Nejšílenější záhady světa: Zavražděného chlapečka někdo pohodil v krabici v lese! Identitu odhalila DNA po 65 letech
Na okraji lesa u Filadelfie bylo v únoru 1957 nalezeno tělo nahého, zbitého a podvyživeného chlapce, které někdo odložil do obyčejné kartonové krabice. Policie i veřejnost okamžitě zaplavily otázky – kdo byl ten chlapec, proč musel zemřít a kdo ho tak bezcitně pohodil? Přes tisíce stop a výslechů se roky nedařilo zjistit ani jeho identitu. Případ „chlapce v krabici“ se tak stal jedním z největších amerických kriminálních záhad 20. století. Až moderní genetika po dlouhých 65 letech odhalila, že nešlo o bezejmennou oběť, ale o čtyřletého Josepha Augustuse Zarelliho. Přesto, že jméno už známe, skutečná pravda o tom, kdo mu vzal život a proč, dál uniká, a tajemství obestírající jeho smrt tak visí nad Filadelfií dodnes.
Byl chladný únorový den roku 1957, když muž, který kontroloval pasti na zvířata v křovinatém terénu u Susquehanna Road ve Filadelfii, narazil na krabici od dětské postýlky. Když ji otevřel, našel nahé tělo malého chlapce zabalené do šedozelené flanelové deky. Na první pohled bylo patrné, že dítě trpělo – měl oholenou hlavu s čerstvými odřeninami, rozsáhlé podlitiny a známky těžké podvýživy. Policie odhadla, že hoch vážil necelých 14 kilo. Vyšetřovatelé okamžitě spustili pátrání po vrahovi i po totožnosti oběti. Aby získali odpově´d ale na jednu z těchto otázek ale trvalo 65 let!
Kriminalisté nechali po celém státě rozeslat tisíce letáků s kresbou i fotografiemi těla. Byly rozeslány tisíce letáků s podobiznou dítěte, snímky se objevily i v účtech za vodu a elektřinu, aby na ně narazila každá domácnost. Dokonce uspořádali rekonstrukci – chlapci oblékli oblečení a posadili jej do křesla, aby snímky mohli lidé snadněji rozpoznat. Obcházeli sirotčince, nemocnice a školy, ale nikdo ho nepoznal. „Nikdy jsem neviděl, aby lidé plakali u policejní vývěsky,“ popsal jeden z tehdejších vyšetřovatelů. Přesto, že stovky lidí přinesly vlastní tipy, identita chlapce zůstala záhadou.
Vyšetřování postupně naráželo na bizarní slepé uličky. Jedna z teorií ukazovala na sirotčinec vzdálený jen pár kilometrů, kde prý mohl hoch pobývat – žádný důkaz se ale nenašel. Jiná stopa vedla k rodině podezřelé z obchodování s dětmi. A zřejmě nejznámější příběh přinesla žena označovaná jako „M“, která tvrdila, že její matka chlapce držela a zabila. Policie její výpověď brala vážně, ale nakonec se ukázalo, že se do detailů zaplétala a její věrohodnost klesla na nulu.
Policie tehdy prověřila tisíce osob – od rodičů, kteří nahlásili zmizení dítěte, přes místní podivíny, až po zaměstnance nemocnic a dětských domovů. Krabice, ve které bylo tělo nalezeno, byla vystopována k obchodnímu domu J.C. Penney. Jenže stopa vedla ke stovkám prodaných kusů a dál se pátrat nedalo. Každá nová informace skončila v archivu s razítkem „nepotvrzeno“.
Po desetiletích marných pokusů přišla naděje s nástupem
- Registrace je pro vás zcela zdarma.
- Získáte přístup k veškerému bleskovému obsahu.
- Užijete si bonusové akce a výherní soutěže.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.