Život Nelsona Mandely
Nelson Mandela se stal legendou ještě za svého života. Již jako mladý student se zapojil do politické opozice proti režimu bílé menšiny, která potlačovala politická, sociální a ekonomická práva jihoafrické černé většiny.
V roce 1942 se Nelson Mandela stal členem Afrického Národního Kongresu (ANK) a povolebním vítězství Národní strany v roce 1948 s její politikou apartheidu (rasové segregace), vedl ANK v kampani proti nespravedlivým zákonům. To neuniklo pozornosti úřadů a Mandela byl v roce 1955 zatčen a obviněn z velezrady. Po vleklém procesu (1956 - 1961) byl však osvobozen.
Mandela byl zpočátku přesvědčen o nutnosti nenásilného odporu proti vládní politice apartheidu. Teprve poté, co byl v březnu 1960 zastřelen v Shapreville neozbrojený demonstrant a ANK spolu s dalšími organizacemi zakázáno, zradikalizoval své postoje.
V roce 1961 se stal velitelem ozbrojeného křídla ANK Umkhonto we Sizwe ("Kopí národa"). V srpnu 1962 byl zatčen a odsouzen na pět let za nelegální cestu do zahraničí a za podněcování ke stávce. Během roku 1963 byly zatčeni další představitelé Umkhonto we Sizwe. V červnu 1964 byli Mandela a sedm dalších obviněných v tzv. Rivonijském procesu odsouzeni na doživotí za plánování ozbrojeného převratu.
Až do roku 1982 byl Mandela vězněn ve vězení na Robben Island. Poté si odpykával svůj trest ve vězení Polsmoor. Již v roce 1985 mohl Mandela vyjít na svobodu, kdyby se zřekl ozbrojeného boje. Protože to však odmítl, vyšel na svobodu po 27 letech věznění až 11. února 1990. Na jeho propuštění má hlavní zásluhu vystupňovaná kampaň ANK a silný mezinárodní tlak, které donutily tehdejšího prezidenta Frederika Willema de Klerka vydat příkaz k jeho propuštění.
Jako prezident ANK (červenec 1991 – prosinec 1997) se stal po prvních všerasovým volbách v dubnu 1994 prvním černým prezidentem Jihoafrické republiky. Během své vlády (květen 1994 – červen 1999) se Mandela podílel na přechodu od vlády menšiny a rasové segregace k demokratické vládě většiny. Jeho největším úspěchem bylo přijetí nové ústavy Jihoafrické republiky v květnu 1995, která, mimo jiné, zakazuje diskriminaci národních menšin, včetně bělochů.
Po odchodu z prezidentské funkce v roce 1999 se Mandela, který se podle vlastních slov často inspiroval filozofií nenásilí Mahátmy Gándhího, věnoval nadační činnosti, angažoval se při řešení různých konfliktů po celém světě a též boji proti chudobě a nemoci AIDS.
Mandela obdržel v roce 1988 Sacharovovu cenu a spolu s de Klerkem sdílel Nobelovu cenu míru v roce 1993. Kromě toho dostal mnoho zahraničních ocenění, včetně Řádu sv. Jana od britské královny Alžběty a presidentské medaile svobody od George W. Bushe.
Přečtěte si o oslavách 90. narozenin Nelsona Mandely.
