9°C
Filmoví mazáci: Zaslouží si Oscary!
Krkavec Karel, fenka Míra, kůň Sagar. Všechna tahle zvířata se objevila před filmovou kamerou a rozhodně natáčení nezkazila
Častokrát si sáhnou na dno svých sil. Nikdy to ale nevzdávají. Bravurně zvládají role, aniž by si dokázali spočítat, kolik si vydělají. Čtyřnozí chlupáči, opeření křiklouni. Hvězdy, které svými kousky a šikovností vyrážejí filmařům dech. Za své výkony by si zasloužili hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.
Karlovi se u filmu zalíbilo Opeřený Rumburak Karel byl na place hotový profík. Suverénně poskakoval mezi filmařskými vozy, a když měl dlouhou chvíli, vybíral z popelníků "vajgly". Nosil je svému pánovi, sokolníkovi Milanu Dobešovi (56) jako trofej. Do toho na všechny pokřikoval své jméno a imitoval štěkot psa, kdákání slepice nebo lidský kašel... Úžasný krkavec uměl přes 50 slov! V oblíbeném seriálu Arabela "zaskakoval" za herce Jirku Lábuse (57), když se musel proměnit v opeřence. Oškubal Arabele šaty Když filmaři sokolníka Dobeše oslovili, aby si jeho krkavec v pohádkovém seriálu zahrál, měl strach, jak si zvykne na ostrá světla a filmařský štáb. "Ukázalo se, že se Karlovi u filmu líbí. Byl naprosto suverénní a pořádně oprsklý," usmívá se sokolník. Hravě si poradil se všemi filmařskými vrtochy, které si na něho režisér Václav Vorlíček (76) vymyslel. A že jich nebylo málo! Musel držet v zobáku kouzelný prstýnek, létat s ním, seskakovat z parapetu. "Všechno zvládl většinou napoprvé. Byl strašně inteligentní," vzpomíná na svého opeřeného kamaráda Dobeš. "Když se krkavec dobře vycvičí, poslouchá jako pes," říká Dobeš, který dělá sokolníka už dvaadvacet let. Jakmile měl Karel u filmařů dlouhou chvíli, prozkoumával terén a zvědavě všechno okukoval. Lesklé Arabeliny šaty byly pro něho zvlášť velkým lákadlem. Jednoho dne z nich uštípal všechny korálky. "Hrál si," krčí rameny Dobeš. Krkavec ke všem okamžitě přilnul, nejvíce si ho získal pan Majer v podání Vladimíra Menšíka (+58). "Sotva ho Karel zahlédl, hned k němu přiletěl a loudil nějakou dobrotu. Věděl, že pro něho vždycky něco má," zakončuje sokolník, který si s ptactvem rozumí už od svých čtrnácti let. Přestože už Karel není mezi námi, sokolník s filmaři dodnes spolupracuje. Krkavec prohledával popelnice Režisér Václav Vorlíček na natáčení s krkavcem Karlem rád vzpomíná. A nejen s ním. Ve dvou pokračováních Arabely a v pohádce Rumburak se jich vystřídalo pět! "Podoba byla nerozlišitelná. Každý uměl něco jiného, ale všichni nejlíp fungovali přes žrádlo. Když jsem potřeboval záběr na okraji komína, ukryli jsme v blízkosti nějakou kuřecí lahůdku," vysvětluje úspěšný režisér. S oblibou vzpomíná na mluvícího krkavce v Rumburakovi. Ani tady nebylo třeba složitých triků. Stačilo si všimnout, že krkavec při pití vody nepravidelně otevírá zobák. Záběry byly na světě a zbytek dokonal dabing ve studiu. Když si ale krkavec postaví hlavu, za nic na světě neudělá, co se po něm chce. "Potřeboval jsem záběr na okapu. Krkavec tam vletěl, jak jsme potřebovali, ale ve žlabu našel nějaké červy. Zabydlel se tam a za nic na světě nechtěl přiletět. Trvalo to celé hodiny, začalo se stmívat a pořád nic. Druhý den jsme museli dát do novin a rozhlasu zprávu, že se v okolí Pohořelce ztratil cvičený krkavec. Zanedlouho se nám někdo ozval s tím, že se u popelnic nějaký motá a hledá něco k snědku," usmívá se Vorlíček. Na nic se nečekalo. Vyhlásil se poplach a hladový pták byl lapen...
Míra si zamilovala Janžurovou Když tvůrci pohádky Čert ví proč oslovili ke spolupráci kostýmní výtvarnici Kateřinu Mírovou (32), nositelku Českého lva za návrhy kostýmů pro film Rebelové, měla jedinou podmínkou. Na natáčení si chtěla vzít svoji fenku Míru, protože neměla hlídání. "Naší podmínkou zase bylo, že před natáčením pejska zavře do autokaru, aby nám nekomplikoval natáčení a nevběhl do záběru," usmívá se režisér Roman Vávra (42). Dohodnuto. Temperamentní osmiletá fenka mohla k filmu. Všichni si ji zamilovali, zvláště herečka Iva Janžurová (66). Od prvních okamžiků si s Mírou padly do oka. "Bylo to úžasné setkání. Radostné, naplněné. Jako bysme se dávno znali," vzpomíná herečka na roztomilého voříška. Kamkoli se hnula, vždycky kolem ní Míra radostně poskakovala. "Má čuch na lidi," říká její majitelka, která fenku objevila před sedmi lety v první jarní den. A nebylo to radostné setkání... "Byla zubožená, zbitá, s drátem kolem krku, navíc čekala štěňata." Zachránila jí život a Míra jí to dodnes vrací svou nezištnou psí láskou. Ani v nejmenším se nepočítalo, že by si v pohádce zahrála. Ale i psí život je plný zvratů... Nejlepší herec na place Ivu Janžurovou čekal první a velmi důležitý záběr celého filmu. Velká zasněžená pláň, po které se po pás brodila sněhem... Co čert nechtěl, Míra, která užívala volnosti, si to namířila přímo ke své kamarádce. Rovnou do záběru... "Říkala jsem si, ať si běhá, než se začne točit. Počítala jsem s tím, že mi to zavčas nahlásí, abych ji mohla odvést do karavanu. Najednou jsem se dozvěděla, že už je záběr natočený," usmívá se Katka Mírová. "Všichni byli zoufalí, včetně herečky, pro kterou to znamenalo, že by se sněhem musela brodit podruhé. Podíval jsem se na kameramana a říkám: To bylo ale docela hezký. A domluvili jsme se, že by bylo fajn, kdyby se Míra stala aktérem filmu," vzpomíná režisér. Všem se nápad zalíbil a nakonec souhlasil i producent, i když s obavami. Další natáčení bylo naplánované až za půl roku a co kdyby se s Mírou něco stalo? Ve filmu byla nenahraditelná. Všechno dobře dopadlo. Navíc se ukázalo, že má Míra obrovský herecký talent. Všichni se shodli, že byla na place nejlepší. "Byla jsem překvapená, jak dobře umí hrát. Když se některé záběry i desetkrát opakovaly a Míra musela pokaždé běžet z jedné strany, stačilo, abych jí to pošeptala do ucha, a ona to udělala. Je chytrá, všemu rozumí," říká spokojeně Katka. A jestli se z Míry jednou stane velká psí hvězda, to nechává její majitelka náhodě...
Mazák Sagar točí Narnii Jedenáctiletý Sagar je zkušený filmový mazák. Patří k nejlepším koním u nás. Zvládá přeskoky, padání, vzpínání, lehání, tahání kočárů... Takových moc není. Sagar je opravdová koňská hvězda. "Je to můj nejlepší kůň. Vychoval jsem ho od hříbátka a dělá jen na filmech. Dneska už má rád, když si ho nikdo moc nevšímá a když jezdí dlouho, začne se šklebit... Má na to už nárok," směje se Pavel Vokoun (50), majitel nádherného hnědáka s bílou lysinou uprostřed čela. Někdejší kaskadér dělá u filmu více než dvacet let a prošel si vším. Vyzkoušel motorky, skoky, pády, hoření. Byl rychlý a mrštný - jak by ne, když patnáct let profesionálně tancoval. Dnes veškerý čas věnuje výcviku osmi koní, které má ustájené v třebichovických stájích nedaleko Kladna. Občas mu dávají zabrat. "Každý jednou začínal. I Sagar. Byl pořádný poděs a nechtěl se nechat zkrotit. Cvičil jsem ho půl roku, každý den, ráno i odpoledne. Byla to fuška, ale zvládli jsme to," poplácává Vokoun Sagara, který na srozuměnou pokyvuje hlavou. Jen promluvit. Je jasné, že tihle dva mají k sobě hodně blízko... "Je členem rodiny. Moje dítě, brácha, kamarád. Nikdy bych ho neprodal, i když jsme měli hodně nabídek. I přes sto tisíc. Není na prodej. Pro mě má nevyčíslitelnou hodnotu," odmlčí se Pavel. Hlavně žádné úplatky! Vycvičit koně, který zvládne několik úkonů, není vůbec jednoduché. I Vokoun musel pochopit taktiku, jak s koňmi zacházet. Všechno, co umí, se naučil od Španěla Ricarda Cruze, se kterým se před časem setkal na natáčení úspěšného Gladiátora. Ve chvilkách volna ho zpovzdáli pozoroval. Jednoho dne k němu Španěl přišel a řekl mu, že ho všechno naučí. "Dodnes je to pro mě obrovská pocta," vyznává se Pavel. Tehdy mu začaly čtyři měsíce intenzivního drilu. Každý den ve stáji. "Kolikrát se mi nechtělo, ale šel jsem," vzpomíná. Španělská metoda sice trvá déle, zato je účinná. "Záleží na přístupu, tvrdosti a hlavně důvěře. Práce jako s dítětem. Potrestat plácnutím přes zadek a hodně chválit," zdůrazňuje cvičitel. Hlavně žádné úplatky v podobě nějakého pamlsku - mrkve nebo cukru. "Když natáčíte a máte na sobě kostým, těžko nosíte po kapsách cukry. To nejde. Navíc kůň není hloupý. Dvakrát třikrát udělá, co po něm chcete, a když zjistí, že za to nic nedostane, vykašle se na vás. Proč by se namáhal." Usnul i na betonu Filmování je pro koně vždycky náročné. Sagar si při natáčení reklamy na Play Station 2 pořádně sáhl do koňských rezerv. "Točilo se po dva dny, od deváté ranní do jedné v noci. Celou dobu musel běhat do schodů. Když běžel podvacáté, řekl jsem: Dneska končíme! Měl už toho dost," vzpomíná Pavel. Kůň vydrží deset hodin na place, mezitím odpočívá a dokonce má hodinovou pauzu na oběd, stejně jako ostatní herci. Když je Sagar hodně unavený, lehne si, kde se dá. Třeba na beton! "Při natáčení Z Pekla jsem k němu přišel, několikrát mu povídám: Sagare, vstávej! Už jsem se začínal bát, když střihl uchem. Zvedl jsem ho a dal pod něj seno, aby odpočíval na měkkém. Pěkně mě vystrašil." Nástupci se učí na Narnii Jednou Sagarovi dojdou síly a nahradí ho mladší. Pavel už teď vychovává jeho nástupce - kobylku Penelope (4) a skokana Mystery (4). Oba natáčejí pokračování Letopisů Narnie. Stejně jako Sagar. Penelope na svém hřbetě povozí lordy, Mystery si skočí z padacího mostu přes příkop. Působí to nebezpečně, ale Pavel strach nemá. "Odřeniny, podvrtnutí nohy, to se občas stane, ale nikdy žádná vážná zranění. Dnes už se na hraniční věci používají umělí koně. Válejí se po zemi, lítají vzduchem a jsou to figuríny. Ve filmu to nepoznáte." Stejně tak nemá obavy z toho, že by některý z jeho koní shodil herce, na kterého není zvyklý. "Vychovávám je tak, aby je zvládl každý. Na Mysterym bude sedět dubl a už ho tři neděle jezdí, aby si na sebe zvykli. Jde jim to." S každým koněm roli trénuje. Ideální je měsíc na přípravu. Občas se ale stane, že se mu produkce ozve den předem...
