Lidé vás vnímají jako ženu vamp a status Saudkovy múzy a osudové femme fatale vám zřejmě taky zůstane. Ale pod tím vším se schovává matka čtyř dětí. Není pro pro ty, kdo vás neznají, trochu šok?
Víte, ona i žena vamp a femme fatale musí občas nakupovat, čistit si zuby a podávat daňové přiznání :). A to, že jsem obklopena ještě smečkou dětí, je takový bonus navíc.
Stojím nohama pevně na zemi, jsem silná a pracovitá ženská a zároveň mohu působit velmi magicky, romanticky, záhadně, neuchopitelně… To všechno jsem já a vůbec se to spolu nebije.

Sára kojící.
Autor: Sára Saudková

Erotika a milostné vztahy jsou častým námětem vašich fotografií. Jsou to pro vás životní témata, nebo tu funguje spíš "ruka trhu"  a poptávka po právě takových fotografiích?'
Mě opravdu nezajímá, po čem se trh pídí. Já si fotím, co mě baví a těší. A vkládám do svých fotografií příběhy, které se mi honí hlavou. Všechny bolesti a lásky a vzpomínky a věčné čekání na něco...'

To je jako s módními trendy - já nesnáším už to slovo "trend". Je to pomíjivé a rychle vadnoucí a rychle se kazící jak vlašský salát v létě v kiosku.
Člověk by měl najít odvahu hledat svůj styl, který mu padne, a ne se štvát za kravinami, protože se to od něj čeká... A tak je to i s mým přístupem k fotografování. Jedu si po svém.

Jak vzpomínáte na Peříčko, ve své době bylo fenoménem, a navíc moderování není vaší profesí. Přineslo vám něco, posunulo vás, změnilo v něčem váš pohled? 
Peříčko je pro mě dnes už dávnověk. Vzpomínám na něj s takovou roztomilou nostalgií. Skočila jsem tehdy do naprosto neznámé vody,a plavala jak nejlépe uměla.

Byla to znamenitá zkušenost. Ověřila jsem si, že dovedu mluvit i na lechtivá témata, aniž bych spadla do vulgarity. A že mi nedělá problém improvizovat.
Mě samotnou Peříčko nijak nepoznamenalo, jsem pořád stejná. Jen mě od té doby začali lidé víc poznávat.

Dnes je moderní stěžovat si na "nemužné muže" a "neženské ženy", na stírání rozdílů mezi pohlavími. Co vy na to?
Děláme si to sami. Muži se zapomínají chovat k ženám galantně a pozorně. Ženy zapomínají po mužích vyžadovat, aby se chovali jako kavalíři a gentlemani.

Fušujeme si navzájem do svých rolí a nakonec nikdo není spokojen, nikdo není sám sebou. Ženskou a mužským.
Já zkrátka u těch dveří a u kabátu stojím tak dlouho, dokud to muže netrkne, co mají udělat. Ono jim to někdy trvá, ale dojde to nakonec každému. A pak se cítí královsky, že se v nich ta noblesa probudila.
Mužským sluší být muži a ženským sluší být ženami. A nemám na mysli muže jako despotické sebestředné macho a ženu jako úslužnou puťku nebo rozmazlenou fúrii.