Rap je vnímán jako drsný hudební a životní styl. Jak do tohoto vzorce zapadáš ty?
Já do toho vůbec nezapadám a naopak mám pocit, že z toho dost vyčnívám. Porušuju téměř všechny představy, které lidi o klasickém rapu mají. Nejsem drsňák z ulice ve vytahanym tričku s řetězy na krku. Jsem vlastně úplnej opak. Považuju se za slušně vychovanýho kluka a chápu, že to s klasickou představou o rapu nejde moc dohromady. To je možná ten důvod, proč jsem někdy objektem kritiky ze strany fanoušků hip hopu a rapu, kteří si myslí, že by interpret měl vypadat podle těch starých vzorců.
Jsi teda vlastně vůbec raper?
Hudba, kterou dělám, je na pomezí rapu a popu, což mnoha lidem vadí a nejsou schopný to skousnout. V zahraničí tenhle mix stylů normálně funguje a není vůbec neobvyklej. Mně je bližší, proto se mu věnuju. Jsou lidé, kteří to berou a nepotřebujou ho škatulkovat. Líbí se jim a nezajímá je nějaká definice. Zároveň je tady hodně kritiků, kteří tvrdí, že kazim rap. Nedělám rap, tak jak ho znají a chtějí, ale dělám hudbu, která baví mě. Moje tvorba se nikdy nebude líbit všem. Drsný a klasický raper určitě nejsem. V zahraničí je ale můj styl hudby brán jako rap, takže ta definice a vymezení je vážně těžké. Všechno kolem nás se vyvíjí, a to se samozřejmě týká i hudby.
Jak se vyrovnáváš s kritikou hip hopové a rapové scény?
Ze začátku mi kritiky hodně vadily a pořád jsem přemejšlel o tom, co dělám špatně. Chci přece jen dělat hudbu, která mě naplňuje. Hodně z těch negativních soudů bylo úplně nekonstruktivních a nebylo možné na nich stavět. Jednalo se většinou o nadávky a posměšky, a proto jsem dospěl k názoru, že tenhle typ kritiky nebudu brát v potaz a vůbec na něj nebudu reagovat. Pokud mi někdo něco vytýká a jde o jasné výtky, tak z toho samozřejmě čerpám a jsem za to rád.
Na hip hopové a rapové scéně mě nemá rád v podstatě nikdo, ale to neznamená, že spolu nemluvíme. Něco jiného je osobní nevraživost a vymezení se vůči hudbě interpreta. S většinou interpretů se normálně zdravíme a mluvíme spolu v backstage.
Kdo je pro tebe klasický drsný raper? Kdo zapadá do této představy?
Určitě Vladimír 518. Je to člověk, který nezměnil svoji tvář, ale přesto drží krok s tím, jak se hudba vyvíjí. Vladimír podle mě dělá klasický rap, jak si ho Češi představují. Zároveň nepatří mezi mé kritiky a hatery. Myslím si, že je natolik rozumný, aby něčím takovým vůbec plýtval energií. Nezabývá se ničím, co ho nebaví a nezajímá.
Hodně kontroverzní je například raper Řezník, který patří do tzv. hardcore rapu. Jak jeho hudbu vnímáš ty?
Tenhle styl hudby absolutně neposlouchám, ale celou střední se mnou v lavici seděl kamarád, kterej na tom jel. Díky němu se ke mně Řezník vlastně dostal. Na jednu stranu, ať každý říká a dělá, co chce, když ho to baví, ale některý věci už jsou podle mě moc. Možná by měla existovat určitá hranice a soudnost interpreta. Když si tohle pustí například 12letý dítě, tak asi není úplně dobré, aby žilo v představě, že je tenhle projev normální. Řezník svůj rap vysvětluje tak, že si jen vymýšlí a vypráví příběhy, ale některý lidi to podle mě takhle nechápou a berou jeho texty zbytečně moc vážně. Přitom je to jen součástí role, která je na hranici lidského chápání. Z mýho pohledu se jedná jen o pózu.
Co tě motivovalo k tomu, abys vytvořil design a zapojil se do projektu Troufni si na jemnost?
Mám ségru, která úplně zbožňuje Milku, a tak jsem si říkal, že jí tím udělám radost.
Johny spolu s dalšími devíti „drsňáky“ navrhl design termohrnečku. V rámci netradiční kampaně společnosti Milka, která má za cíl představit osm subkultur, si každý soutěžící může navrhnout svůj vlastní design Milka termohrnečku. Soutěž probíhá na Facebookových stránkách (facebook.com/Milka.cz.sk) a na stránkách www.troufnisinajemnost.cz. Všichni majitelé termohrnečků si budou moci střídat designy, které budou volně k stáhnutí.
Na výherce nejlepšího designu (hlasovat se bude pomocí likes na Facebooku a na webových stránkách) čeká nálož 10 kilo lahodné čokolády.
|
Rap a jemnost Rap je v současnosti z velké části doménou drsných mladých mužů, kteří si neberou servítky, anebo jsou naopak zcela nad věcí. Přestože má každý raper svou crew stejně drsných fellas, nejdůležitější je neprojevovat žádné city (no homo) a hlavně se nechovat jako baba. Raperek je jen málo, všechny ženské vlastnosti nabourávají autenticitu rapera a ta nejhorší urážka rapera je, že jeho fanoušci jsou jen náctiletý holky. Tento postoj však neomezuje jen možnost zapojení žen do hip hopu (jiným způsobem než jako pasivní fanynky či doplněk raperů ve videoklipech), ale také samotné rapery a jejich kreativitu. A to ne že by „jemný“ rap neexistoval – jde o to, kterou produkci nahrávací průmysl podpoří a pustí do éteru. Není totiž rap jako rap a ne každý rap má něco společného s hiphopovou kulturou. Již první hiphopová organizace, Universal Zulu Nation založena v roce 1973, se řídila mottem: Peace, Love, Unity and Having Fun. Rap je jedním z pěti základních uměleckých vyjádření hip hopu, ke kterým patří i specifický slang, postoj či móda. Akorát ten rap od srdíčka se moc nenosí, mír a láska moc peněz nevydělá, zato sexismu je všude dost. Je na čase vrátit se ke kořenům hiphopové kultury, pustit mezi sebe trochu jemnosti a umožnit tak větší rozmanitost rapu a jeho stylů. Mgr. Anna Oravcová, doktorandka ISS FSV UK |
