Nastává právě období typické pro chřipku a nachlazení. Trpíte na tyto nemoci?
Jak kdy… Asi dva tři roky zpátky jsem se nechal očkovat proti chřipce a i přesto jsem ji dostal (smích). Za to ale určitě nemohlo očkování, byla to spíš souhra okolností. Nicméně v poslední době již očkován nejsem a je to v podstatě stejné, vždycky mě skolí. Nachlazení není nic výjimečného, teď už mám takové týdenní období za sebou. Začne to škrábáním v krku, přeskočí na rýmu a skončí to na průduškách. Vím, že sedm deset dní to musím zkrátka vydržet.
Jaký jste pacient, když už vás nějaká nemoc skolí?
Párkrát se už samozřejmě stalo, že mě to doopravdy skolilo, a to už jsem nemohl frajeřit, ale jinak se snažím své zdravotní potíže spíše bagatelizovat a překonávat. Už jen kvůli tomu, že vyskočit v naší branži ze zaběhnutého cyklu není dobré. A zároveň nerad chodím k lékaři. Mám pocit, že obtěžuju a zdržuju, a často se mi stane, že při příchodu do ordinace nebo do čekárny mě nemoc přejde (smích). Ne samozřejmě vždycky, ale občas přijdu k doktorovi a omlouvám se, že mi vlastně nic není. On mne pak přesvědčí o opaku…
Jak léčíte „prostou“ rýmu? Spoléháte na léky, nebo jdete spíš přírodní cestou?
Od každého něco. Pokud jde o léky, mám jednu takovou řekl bych skoro tutovku, kterou nebudu jmenovat a na kterou sázím, a pochopitelně to doplňuju recepty našich babiček: čaj s citronem, se zázvorem. Vůbec piju kvanta čaje. U nás doma se pije čaj, i když nejsme nemocní. Pak je ještě jedna důležitá věc, která mi pomáhá, a to je pocení. To mi naštěstí jde. I když to není nic příjemného, je-li to třeba, jsem ochotný vypít spoustu čaje, k tomu nějaký ten prášek, ulehnu, zabalím se do několika dek a během pár minut se zpotím téměř do bezvědomí. To vydržím šest sedm hodin. Je to strašné, člověk se nemůže moc pohnout, ale toto mě většinou postaví na nohy.
Dbáte na své zdraví v průběhu roku, nebo i výrazněji třeba právě v obdobích, kdy je vyšší riziko nachlazení či chřipky?
Abych se přiznal, jsem v tomto ohledu lajdák. Ale moje manželka na to naštěstí dbá mnohem víc než já a ještě víc se o to stará můj zeť. Je velkým příznivcem moderních metod, takže nás pravidelně honí k různým specialistům, předplatil nám jejich péči… Jsem v podstatě preventivně opečováván proti své vůli (smích).
Jste příznivcem zdravého životního stylu?
O to, abych žil a jedl zdravě, se stará hlavně moje manželka. Řekl bych, že tím, že jsme se vzali, se i moje strava obrátila do pozitivnějšího, zdravějšího ducha. Pocházím z Hané, z Moravy – babička vařila, pekla, smažila, všechno muselo plavat v tuku, protože když jídlo nebylo pořádně mastné, bylo chudé, a to by byla ostuda. Maminka tuk sice trochu zredukovala, ale ne moc, protože byla babičkou vyškolena. Teprve moje žena udělala takový zdravý průměr. Tvrdí, že byli chudí a museli doma vařit jednoduše tak, aby se najedly všechny krky u stolu. Takže zase ona převzala vaření své maminky a hezky to zprůměrovala do docela zdravé stravy. Ovšem na druhou stranu se neodbýváme a jíme rádi kvalitně a rádi ochutnáváme i všechny kuchyně světa. Už máme i docela vychytané restaurace, kam chodíme, i když v poslední době hraje při výběru roli hlavně to, jestli tam mají dětský koutek – kvůli vnoučatům. Ta jsou dvě – Lilia (2,5) a Honzík (1 rok).
Jaké místo má ve vašem životě pohyb, který je základním předpokladem pro pevné zdraví?
Důležitou, i když léta přinášejí problémy, o kterých jsem dřív netušil, že mohou přijít. Dřív jsem naskočil na tenisový kurt, hrál devět setů, vrátil se domů a nevěděl o tom, že jsem někde byl. Dneska už dva tři setíky tenisu cítím několik dní. Na tenis chodím dvakrát týdně a ještě se snažíme s manželkou chodit na golf. Proto je potřeba, abych i v tomto smyslu o sebe pečoval, takže jsem si našel svůj prostředek, který pomáhá nejen mně, ale i mé ženě. Občas, když se vracím z tenisu a na něco si stěžuju, ona se tak shovívavě usmívá a říká: „Nediv se a podívej se do občanky!“ Ten bonmot pochopitelně beru, ale dívám se místo do dokladů na onen přípravek, který mi podstatně usnadňuje pohyb bez potíží. Navíc mi posiluje i sebevědomí, protože většina mých tenisových spoluhráčů je minimálně o deset let mladší než já, a já jim pořád stačím.
Zejména při chřipce, ale i při banálnějším nachlazení by měl člověk věnovat dostatek času rekonvalescenci. Nehrnete se do práce, jakmile se vám udělá jen trochu lépe?
Tato onemocnění mne naštěstí nepotkávají častěji možná i z toho důvodu, že si umím dávkovat práci i odpočinek. Důležitá je duševní pohoda. Neustálý stres, že musíte něco udělat, nemůžete si ulevit, přispívá k tomu, že je člověk náchylnější něco čapnout. Já si umím dokonce i odříci zajímavou práci, když vím, že místo toho mohu kvalitně odpočívat. Dnes vím, že je to pro mě důležitější.
A jaké pracovní aktivity vás v současnosti zaměstnávají? Kde vás mohou čtenáři slyšet či vidět?
Pracuji nyní především v Českém rozhlase, dostal jsem tam několik krásných příležitostí, pro Dvojku dělám živé vysílání – dopolední v úterý a odpolední v pátek. Pro Český rozhlas Region už přes deset let moderuji Tandem. Kromě toho se také podílím na pořadu Slovo nad zlato, který je o češtině. V této relaci se v podstatě staráme také o zdraví, ale o zdraví našeho jazyka. Snažíme se ho trošku léčit s paní doktorkou Pravdovou. Pak mám ještě pořad s Davidem Vávrou o architektuře – to všechno mě poměrně dost zaměstnává. Kromě toho si ale ještě občas odskočím zahrát na jeviště Divadla Bez hranic nebo něco moderuji. Díl volného času věnuju také svému Klubu přátel dobrého vína a pravidelným ochutnávkám. Zrovna, když vychází tento rozhovor, je svatomartinské víno, na které se moc těším, na naši akci chodívá čtyřicet padesát lidí. Dá se i říci, že případné neduhy léčím také právě vínem, a mohu potvrdit, že tato terapie zabírá (smích).
