejich převrácení apod. Pak už stačí jen trocha odvahy a zapomenout na veškeré všední starosti. Oprostit se od pohodlí domova a užívat si vodácké party. Ty nejlepší historky
a vzpomínky pak většinou vznikají při špatném počasí, například když prší. Správný vodák totiž na řeku vyráží za každého počasí.

Jaká nejpozoruhodnější vodácká příhoda se vám nebo někomu z vašich klientů během plavby stala?

Dvojice Francouzů sjížděla Vltavu z Lenory, a poté, co přepádlovala lipenskou přehradu, si otevřenou kánoi přenesla a nasedla na úsek vysoké obtížnosti, tzv. Čertovy proudy, kde jsou obrovské kameny. Po 50 m se jim mezi nimi plavidlo zaklínilo a jejich dobrodružství tak skončilo. Naštěstí pouze zničenou kánoí.

Autor: Milka

Co pro vás symbolizuje poslední kousek čokolády?

Poslední kousek čokolády pro mě znamená něco, co je třeba nechávat na ty nejhorší chvíle. I ve vodáctví je rozhodně dobré mít vždy při sobě takový kousek pro ty nejhorší případy. Čtvereček čokolády pro doplnění energie, suché triko v případě převržení nebo teplý čaj schovaný v tzv. „loďáku“ pro zahřátí během chladných dnů. To vše jsou věci, kterými můžete druhým vodákům obrovsky pomoct.

Co si myslíte o sdílnosti lidí v naší zemi a jejich ochotě se podělit s druhými? Jsme podle vás spíše štědří nebo lakomci?

Určitě je mezi námi většina lidí, kteří jsou štědří a chtějí pomoci. Bohužel těch pár lakomců a ignorantů je „překřičí“ a pak to vypadá, že jsme jako národ vůči okolí lhostejní.

To nejcennější z celé čokolády

Projekt značky Milka s názvem Poslední kousek se rozhodl zaměřit na sdílnost lidí v České republice a jejich ochotu podělit se o (ne)obyčejné věci s druhými. V úterý 5. května se ambasador projektu, Jiří Gruntorád, vydal na přibližně 700 km dlouhou cestu přes celou zemi, aby donesl svůj poslední kousek čokolády bratrovi, který v jeho životě hraje výjimečnou roli. Tímto neobyčejným činem by rád inspiroval širokou veřejnost k tomu, aby si i oni troufli na jemnost a byli sdílní k lidem ve svém okolí. Dokázat, že jim osud ostatních není lhostejný, budou moci právě prostřednictvím tohoto projektu tím, že nabídnou Jirkovi pomoc, bez které se neobejde. Mohou mu nabízet např. zapůjčení kola, nocleh, svačinu a jiné druhy pomoci. Informace o tom, jak se zapojit do projektu a pomoci Jirkovi na jeho náročné cestě, najdete na www.poslednikousek.cz.