Schválně – kolik čísel by vám zbylo, kdybyste shodili devět velikostí oblečení? Někdo by se dostal určitě hluboko do dětského oddělení. Třiadvacetiletá Australanka se dostala konečně do normálních konfekčních velikostí.
Hubnout není žádná sranda, ať už si vyberete cestu jakoukoliv. Protože když už se vám konečně podaří shodit to, co potřebujete, musíte se potýkat s dalšími vizuálními problémy. Třeba s povislou kůží. Je to vlastně paradox – člověk hubne například kvůli tomu, aby se nemusel stydět vyjít na pláž v plavkách, ale po radikálním úbytku na váze stejně vyjít nemůže. Stigma hříšných let je více než znatelné.
Druhá prsa místo břicha
Své o tom ví i třiadvacetiletá Australanka Jessica Davis. "Když jsem zhubla, zbylo mi na břiše tolik kůže, že to vypadalo, že tam mám druhá prsa," vzpomíná dívka. Během jednoho roku totiž ztratila téměř polovinu své váhy. V osmnácti letech vážila 146 kilogramů. Tehdy se rozhodla, že podstoupí zmenšení žaludku.
"V hloubi duše jsem se nenáviděla za to, jak vypadám. Měla jsem strašné deprese, většinu doby jsem trávila zavřená v pokoji, kde jsem brečela. Bohužel jsem to řešila zas a opět jídlem, byl to začarovaný kruh," vzpomíná na nejhorší období Jessica. Problém s váhou začala mít už někdy ve třinácti letech, kdy se stala závislou na všem nezdravém.
Šaty šité na míru
Denně tak snědla několik tabulek čokolády, mnoho brambůrků, různých slaných snacků. Schovávala si to u sebe v pokoji, aby na to rodiče nepřišli. Nicméně toho, jak pomalu kyne, si nešlo nevšimnout, ale nikdo s tím nic nedělal. "Moje nenasytná touha po jídle mne dostala tak daleko, že jsem už prostě byla jen ta tlustá holka. Posmívali se mi, nikdo se se mnou nechtěl kamarádit," vypráví.
Vzhledem k jejím téměř sto padesáti kilogramům se jí nepodařilo najít žádného kluka, který by ji doprovodil na ples, tak musela poprosit rodinného přítele. "Vůbec jsem se tam necítila dobře. Měla jsem pocit, že na mě všichni zírají, že jsem jiná. Brzy jsem tedy odešla. A to byla poslední kapka," popisuje impulz, který ji nakopl k tomu, začít se sebou něco dělat. Když ji čekal maturitní ples, zjistila, že na svou velikost 26 těžko sežene nějaké alespoň trochu ucházející šaty. Bylo problém sehnat jakékoliv šaty. Musela si je tedy nechat ušít na zakázku.
Bez stahovaček ani ránu!
Došlo to tak daleko, že opět začala nenávidět své tělo. Ušla tak dalekou cestu, a přesto se sebou nebyla spokojená. Jedinou šancí byla plastická operace, při níž by jí přebytečnou kůži odstranili. "Teprve pak jsem si mohla konečně obléknout velikost 10. Nemohla jsem tomu uvěřit, když jsem se viděla v zrcadle. Konečně jsem byla krásná," raduje se.
