Proslavily je tyhle fotky!

Hladovec z Karadžićova tábora

Vyhublý až na kost, uvězněný za ostnatým drátem. Fikreta Alice před šestnácti lety v koncentračním táboře Trnopolje, který během jugoslávské války zřídili Srbové na území Bosny a Hercegoviny, téměř vyhladověli. Navíc ho i mučili. Obrázek vychrtlých muslimů tehdy obletěl celý svět jako dokument srbských zvěrstev. Před dvěma týdny pak tajné služby zatkly strůjce těchto zločinů, Radovana Karadžiče. Pro jeho oběť Fikreta Alice je to ale pozdní zadostiučinění.

"Jsem šťastný, protože žiju, mám ženu a děti a nejsem mrtvý tak jako mnoho jiných," řekl Fikret reportérovi britských novin Observer. "A jsem rozzlobený, protože Karadžič měl být zatčen o 13 let dříve." Fikret Alic je dodnes zlomený muž. Ještě stále ho v noci pronásledují noční můry z tábora. Po svém zajetí odjel do Dánska a už dlouho zde pracuje na jatkách. Teď se chce vrátit do rodného městečka Kozarac, který Karadžičovy jednotky úplně zničily.

"Nikdo se nám neomluvil," říká roztrpčeně. "Čekal jsem na to, že přiznají, co udělali. Ale to se asi nikdy nestane."

SMRT PŘEDÁVKOVANÉHO HRDINY

Tento snímek byl pořízen v prvním týdnu americké invaze do Irá- ku v roce 2003. Zdravotník Joseph Dwyer (tehdy 26) na něm odnáší do bezpečí čtyřletého chlapce z vesnice Faisalia.

Fotografie z deníku Military Times obletěla celý svět jako důkaz upřímné americké péče o oběti, které sami způsobili. Jenomže Dwyer válku nesnášel. Odsloužil si v Iráku jen tři měsíce a pak musel s psychickými problémy domů, k manželce do Pinehurstu v Jižní Karolíně. Jeho stav se ale zhoršoval, trpěl nočními můrami, stavy úzkosti i návaly vzteku. Při jednom z nich 'uviděl' na ulici Iráčany a začal po nich střílet. Jako hrdinovi mu to tenkrát prošlo, ale manželka od něj utekla. On nakonec žít nedokázal. Letos 28. června se jedenatřicetiletý Dwyer předávkoval léky a zemřel. Válka v Iráku si připsala další oběť.

Svědectví afghánské dívky

Neobyčejně výrazné oči a vzdorovitý výraz tváře tehdy patnáctileté anonymní dívky fascinoval v roce 1985 miliony lidí, čtoucích časopis National Geographic. Fotograf Steve McCurry snímek pořídil v uprchlickém táboře Nasir Bagh v Pákistánu, zřízeném pro uprchlíky před ruskou armádou.

Dívčí tvář se stala symbolem utrpení a válečných hrůz. Do znaku si ji daly desítky nadací, sbírajících prostředky pro postižené válkami na celém světě. Nikdo ale nevěděl, kdo ta dívka ve skutečnosti je. Proto se ji McCurry vydal v roce 2002 hledat. A našel ji. Dvaatřicetiletá Sharbat Gula bydlí v bezejmenné vesnici jižně od Kábulu, porodila čtyři dcery, jednu už pochovala. Žije jako ostatní afghánské ženy, stará se o domácnost a především tvrdě dře. V hliněném domku nemá elektřinu, vodovod ani plyn, o kanalizaci nemluvě. To, že je známá po celém světě, ji prý nechává chladnou. Jen oči má stejné, žhnoucí a víc než výmluvné.

Americký kovboj dokouřil

Z reklamních plakátů na cigarety Marlboro ho znal celý svět. O Clarenci Hailey Longovi, předákovi z jednoho z texaských rančů, přinesl v roce 1949 reportáž americký časopis Life. Tehdy mu bylo 39 let. Long ztělesňoval představu ušlechtilého kovboje nejen ostře řezanou tváří a urostlou postavou, ale i způsobem života. Pracoval na ranči, kde prý bylo '320 000 akrů půdy a jinak nic', občas si zajel do městečka na mléčný koktejl a filmový western.

Jeho věta: "Kdyby nežili koně, byly by ženy nejkrásnějšími stvořeními na světě," ho udělala slavným. Zaznamenal to i reklamní magnát Leo Burnett a udělal z něho tvář tabákového koncernu Philip Morris a jeho cigaret Marlboro. Smlouva mu zajistila pohádkové příjmy, ale zavazovala ho k trvalému kouření právě této značky. V devětačtyřiceti letech dostal rakovinu plic. Všechno své jmění rozdal chudým a nadacím pro boj s tabakismem. Zemřel, když mu bylo 51 let.