Během této doby měli lidé v peněženkách haléře různých hodnot, včetně poněkud exotického tříhaléře. Skončením platnosti padesátníku (31. srpna) éra těchto drobných mincí končí. Od září tak zůstanou už jen součástí sbírek numismatiků.

Současný haléř jako nejmenší nominál korunové měny zavedl císař František Josef I. v rámci reformy roku 1892, když Rakousko-Uhersko hledalo náhradu za krejcary a zlatky. Původ této mince je ale mnohem starší. Drobná stříbrná mince se razila již ve 13. století v mincovně ve městečku Hall am Kocher ve Švábsku. Latinsky se nazývala denarius hallenses odtud německy heller a následně česky haléř. Na českých územích se haléř poprvé objevil ve druhé polovině 14. století.

Jako nejmenší stříbrné mince byly haléře raženy za vlády Ferdinanda I. (1526 až 1564) i za vlády Marie Terezie (1740 až 1780) - tehdy však už byly pouze z mědi.

Za dobu existence Československa a České republiky byly haléřové mince raženy v celkem osmi nominálních hodnotách: jedna, dva, tři, pět, deset, 20, 25 a 50 haléřů.

První československé mince byly dvacetníky a padesátníky, které spatřily světlo světa v roce 1921. Po vzniku Československa byl nejmenší mincí dvouhaléř, který byl ražen od roku 1923 a platil do roku 1928.

Jednohaléřová mince se v československé měně objevila až v roce 1953 v souvislosti s nechvalně známou měnovou reformou. V jejím rámci se po vzoru Sovětského svazu zavedla i další, v Československu trochu exotická haléřová mince - tříhaléř (ale také tříkoruna). Zatímco tříhaléř ukončil svou platnost v roce 1976, jedník "vydržel" až do roku 1993, přestože se v posledních letech již téměř nepoužíval. V témže roce skončila i platnost pětníku. Pětadvacetihaléř, který se v letech 1953 až 1972 razil místo dvacetníků, přestal platit v roce 1972 a od konce října 2003 neplatí ani

Zatímco prvorepublikové mince byly ze zinku (dvouhaléř) nebo ze slitiny mědi a zinku (pětihaléř a desetihaléř) a ze slitiny mědi a niklu (pětadvacetihaléř a padesátihaléř), protektorátní válečné haléře se vyráběly výhradně ze zinku, poválečné pak opět ze slitiny. Od roku 1951 se k výrobě haléřových mincí používal až na výjimky hliník, případně slitina hliníku a hořčíku. To platilo pro haléře z doby měnové reformy a platí to i pro poslední padesátník. Na jeho výrobu se od vzniku České republiky spotřebovalo 407,5 tuny hliníku.

Od založení Československa v roce 1918 se v oběhu vystřídalo několik typů padesátníků. Současná podoba padesátihaléře je v oběhu od 12. května 1993 a pochází od akademického sochaře Vladimíra Oppla. Důvodem proč Česká národní banka (ČNB) rozhodla o ukončení platnosti této drobné mince je, že padesátníky přestaly plnit roli oběživa. ČNB jich postupně dala do oběhu přes 420 milionů kusů, ale do centrální banky se podle vrchního ředitele ČNB Pavla Řežábka vracelo pouhých deset procent mincí.

Konce padesátníků mohou želet lidé snad jen z nostalgických důvodů. Koupit za něj lze již máloco - snad jen plastový kelímek a zcela výjimečně rohlík v akci. Své uplatnění už údajně nenachází ani u hráčů mariáše. Ti totiž hromadně přešli na koruny již při zrušení desetníků a dvacetníků.

Valnou hodnotu dnešní padesátník nemá ani pro numismatiky. Ti považují za nejvzácnější československou minci pětník z roku 1924, jehož cena se předloni na aukci vyšplhala až na 253.000 korun. Jeho vzácnost spočívá dle sběratelů v tom, že se ho na trhu objevilo pouhých 100 až 150 exemplářů.