Prezident Miloš Zeman ve středu večer ocenil na Pražském hradě celkem 35 osobností. Jsou mezi nimi umělci, politici, podnikatelé nebo ti, kteří ze šlechetných důvodů nasadili svůj život.
Přehledně a jasně: Koho prezident vlastně vyznamenal a proč?
1.Hrdinové
Josef František (in memoriam) – Řád bílého lva
(7. října 1914 - 8. října 1940)
Řádem bílého lva ocenil Miloš Zeman Josefa Františka, jednoho z nejlepších československých stíhačů v RAF. Bitvy o Británii se účastnil jako příslušník polské 303. stíhací perutě. Dosáhl 17 potvrzených sestřelů nepřátelských letadel a zařadil se mezi letecká esa. Zahynul při hlídkovém letu.
František Kriegl (in memoriam) – Řád Tomáše Garrigua Masaryka
(10. dubna 1908 - 3. prosince 1979)
Řádem Tomáše Garrigua Masaryka ocenil Miloš Zeman Františka Kriegla, lékaře a proreformního komunistického politika z období Pražského jara, který v roce 1968 jako jediný z československé delegace odmítl podepsat Moskevský protokol, tedy dokument legitimizující vojenský zásah armád pěti zemí Varšavské smlouvy. Za to byl vyloučen z komunistické strany. Později podepsal Chartu 77 a angažoval se v disentu.
Petr Vejvoda (in memoriam) – Medaile Za hrdinství
(20. května 1998 - 14. října 2014)
Medailí Za hrdinství ocenil prezident Petra Vejvodu, studenta, který byl loni smrtelně zraněn ve Žďáru nad Sázavou, když bránil spolužačku před útokem psychicky nemocné ženy.
2.Umělci
František Ringo Čech
(9. července 1943)
Herec, zpěvák, publicista, dramatik, malíř a bývalý poslanec za ČSSD. Byl prvním bubeníkem skupiny Olympik 1965, kapelníkem v divadle Semafor a psal také texty, třeba pro Pražský výběr. Je autorem několika divadelních her a malířem naivních obrazů. A je také hlasitým podporovatelem Miloše Zemana.
Jitka Frantová Pelikánová
(1. května 1932)
Herečka, tanečnice a spisovatelka. Byla manželkou novináře a ředitele Československé televize Jiřího Pelikána, s nímž na konci 60. let odešla do italského exilu. Její ocenění vzbudilo kontroverzi, protože podle archivu bezpečnostních složek měla komunistické Státní bezpečnosti donášet například na Jana Wericha. Sama tvrdí, že nic takového nedělala.
Václav Neckář
(23. října 1943)
Zpěvák a filmový herec. Někdejší člen skupiny Golden Kids vydal desítky alb, stovky singlů a absolvoval tisíce koncertních vystoupení. Jako herec se proslavil například rolí v oscarovém filmu Ostře sledované vlaky. V roce 2002 jej postihla mozková mrtvice, na scénu se vrátil po roční rekonvalescenci.
Libuše Šafránková
(7. června 1953)
Divadelní a filmová herečka. Vystudovala brněnskou konzervatoř a pak se vydala do Prahy, kde začínala v Divadle Za branou. Později přešla do Činoherního klubu, kde působila dvě desetiletí. Na počátku 70. let debutovala ve filmu, mimo jiné rolí Popelky ve snímku Tři oříšky pro Popelku. I v 90. letech hrála populární filmové role, například ve snímcích Obecná škola či Kolja. Nyní ale kvůli zdravotním komplikacím už netočí a tvrdí, že ani nechce.
Pavel Šporcl
(25. dubna 1973)
Houslista, který si svým originálním přístupem ke klasické hudbě získal fanoušky několika generací. Na svém kontě má celkem 15 alb a dva DVD tituly.
Ladislav Štaidl
(10. března 1945)
Bývalý hudebník, kytarista, pianista, dirigent, skladatel, textař, hudební aranžér, zpěvák. Je autorem několika hitů z repertoáru Karla Gotta, úspěchy slavil také jako kapelník vlastního orchestru. Vedle Gotta zpívali Štaidlovy hity Helena Vondráčková, Jiří Korn nebo Dalibor Janda. Od roku 1987 spolupracoval s Ivetou Bartošovou, se kterou později 13 let žil.
Jiří Žáček
(6. listopadu 1945)
Spisovatel, překladatel, básník, sběratel a tvůrce aforismů. Dlouhá léta byl redaktorem nakladatelství Československý spisovatel v Praze. V roce 1991 patřil mezi zakládající členy Klubu českých spisovatelů. Od začátku 90. let působí na volné noze jako autor literatury pro děti i dospělé.
3.Vědci a odborníci
Július Binder
(12. září 1931)
Slovenský projektant, vodohospodář a v letech 1998 až 2002 poslanec Národní rady SR. Jako ředitel podniku Vodohospodárska výstavba Bratislava se významně zasloužil o dokončení stavby vodního díla Gabčíkovo na Dunaji.
Armin Delong
(29. ledna 1925)
Fyzik, zakladatel oboru elektronová mikroskopie v Československu, dlouholetý ředitel Ústavu přístrojové techniky Československé akademie věd (ČSAV) v Brně, akademik, polistopadový místopředseda ČSAV v letech 1990 až 1992. V roce 1990 zastával krátce funkci místopředsedy vlády ČSFR pro vědeckotechnický rozvoj.
Jiří Mánek
(5. září 1972)
Bývalý ředitel Správy NP a CHKO Šumava, který vedl od července 2012 do května 2014, lesník, přírodovědec, manažer, politik.
Petr Moos
(3. února 1946)
Elektrotechnik, odborník v oboru telekomunikace a informatika, vysokoškolský pedagog na ČVUT v Praze. V roce 1998 byl více než šest měsíců ministrem dopravy ve vládě premiéra Josefa Tošovského.
Václav Pavlíček
(8. srpna 1934)
Právník, odborník na ústavní právo. Jako pedagog vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
Václav Petříček
(13. května 1944)
Ekonom, vysokoškolský pedagog, místopředseda Komory pro hospodářské styky se SNS. Do roku 1989 pracoval ve Státní plánovací komisi, posléze byl až do roku 2007 náměstkem ministra hospodářství.
Bohdan Pomahač
(8. března 1971)
Plastický chirurg, který se při působení v USA proslavil transplantacemi obličeje a rukou. Vystudoval lékařství na Palackého univerzitě v Olomouci. Žije a pracuje v Bostonu.
Jaroslav Rybka
(21. listopadu 1931)
Lékař, internista, diabetolog.
Marie Svatošová
(20. listopadu 1942)
Lékařka, zakladatelka českého hospicového hnutí. Původně praktická lékařka založila v roce 1993 občanské sdružení Ecce homo - Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí. V roce 1995 otevřela první český hospic v Červeném Kostelci.
Danuše Táborská
(22. prosince 1928)
První dáma české anesteziologie a intenzivní péče, pedagožka.
4.Politici
Pavel Dostál (in memoriam)
(25. února 1943 - 24. července 2005)
Divadelní režisér a dramatik, který musel po roce 1968 řadu let vykonávat dělnické profese. Po pádu komunismu byl zvolen poslancem a od roku 1998 až do své smrti vedl ministerstvo kultury. S Milošem Zemanem ho pojilo blízké přátelství, stávajícího prezidenta oslovoval - aspoň podle pamětí Miroslava Šloufa - přezdívkou „Bimbo“. A byl to také jeden z mála lidí, na jehož názory Zeman dal.
Eduard Janota (in memoriam)
(13. března 1952 - 20. května 2011)
Dlouholetý vysoký úředník českého ministerstva financí, považovaný za odborníka na sestavování státního rozpočtu. Mezi lety 2001 až 2006 byl prvním náměstkem ministra. Od května 2009 do července 2010 řídil státní finance v úřednické vládě Jana Fischera. Zemřel za horkého léta při tenise.
Miroslav Toman
(28. května 1935)
Podnikatel, někdejší komunistický politik. V letech 1981 až 1988 byl českým a posléze federálním ministrem zemědělství a výživy. V letech 1986 až 1990 zastával post místopředsedy nejprve československé, posléze české vlády. Tomanovy firmy pomáhaly financovat Zemanovu prezidentskou kampaň. Na ministerstvo zemědělství ve vládě Jiřího Rusnoka usedl i jeho syn, další ze Zemanových přátel.
5.Sportovci
Helena Fibingerová
(13. července 1949)
Atletka, ministryně světa ve vrhu koulí. Po ukončení aktivní sportovní kariéry se stala podnikatelkou, funkcionářkou Českého atletického svazu či místopředsedkyní Rady České televize.
Pavel Nedvěd
(30. srpna 1972)
Bývalý fotbalový záložník a reprezentant, který se zapsal do historie domácí i světové kopané. Vedle stříbra a bronzu z mistrovství Evropy a vítězství v Poháru vítězů pohárů i Superpoháru se může pochlubit i šesti ligovými primáty. V roce 2003 získal jako teprve druhý Čech Zlatý míč. Nově se stal viceprezidentem týmu Juventus Turín. Miloše Zemana v září 2015 doprovázel na cestě do Číny, v Šanghaji otevíral školu pro tamní fotbalové talenty.
6.Podnikatelé
Dalibor Dědek
(21. června 1957)
Podnikatel, zakladatel jabloneckého výrobce zabezpečovací techniky Jablotron. Část získaných peněz věnuje na různé filantropické projekty.
Jiří Hlavatý
(29. července 1948)
Majitel textilní společnosti Juta ze Dvora Králové nad Labem. Továrnu vede od roku 1989 a od roku 2005 ji celou vlastní. V roce 2013 získal ocenění Podnikatel roku. V říjnu 2014 byl zvolen senátorem za okres Trutnov, kde kandidoval jako nezávislý za hnutí ANO.
Ludvík Karl
(19. srpna 1946)
Podnikatel, vlastník jablonecké sklářské společnosti Preciosa.
Milan Teplý
(26. března 1949)
Podnikatel, předseda představenstva a generální ředitel mlékárenské společnosti Madeta.
7.Ostatní
Ludvík Hess
(4. února 1947)
Spisovatel a zakladatel sítě babyboxů, tedy schránek, do nichž je možné odložit nechtěné narozené dítě. Po celém Česku je jich už 67. Za celou historií babyboxů, které fungují deset let, do nich lidé odložili 127 dětí. Také Hessovo jméno figuruje ve svazcích StB, jako prověřená osoba s propůjčeným bytem. Hess tvrdí, že šlo o „komůrku“ v pražské Dlouhé ulici, kterou půjčoval kdejakému kamarádovi a občas si tam sám přivedl nějaké děvče. Ale že s StB nespolupracoval.
Aleš Knížek
(14. srpna 1969)
Historik, od roku 2002 ředitel Vojenského historického ústavu Praha. Je spoluautorem desítek publikací a článků zabývajících se vojenskou historií se zaměřením na období 20. století a dějiny vojenské techniky.
Antonín J. Liehm
(2. března 1924)
Filmový a literární kritik, publicista. V 60. letech vedl zahraniční a filmovou rubriku Literárních novin. Významně se angažoval v souvislosti s nástupem takzvané nové vlny v československém filmu. Podstatnou část svého života prožil v exilu, kde založil mezinárodní časopis Lettre internationale.
Jan Petránek
(28. prosince 1931)
Novinář, komentátor a literát. V roce 1951 nastoupil do Československého rozhlasu, kde působil jako zahraniční korespondent a odborník na kosmonautiku. Po roce 1968 byl z rozhlasu vyhozen a živil se jako topič. Podepsal Chartu 77 a v roce 1987 začal psát do samizdatových Lidových novin. Poté, co byly LN legalizovány, se stal jejich redaktorem.
František Radkovský
(3. října 1939)
Katolický duchovní, první biskup plzeňský. Vysvěcen na kněze byl v roce 1970, o dvě desítky let později se stal biskupem. V čele plzeňského biskupství stojí od léta 1993.
Karel Weirich
(2. července 1906 - 1. listopadu 1981)
Český novinář, který za druhé světové války zachránil životy dvěma stovkám československých Židů internovaných v Itálii. Sám kvůli tomu koncem války skončil v koncentračním táboře, ale přežil. Weirichův životní příběh byl ještě donedávna české i italské veřejnosti prakticky neznámý.
Témata:
Musím ožralu taky pochválit.. ten výrok Wericha.. ví konečně, o čem mluví.. šašků je plný Hrad..
