„Tati, trvalo to dlouho!“ Dojemné setkání propuštěného rukojmího se synkem (3). Mámu Hamás zabil
Skoro rok a půl vyrůstal malý Almog bez rodičů. Mámu mu zavraždili teroristé z Hamásu a tátu unesli. Ale konečně ho po dlouhých 491 dnech propustili a Or Levy (34) se zase mohl shledat s rodinou - se všemi kromě manželky Ejnav.
„Když jsme ho poprvé uviděli v televizi, byli jsme fakt napjatí. Vypadl extrémně hubený a slabý, v očích měl jakýsi děs,“ popsal Orův bratr Michael Izraelskému armádnímu rozhlasu. Připravil pro bratra na kontaktní místo pár věcí, které uvidí, ještě než dovolí shledání s rodinou - nějaké vlastní oblečení a také obrázky od synka. A pak byl tím prvním z příbuzných, kdo Ora v Izraeli přivítal.
O chlapečka (nyní 3,5 roku) se zatím starali prarodiče i další z bratrů Tal. „Když jsem ho v pátek uspával poté, co jsem mu řekl, že se další den táta vrátí a zase ho uvidí, byli jsme oba vzrušení - ale usnul snadno,“ cituje ho Ynetnews.
Napřed si Or se synkem mohl zavolat přes videohovor. „Tati, trvalo to dlouho, než ses vrátil,“ řekl mu chlapeček. Když už byl Or v nemocnici Šeba, mohli přivézt i synka. „Vypadalo to, jako by nikdy nebyli odloučeni. ‚Kde je táta?!‘ křičel Almog a vběhnul mu do náručí,“ popsal Michael.
Ale pak přišla ta obtížná konverzace, jak ji Michael vylíčil. „Tati, vypadáš dnes jinak,“ divil se Almog. „To je pravda.“ „Proč se nevrátila máma Ejnav?“ Na to táta odpovědět nedokázal a rozplakal se. Ale chlapeček věděl: „Máma Ejnav je mrtvá, nevrátí se.“ Měl už čas to trauma zprocesovat, soudí strýc Michael.
Naopak nově se o ztrátě manželky dozvěděl sám Or, respektive mu to, co už tušil, potvrdili rodiče. Synka u nich onoho osudného 7. října nechali a s Ejnav vyrazili na hudební festival Nova. Když tam vpadli bojovníci Hamásu, schovávali se v úkrytu - ale teroristé je našli. Ejnav rovnou zabili, Ora unesli. Teď v sobotu ho propustili v rámci dohody s Izraelem o příměří a o výměně rukojmích za vězně.
Ono je také zasjímavé, že nikdo nepíše nějaké= výpovědi oněch propuštěných rukojmích. Museli přece prožívat také ony utoky izraelců a vidět vše kolem sebe. Na každém normálním člověku to přece musí zanechat nějaké dojmy či stopy....