Vzpomínkový seriál: Václav Havel - Prezident
Takřka hollywoodský příběh Havlova života vrcholí 29. prosince 1989, kdy je zvolen prezidentem republiky. Ale už první dny a měsíce roku 1990 ukazovaly, že to vůbec nebude mít jednoduché.
Havlovo prezidentování se od počátku neobešlo bez problémů. V obou funkčních obdobích musel řešit některé svízelné situace. A revoluční nadšení postupně střídaly rozpaky. Zachraňoval ho však jeho vysoký kredit v zahraničí.
Prezident v potížích
První problémy nastaly vlastně hned 1. ledna, kdy u příležitosti svého zvolení vyhlásil velkou amnestii pro 22 600 vězňů, a když se posléze v Německu omlouvil za odsun Sudetských Němců z Československa v roce 1945. Jeho popularita začala nečekaně rychle klesat.
"Lidé si velmi těžce vybojovali vytouženou svobodu. Avšak v okamžiku, kdy jí získali, jako by jí byli trochu zaskočeni," bránil se Havel.
Vytýkáno mu byl i to, že nechal po revoluci napokoji komunistickou stranou. Řada lidí by jí nejraději zakázala. Jenže vyrovnání se s komunisty bylo složitou záležitostí. A Havel nováčkem v prezidentském křesle, původně umělcem, dramatikem, nikoli politikem.
Jiní se do Havla opírali za to, že se údajně odcizuje lidu - že se uzavřel na Hradu, že už to není ten srdečný Havel, kterého vídali během revoluce. Havla však jednoduše zavalila práce. "Hrad mne pohltil celého," vzpomínal Havel. "Upsal jsem se práci, která mne značně stravovala a téměř mi znemožnila věnovat se jiným věcem."
Co nenajdeš doma, hledej za hranicemi
Havel také samozřejmě musel reprezentovat novou samostatnou zemi v zahraničí. Jenže právě tady našel svou sílu. Mimo svou vlast sklízel velké úspěchy - především díky ideálům, které prosazoval.
Dobře se zapsal i u velmocí, třeba v USA se svým projevem v kongresu a při jednání s Georgem Bushem o spolupráci. Na soukromou návštěvu do Prahy pak přijeli dokonce tibetský dalajláma a papež Jan Pavel II.
Nejistá léta devadesátá
Rozpad Československa si Havel nepřál a bral ho jako svou politickou prohru, přesto ale na konci roku 1992 oznámil svou kandidaturu na českého prezidenta a v lednu 1993 byl do této funkce zvolen poprvé. Podruhé pak v roce 1998.
Právě při jeho druhé volbě se do volby vložila i jeho žena Dagmar. Po hrubém výpadu republikánského poslance Jana Vika proti Havlovi po slavnostním vyhlášení výsledků reagovala prezidentova manželka Dagmar tak, že dvakrát zapískala na prsty.
Havlovo prezidentování však bylo celkově spjato se vzrůstající nespokojeností lidí. Kupónová privatizace vyústila v tunelování, lidé ztráceli některé jistoty a politici selhávali, vedli žabomyší války a nedokázali se domluvit. Prohlubovala se propast mezi občany a politikou, vznikly výzvy jako "Děkujeme, odejděte". Havel si však vedl dál svou nepolitickou politiku, jak bylo jeho počínání hanlivě označováno.
"Já byl vždy svým srdcem i svým smýšlením většinou na straně občanských iniciativ či pokusů o trochu jinou politiku, proto mne neměli v politických kruzích moc rádi." Neměl moc rád zhýřilé politické strany, stáli proti němu Zeman i Klaus. Ale možná proto si nacházel cestu zpět od srdcí prostých občanů. Kteří o něj navíc díky občasným zdravotním problémům začali mít strach.
