Kámoš celebrit vstoupil do dějin: »Všudezdejší« Josef Šváb-Malostranský
Mohl být zcela neznámým pekařem Pepíkem. To by ale Josef Šváb-Malostranský (1860–1932) nesměl mít talent vyskytnout se v pravý čas na správném místě. A do všeho jít naplno. Do našich dějin se zapsal několikrát.
Barnabáš Voženílek, Filip Oužlabina, Fraňomil Krišpindíra z Tlučopysků, Všudybyl Všeokouk či Žertomil Spásovič. I tak se představoval patriot pražské Malé Strany, který původní pekařinu vyměnil za knihkupectví a nakladatelství v dnešním Saském domě čp. 55/III, ale i od nich si odskočil ke kumštu. „Ve vesmíru populární humorista Josef Šváb-Malostranský,“ představoval roku 1910 časopis Jitřenka muže narozeného do rodiny fiakristy 16. března 1860. Byl ledasčím. Do naší historie ale udělal dva velké zářezy! Poprvé si jako první Čech na Jubilejní výstavě roku 1891 zazpíval do Edisonova fonografu. A podruhé?
Kamera jede... Akce!
„Když jsem pak uvážil, že až opustím toto slzavé údolí, mohl bych ještě běhati po plátně, rozhodl jsem se zahráti si před kolovrátkem, který nevříská – ačkoli má také kliku – hraje jen očím a zvěčňuje život,“ popsal, proč 30. dubna 1898 nabídl Janu Kříženeckému (1868–1921) realizaci vtipných scén pro Český kinematograf a sám chtěl být první objekt před kamerou. Jako vůbec první český filmový herec se tak Šváb objevil na prvních třech oživlých obrázcích – Dostaveníčko ve mlýnici, Výstavní párkař a lepič plakátů a Smích a pláč. „Již při prvém českém filmu nasazovali jsme kůži,“ vzpomínal později s úsměvem. Nechyběl, když v roce 1930 do kin vstoupil vůbec první zcela zvukový film Když struny lkají. Dodnes ale kronikám kinematografie kralují jeho Smích a pláč. Takové, jaké sami před plátny prožíváme i my. „V kinu tedy na shledanou!“ vzkazuje Šváb z roku 1928.
První herec, první film i škleb
O čem byl úplně první český snímek, trvající jen minutu? Uveden byl 3. července 1898. „Před budovou staročeské mlýnice se odehrával celý děj. Já, osmatřicetiletý mládenec pověřen hlavní rolí milovníka,“ popisoval Šváb, jak si postarší pražský záletník dal schůzku s mlynářkou a pak ho za to od mlynáře a chasy stihl výprask. „Dostal jsem tolik nespočítaných, že bylo mi uchýliti se k neslavnému útěku. K dovršení hanby objevila se v okně mlýna hezká mlynářka, které bylo zřejmě již odpuštěno, a provázela můj ústup srdečným smíchem,“ uvedl. Po uvedení Smíchu a pláče pak provolával: „Kdo tedy byl prvním, jenž počal užívati detailů ve filmu? My to byli, tady v Praze. Ale toť se ví, Amerika nás ve všem připraví o primát!“
Kumpán k pohledání
Menší a trochu buclatý kumpán nezkazil žádnou legraci. Byl oblíben u přátel, které si udělal i mezi významnými osobnostmi své doby. Vtipy vyprávěl třeba básníku Janu Nerudovi (1834–1891). Miloval publikum a smích, napsal spoustu rýmovaček, scének i hádanek, stál u zrodu českého kabaretu, ochotničil. Na jevišti stál poprvé v pěti letech, od roku 1885 celých 25 let hostoval ve Švandově divadle. „Vizáž a bodrý, dobrácký naturel jej předurčovaly ke ztvárňování typově přesně vymezených figurek sluhů, komorníků, církevních hodnostářů a podobně,“ popsal Švába divadelní historik Martin J. Švejda (†54).
Kdo by herce ve hře hrál?
Co kdyby se jednoho dne začal natáčet Švábův životopisný film, kdo by prvního herce mohl ztvárnit? Zahráli jsme si na castingovou společnost a vybrali trojici mužů, kteří odpovídají podobou i naturelem. Ten jistě nechybí kriminalistovi Korejsovi ze seriálu Případy 1. oddělení (2014), tedy herci Miroslavu Hanušovi (61). Smysl pro humor dokazuje i Miloš Knobloch v Ulici (2005 – dosud) a jeho představitel Jiří Štrébl (66). Favoritem ovšem je další obyvatel Ulice, Lumír Nykl. No uznejte, Václav Svoboda (61) by určitě bravurně zvládl Smích i pláč.
Víte, že... • ... herecké řemeslo po Švábovi nepřevzali potomci, ale dcera jeho sestřenice? Tou byla slavná Zita Kabátová (†99).
Podívejte se na první český hraný snímek:
Hrál by ho chronický alkoholik kterým byl.