Groteskní historie medicíny: Marmeláda z oběšence, embryonální polévka a jerky z mumie! Doktoři krmili pacienty lidským masem ještě před pár lety!
Celá řada přírodních zdrojů funguje jako léčiva. Stačí se podívat na první antibiotika, která vznikla z obyčejné plísně, která běžně roste na zkažených potravinách. Asi tak není divu, že lidé v minulosti zkoušeli jako léky používat kde co. A nesoustředili se pouze na běžné dary přírody z řad hub a rostlin. V rámci nejrůznějších teorií a pověr se chudí i bohatí léčili doslova lidskými zdroji. Neváhali si do očí foukat prach ze sušených výkalů nebo pít víno s naloženým mozkem.
Ať už kanibalismus provozovali válečníci ve starověku nebo domorodci z Papui Nové Guineji ve 20. století, důvod byl vesměs stejný - absorbovat všechny pozitivní vlastnosti zesnulého jako byla síla a statečnost. Konzumenti většinou absorbovali jen celou řadu potíží včetně nemoci kuru. Kromě pověr o získání moci protivníka se ale od pradávna věřilo i v léčivé účinky krve, masa, orgánů ale i exkrementů.
Medicínský kanibalismus, jak se odvětví jmenuje, se provozoval na území civilizované Evropy už v antice. Římané užívali krev gladiátorů jako lék na epilepsii a od té doby trvalo stovky let, než místní kultura dospěla do fáze, kdy začali léky z mrtvol odmítat. Ve 13. až zhruba 15. století nebyl kanibalismus za normu ani pro lékařské účely. Doma jste si ale mohli svítit svíčkou z lidského tuku. A když byly „léčiva“ odebrána živému (i nadále) člověku, bylo to také v pořádku. Panenská menstruační krev byla součástí celé řady receptů. A bohužel i sušené lidské exkrementy - těmi se léčily problémy s očima. Zda skutečně pomáhaly si můžeme jen domýšlet...
Opravdový boom zažil medicínský kanibalismus v 16. století. Alchymista Paracelcus razil myšlenku, že člověk by měl léčit podobné podobným (jak hlásá dodnes homeopatie). Špatný zrak je tedy třeba vylepšit dalším párem očí, bolavý prst na noze mohl vyléčit cizí prst a tak dále. Všechno bylo pochopitelně upraveno do alespoň vzdálené podoby léku - tedy usušeno, rozemleto a servírováno jako prášky nebo smíchané s tukem jako mastička.
Kanibalismus nebyl rozhodně preferencí chudáků, jak dokazují oblíbené tinktury a kapičky pro šlechtu. V receptu Jonathan Goddarda nechyběl kromě sušených zmijí ani prach z lebek. Naštěstí tzv. „královy kapky“ obsahovaly taky
Jedná Česká herečka vyprávěla jak si v USA zakoupila krém na pleť, který obsahoval exkrementy z mužské předkožky. Vyhodila ho ,začal šíleně smrdět.🤮