9°C
Řízení letového provozu v Jenči u Prahy má na starosti celou Českou republiku. Zdejší zaměstnanci zajišťují bezpečný a efektivní pohyb letadel v našem vzdušném prostoru a dávají pozor na to, aby se jednotlivá letadla vzájemně při své cestě neohrožovala.
Součástí této práce je dohled nad jednotlivými rozestupy. „Letadla k sobě výškově nesmí být blíž než 300 metrů. Pokud by k tomu došlo, musejí být od sebe horizontálně nejméně ve vzdálenosti devíti kilometrů,“ vysvětlil základní pravidlo řídící letového provozu Josef Mokrý, který tuto profesi vykonává už 16 let.
Střídavá akce a odpočinek
Během sedmi- až jedenáctihodinové směny musí Josef a jeho kolegové dvě hodiny sedět na svém stanovišti a letový provoz hlídat. Opuštění pracoviště připadá v úvahu jen ve výjimečných případech, kdy na několik minut může místo pohlídat vedoucí směny, většinou k tomu ale nedochází. Po soustředěném výkonu přichází jednohodinový odpočinek a koloběh se opakuje.
Při řízení letového provozu komunikují jednotliví zaměstnanci mezi sebou, kontaktují zároveň i piloty letadel. Těm poskytují informace o tom, jak bezpečně naším vzdušným prostorem proletět. Na směně najednou bývá 30 až 40 lidí, kteří bdí nad maximálním počtem 12 sektorů. Za přistání a pohyb na samotných provozních plochách českých letišť pak odpovídají řídící z takzvaných přibližovacích a letištních středisek.
Bouřky zboří všechny plány
Největší noční můrou řídících jsou zhruba od poloviny dubna bouřky. „Tam je pak všechno nenaplánované. Do pozadí ustupuje efektivita nebo ekonomika provozu a nastupuje především bezpečnost. Největší problém je, že přilétají letadla, která k nám původně letět neměla, nebo naopak naši republiku kvůli bezpečnosti opouštějí letadla do okolních zemí, které musíte zásobovat informacemi,“ vysvětlil Josef Mokrý, že situace pak bývá hektická.
Řídícím letového provozu tedy rozhodně nemůže být člověk roztržitý či jinak nevyrovnaný. Přesný recept se prý ale najít nedá. Někteří kandidáti nevyhovují navzdory tomu, že vystudovali několik vysokých škol, jindy je naopak úspěšný středoškolák s nekomplikovaným myšlením. Jde o jakýsi mix odolnosti proti stresu, prostorové představivosti a týmové práce, která nemusí nutně souviset s inteligencí nebo postřehem.
Josef Mokrý byl za svou kariéru svědkem několika horkých chvilek. „Osobně jsem zažil prasklé sklo u letadla. Velmi často se stává, že je nemocný cestující na palubě. Letadlo pak musí spěchat na přistání. Objevují se i technické závady,“ uvedl řídící letového provozu, podle kterého se od roku 2002 tato práce příliš nezměnila. Obrovského posunu však doznala technologie, která tak zajišťuje ještě dokonalejší bezpečí nad našimi hlavami.
Ohromující počet pasažérů nad námi
Podle tiskového mluvčího Řízení letového provozu Richarda Klímy patří český vzdušný prostor mezi nejatraktivnější v Evropě. „Začíná letní letová sezona, objevují se první špičky provozu. V současné době odbavujeme kolem 2600 letadel za den, během prázdnin jsme schopni jich odbavit i 3200. Za rok jde zhruba o 860 tisíc pohybů. Průměrná kapacita jednoho letadla je zhruba 150 pasažérů, český vzdušný prostor tak ročně využije více než 130 milionů cestujících,“ popsal obří rozměr nadzemského provozu u nás Richard Klíma.
Jako řídící letového provozu v Jenči u Prahy pracují i ženy. Zajímavostí je také samotné technické zázemí: řídící sál, kde se celá výše popisovaná pracovní náplň odehrává, má totiž skoro jeden metr širokou podlahu. Pro zdárnou funkčnost veškerého hardwaru a softwaru se v ní nachází téměř 800 kilometrů kabeláže.
„Další zajímavostí je fakt, že se v letectví kvůli bezpečnosti a vyšetřování událostí využívá univerzální čas. Ten zajistí, že všechna střediska letového provozu i dopravci se pohybují v jednotném čase,“ dodal Richard Klíma. Pro tyto účely se používá takzvaný GMT, tedy „Greenwich Mean Time“, který je v létě od toho našeho o dvě hodiny pozadu.
