Úryvek z delšího dotazu Ivany zní: „Františko, můžete mi vysvětlit, proč se Dara Rolins na cestu z USA vymustrovala jako santusačka? Jen ty igelitky jí scházely. Přece musela očekávat, že ji budou novináři fotit. Jindy vypadá atraktivně a sexy. Co tím sledovala? Nebo se jedná o nějaký nový trend? Pokud ano, tak se u nás těžko uchytí. Každá normální ženská chce přece vypadat přitažlivě...“
Populární homeless styl
Styl, o němž se Ivana zmiňuje, se obecně nazývá antimóda a v odívání v podstatě existuje už od šedesátých let. Je spojený s hnutím hippies, módní revolucí na londýnské Carnaby Street. Souvisí se vzpourou proti establishmentu, tzv. dobrému vkusu nebo dobrému tónu, chcete-li.
Antimóda se samozřejmě od té doby jako všechny styly měnila, reagovala na společenské klima a dost často (díky popularitě) absurdně skončila v nenáviděných salonech. Samozřejmě v sofistikované luxusní podobě. Zkrátka přestala být módou drzé ulice a stala se módou oficiální.
Antimódě se v posledních letech také často obecně říká homeless styl. Stačí připomenout kdysi tak módní, rafinovaně roztrhané džíny za nemalé peníze. Luxusní bundy z jakoby odřené usně, drahé boty se zdánlivě okopané kůže. V době punku trička s dírami spíchnutými špendlíky.
V antimódě se promítl i pouliční hip hop, také tu máme homeless čepice – žádný klobouk, ani kšiltovka, ale pokrývka hlavy připomínající papírový pytlík, v němž si bezdomovci k popelnici nosí chlast...
Hobo tulačka Dara si s Paris Hilton nezadá
Rolins onu homeless čepici měla. Ani na vteřinu jsem nepochybovala o tom, že její cena byla nadstandardní (stojí 100 USD). A i já byla zvědavá, kde koupila kabát, z nějž někteří byli uchváceni a jiní ho těžce odsoudili. Proto jsem ji zavolala, na jednotlivé kousky outfitu se zeptala. A také mě zajímalo, proč zvolila pro příjezd do Prahy zrovna tenhle modýlek.
Čtenářky se ptají, proč jsi měla na sobě svršky, jež potlačují ženskost v primární podobě.
Spoustu hodin jsme strávili s Lolou v letadle. Jsem poučená praxí a nikdy bych si do letadla nevzala podpatky. Nohy natékají, je to náročné. Pokud chceš dlouhou cestu aspoň trochu v pohodě přežít, musíš se jí přizpůsobit. Vzít si správné boty, což jsou u mě oblíbené tenisky. Pohodlné oblečení. Já miluji tepláky, ale také jsou dobré strečové džíny, oblíbené legíny s nějakými minišaty, kazakem. Doporučuji si na delší lety do příručního zavazadla přibalit tričko na převlečení. A v létě pamatovat, že v kabině je chladno. Takže nějaký pléd, pulovr. Takové kousky se hodí a zaberou minimum prostoru.
A co ta paráda?
Tu jistí sluneční brýle, které skryjí únavu. Dobrá příruční taška. Maličkosti dotahující styl. Jistě čepice nebo šátek, co zase pomohou pošramocenému účesu.
Jaké tedy byly tvé brýle – povinná výbava pro hvězdu. A zplihlé vlasy kamuflující čepice? Je dobrá - kdes jí vlastně koupila?
Čepici jsem koupila ve Státech, jako téměř všechno z mého propíraného outfitu. Pochází od mladé anglické značky All Saints – tedy všichni svatí. To je myslím vtipné. V USA je All Saints na trhu asi dva roky. Čepice je z měkoučkého kašmíru. Brýle jsou letecká klasika Ray Ban – řekla bych, že ty jsou téměř povinnost.
Vezměme to zkrátka – kde jsi zakoupila tepláky a tenisky?
Taky ve Státech. Tepláky jsou od Victoria Secrect, z linie Think Pink – tedy přemýšlej růžově. Tenisky zase z limitované edice Adidas. K nám se bohužel nedostala, což mně vadí. I u nás máme holky, které si umí na parádu vydělat. Bohužel v USA je výběr větší. Snad se to změní.
Musím zmínit další segmenty outfitu a to tašky. Ta hnědá, s níž jsi do Ameriky prchala, je od aristokratické zn. Hermés…
Ano. Je to investice, možná marnotratný luxus, na nějž si - jak už jsem zmínila - vyděláš. Taková kabela je pro zbytek života... Sytě růžová taška je obal na laptop. I do ní si můžeš triko na převlečení dát. Je od Marc Jacobse.
Bavíme se o tobě, ale co tvá holčička, po mámě hnědooká Lola?
Jasně, že i ona, hlavně ona, musela být v pohodlí. Proto neměla žádné kalhoty, sukýnky, ale tepláčky. Ptáš se na kabátek? Tak ten je od Gucci a dostala jej od Ježíška. Tím v tomhle případě byla přítelkyně Marta a její muž, kteří nám poskytli v Los Angeles azyl.
A co ten tvůj šedavý, župan či deku připomínající kabát, který vzbudil tolik protichůdných reakcí?
Ten je z jistého butiku v Hollywoodu. Jeho název si nepamatuji a to ani není podstatné. Pochází z dílny jistého japonského návrháře. Ani jeho jméno mi neutkvělo v paměti. Musela bych se podívat na značku. Má charakter filcu, seprané deky, ale je z hebkého šmíru. Váží pár dekagramů. To, co si pamatuji, je konstatování prodavačky, která mi řekla: „Tenhle kousek si chvilku před vámi koupila Paris Hilton. Stejně jako bundu, kterou jste si vybrala…“ Je to zábavné…
Chápu, že jsi respektovala praktické požadavky cesty z L.A. Což ti možná nahrálo k stylizaci ikony taneční scény. Nevím. Každopádně – jak bys ten styl nazvala?
Říká se mu Hobo style. Takže v překladu styl vagabunda, tuláka, vandráka. Jsem zkrátka módní vandrák, který se umí – troufám si říct – podle příležitosti proměnit. Proto módu, která k takové proměně dává šanci, vlastně miluji.