Hřib kovář: Skvělý na houbovou omáčku, horší na sušení. Jak ho v lese poznat?
Hřib kovář
|
iStock
Klobouk hřibu kováře může mít celou škálu barev. Nejčastější jsou různé odstíny hnědé, vzácně ale narazíte třeba i na sytě žlutou.
|
Jaroslav Malý
Hřib smrkový je naše nejznámější hřibovitá houba. Patří mezi tzv. bílé hřiby, kterým se lidově říká praváci, a v kuchyni ho využijete snad na všechny způsoby.
|
Jaroslav Malý
Hřib Fechtnerův je sice jedlý, ale rozhodně ho nesbírejte. Jde totiž o zákonem chráněný kriticky ohrožený druh.
|
Jaroslav Malý
Hřib královský, další vzácná houba, která patří mezi kriticky ohrožené a nesmí se proto sbírat.
|
Jaroslav Malý
Hřib koloděj si houbaři mohou splést s hřibem kovářem. Vzhledem k tomu, že jsou obě houby jedlé, žádná tragédie nehrozí.
|
Jaroslav Malý
Hřib kříšť patří mezi nejedlé hřiby. Typický je pro něj klobouk zbarvený do šeda, žluté rourky a hořká chuť.
|
Jaroslav Malý
Jedovatý hřib satan po rozkrojení mírně modrá, nejvíce v oblasti klobouku. Po deseti minutách se však toto zabarvení začne ztrácet.
|
Jaroslav Malý
Hřib satan
|
iStock.com
Nejedlý hřib žlučník má výrazně hořkou chuť.
|
iStock.com
Hřib žlučník neboli hořčák.
|
iStock.com
Hřib dubový je oblíbená jedlá houba. Patří mezi bílé hřiby, kterým se lidově říká praváci. Pozor na záměnu s hřibem žlučníkem.
|
iStock.com
Pravý hřib bronzový má zespodu bílé rourky.
|
iStock.com
Hřib borový, pravák, pro který je charakteristický tmavý hrbolkatý klobouk, patří také mezi praváky.
|
iStock.com
