Jenže úplatková praxe to zařídí jinak a nebezpečné vraky se vracejí znovu do provozu. A úředníci? Ve svatém boji proti tomuto druhu korupce udělali to nejhorší, co mohli: investovali miliony do systému, který lze hravě obejít, a zbytečně tak zvýšili náklady stanic technické kontroly...
Ministerstvo dopravy spustilo od 1. září první fázi centrálního informačního systému (CIS) stanic technické kontroly. Od něho si slibuje, že zamezí podvodným praktikám a korupci při technických prohlídkách.
Jenže skutečnost může být trochu jiná a Blesk se o tom přesvědčil v STK na Spojovací v Praze 9 i v příslušném operačním středisku na ministerstvu.
Princip CIS spočívá v online záznamech, které mohou úředníci rychle kontrolovat. Ale zatím je to maximálně přání. Pokud totiž nepřibude kamerový systém, který by průběh celé prohlídky aktivně monitoroval, pochybné kšefty budou na "profl áknutých" STK pořád.
CIS totiž prozatím umožnil ministerstvu jen monitorovat dění na stanicích STK pomocí tzv. čteček. Technik načte čárový kód při zahájení a pak po skončení prohlídky, ale zda si mezitím odskočí na cigaretu či ne a vůz nezkontroluje, už nikdo nezjistí.
Operátorovi na ministerstvu pak systém zobrazí jednotlivé protokoly STK, jenže údaje v nich vůbec nemusejí odpovídat skutečnosti. Takže je k ničemu, že aplikace dokáže zobrazit protokoly STK za posledních pět let...
Vybrané stanice s CIC se bouří
Na nový systém CIS od září najelo 10 procentech vybraných stanic STK. Těm nikdo dodnes neřekl, podle jakého klíče ministerstvo vybíralo. Právem se cítí znevýhodněny.
Jejich provozovatelé si připadají jako pokusní králíci. Ubývají jim klienti, kteří se bojí, že na ´technické´ stráví více času, a také přísnějšího metru. Odcházejí proto ke konkurenci, která ještě CIS nemá. Vybraným stanicím také vzrůstají kvůli novému systému náklady v řádech desítek tisíc.
Jak to fungovalo DŘÍV
Průměrná doba technické prohlídky bývala zhruba 20 minut. Technik měl k ruce předtištěný formulář, kam ručně zaznamenával zjištěné závady a pak se jednotlivé protokoly postupně vkládaly na stránky ministerstva. K úředníkům se tak protokol o STK dostal zhruba za měsíc.
Na některých STK fungovala kvůli boji o zákazníka samozřejmě typická korupce. Za flašku nebo nacpanou obálku (cca 2000 Kč) se prošlo bez problémů. Cena prohlídky vyšla u osobního vozu asi na 750 korun.
Jak to funguje NYNÍ
V praxi stráví majitel vozu na ´technické´ víc času. Doba je stanovena minimálně na 30 minut. Před samotnou prohlídkou se musí pracovnice připojit online na stránky ministerstva. Na síti připraví formulář, do kterého pak zaznamenává technik během prohlídky zjištěné závady.
Po skončení se záznamy přepíšou do online databáze ministerstva, kde si úředníci protokoly hned zkontrolují. Závady se ale dají za úplatek ututlat. Provozní náklady se zvednou a to se odrazí i na konečné ceně za STK. Její výše zatím nebyla stanovena.
Jak by to mělo fungovat V BUDOUCNU
Řidič na technické kontrole stráví s autem stále minimálně 30 minut. Před samotnou kontrolou se vytiskne online záznamový formulář. Do něj pak technik zapíše zjištěné závady. Celý průběh ´technické´ ovšem bude monitorovat kamera napojená na centrální ministerský dispečink.
Jenže to by ji technik musel mít na hlavě, aby mohla sledovat jeho činnost a skutečný stav částí vozu. O tom se bohužel neuvažuje. Jedna stabilní kamera v místnosti nic neřeší, snad jen to, že auto tam opravdu bude a technik musí předstírat práci.
