Trafiky pro věrné vůdci Putinovi? 1305 Rusů si na Ukrajině vysloužilo státní funkce. Jenže…
Dobývání Ukrajiny jako zkouška ohněm a test vlastenectví… Takovou ideu pojal ruský prezident Vladimir Putin a prosazuje armádní veterány do politických funkcí či do vedení státních firem. Ne každý bojovník však je hoden takového povýšení – a ne každý takto povýšený má skutečné bojové zásluhy.
„Naši příslušníci, včetně těch velmi mladých, kteří se vyznamenali v boji, jsou odvážní a spolehliví lidé. Službu vlasti a jejím zájmům kladou nade vše. Takové vlastnosti, tak silný základ hodnot, jsou potřeba všude – ve vojenské i civilní službě,“ řekl v prosinci 2024 prezident Putin na slavnostním předávání zlatých hvězd Hrdinů Ruska.
Připomněl, že Rusko již má speciální program výcviku personálu zvaný Čas hrdinů, který připravuje veterány – včetně vyznamenaných – na nové funkce. „Na takové lidi se budeme i nadále spoléhat. Jsou to skuteční, ne falešní, ale skutečná elita a hrdost země,“ zdůraznil Putin podle agentury TASS.
Exilový ruský portál Meduza se podrobně podíval, jak je to s kariérním postupem takových veteránů. Všímá si těch, kteří šli do místních či regionálních voleb a stali se zastupiteli či oblastními poslanci, další jdou do nadcházejících parlamentních voleb; další byli jmenováni do funkcí v místní či regionální administrativě; a další zakotvili ve vládních agenturách, veřejných organizacích s významnou účastí státu, třeba školách. Celkově takto redakce z otevřených zdrojů identifikovala 1305 zasloužilých vysloužilců.
Jistě jich bude daleko víc. V dubnu ruský exprezident a předseda vládnoucí strany Jednotné Rusko Dmitrij Medveděv hovořil o 1500 zastupitelích, kteří nabírali zkušenosti v konfliktu s Ukrajinou – těch Meduza napočítala 432. „Ve svých městech a vesnicích se těší nezpochybnitelné autoritě a důvěře. Musí se aktivně zapojovat do místní samosprávy. Pro některé to může být dlouhá kariéra, zatímco jiní zůstanou ve svých rodných místech,“ vyzdvihl kvality politiků-veteránů Medveděv podle webu Izvestija.
Úřady se celý fenomén snaží vykreslovat jako vzestup mužů (a pár žen), kteří prokázali své kvality v bojích. „Speciální vojenskou operaci však efektivně využívali jako skutečný kariérní impuls především ti, kteří již měli přístup k moci – bývalí úředníci, členové parlamentů, komunální zaměstnanci, profesionální armádní personál, bezpečnostní složky a osoby napojené na regionální elity,“ konstatuje Meduza. Z oněch 1305 veteránů předtím 447 tak či onak pracovalo ve státní, regionální či místní správě; 303 se dřív živilo v armádě a 98 u policie nebo obdobných orgánů. Jen asi třetina předtím neměla profesní zkušenost s nějakou formou vládní služby.
Jen málokdy dostanou „obyčejní“ veteráni skutečně vlivnou pozici, kde by třeba kontrolovali nějaké rozpočty. Častěji to bývají funkce v zastupitelských sborech nebo také pozice ve veteránských, vzdělávacích a „vlasteneckých“ organizacích.
Vládní kariéristé
Spíš si v blízkosti fronty kariérně mohou pomoci šíbři, kteří by tak jako tak mířili vysoko. Například dřívější starosta Krasnodaru a poslanec Státní dumy (2021-24) Jevgenij Pervyšov se po pár měsících dobrovolné služby (podle nezávislých médií u bezpečné jednotky BARS Kaskáda) stal příkladným absolventem výše zmíněného programu Čas hrdinů. V listopadu 2024 mu v tomto rámci prezident nabídl post gubernátora Tambovské oblasti
Na opačném konci fenoménu jsou desítky, ba spíš stovky tisíc vysloužilců z Ukrajiny, kteří po přežití služby a návratu do Ruska nedokázali najít práci, jakkoli jim stát sliboval zářnou kariéru. „Skutečné vedoucí pozice připadají ‚těm správným lidem‘,“ konstatoval před rokem jeden takový veterán, který adresoval stížnost přímo Putinovi.
„Samostatnou otázkou je, zda úředníci, kteří odcházejí na ‚speciální vojenskou operaci', skutečně bojují. Podle pozorování Z-bloggerů/vojenských korespondentů (kteří regulérně popisují dění objektivněji než oficiální propaganda) se nejčastěji jedná o formální účast – například se prostě nacházejí v táboře jednotky v relativně bezpečné vzdálenosti od fronty,“ dodává Meduza. „V armádě se široce rozšířil pojem ‚deputátské prapory‘ – jednotky, ve kterých obvykle ‚slouží‘ úředníci a politici, kteří chtějí prokázat loajalitu nadřízeným nebo smazat vinu za nějaký prohřešek.“ Například v dobrovolnických záložáckých jednotkách BARS mohou úředníci získat status účastníka speciální vojenské operace, ačkoli na frontě ani nebyli.






















