Ruské letouny a bombardéry na Ukrajině: Kde útočil Aligátor, Medvěd nebo Bílá labuť?

Vzdušné síly ruských ozbrojených sil se dělí na letouny dlouhého doletu, vojensko-dopravní, operačně-taktické a armádní letouny. Patří sem také bombardovací, útočná, stíhací, průzkumná, dopravní a speciální letadla. 

Velká část letadel pochází ze sovětských dob. „Největší problém při odhadování množství ruského letectva je v tom, že nemůžeme dosáhnout adekvátních čísel. Především nelze bezvýhradně věřit tomu, co říkají ruští vojáci,“ vysvětlila pro Ukrajinskou pravdu Alina Frolová, expertka z ukrajinského Centra pro obranné strategie.

Antonov se zřítil nedaleko frontové linie v Záporoží. Sestřelili ho Rusové, tvrdí poslanec

„Za druhé, hodně letecké techniky pochází ze sovětských dob a není jasné, v jakém technickém stavu se nachází. Za třetí, Rusové prodávali vybavení třetím zemím, a ne vždy to probíhalo otevřeně,“ dodala. Ukrajinská pravda navíc varuje, že Rusko ve válce s Ukrajinou zdaleka nevyužívá všechny své letecké zdroje.

Jak ale můžeme vidět, na rozdíl od Ukrajiny, která stále používá staré těžké bombardéry Su-27, lehké bombardéry MiG-29, bombardéry Su-24, útočné letouny Su-25 a vrtulníky Mi-24, Rusko ve válce bojuje s modernější verzí své letecké techniky.

Podle Ukrajinské pravdy Rusko do války zapojilo celkem 240 vrtulníků, více než polovinu už ale ukrajinští vojáci sestřelili. Podle Jurije Ignata, mluvčího velení ukrajinských ozbrojených sil, Rusové použili například ve světě velmi populární vrtulník Mi-8 od sovětského konstruktéra Michajla Mila.

Ignat ji nazývá „Kalašnikovem ve světě letectví“, který má mnoho dalších variant a používá ho 50 států včetně Česka. Sám Mi-8 se využívá hlavně jako transportér, uveze 24 výsadkářů, 12 pacientů na nosítkách nebo náklad 4000 kg. Dokáže ale i ničit nepřátelské síly, obrněná vozidla, budovy a stanoviště.

Mil Mi-8 sovětské výroby v Afghánistánu znají už od 80. let. | Profimedia.cz

Další vrtulník od Michajla Mila Mi-24 je kvůli svému vzhledu přezdíván „Krokodýl“. Šlo o hlavní útočný vrtulník během války v Afghánistánu, kde ho rebelové označovali za „Satanův vůz“. Použitý byl ale i během mnoha  dalších válek, například na Balkáně v 90. letech nebo při obou čečenských válkách.

Často působí v zemích bývalého Sovětského svazu, Ukrajina není výjimkou. Jeho úkolem je především podpořit pozemní síly ze vzduchu, dokáže uvézt 8 cestujících a 10 stokilových neřízených bomb.

bojový vrtulník Mi-24 | Ministerstvo obrany

Nejvíce je podle Ukrajinské pravdy Rusko hrdé na Ka-52 „Aligátora“ od ruské konstrukční kanceláře Kamov. Jde o modernější verzi Ka-50 aneb „Černého žraloka“. Slouží k ničení tanků, obrněných i neobrněných vozidel i dalších nepřátelských vrtulníků. Má 2 odpalovací zařízení se 6 raketami, minomet ráže 30 mm a několik řízených i neřízených střel s dalšími raketami včetně raket protivzdušné obrany.

Fungovat navíc může v různých povětrnostních podmínkách, nezáleží ani na denní hodině. K ochraně posádky je tu pancéřová kapsle, kterou je možné vyhodit až ve výšce 4100 metrů. To právě na Ukrajině díky úspěchům ukrajinských vojáků hodně využívali.

Sestřelili si vlastní letadlo! Šéf špionů popsal ruská selhání a varuje před „barbarskou válkou“

Byl použit v Syrské válce a na Ukrajině už v listopadu 2018 při okupaci ukrajinských lodí Berdjansk, Nikopol a Yani Kapu v Kerčském průlivu. Podle Kremlu pak Ka-52 dostihl a zaútočil raketami na Nikopol.

V současné válce na Ukrajině se tyto vrtulníky objevily u Mykolajivu, Buči a dalších místech. Zároveň ukrajinské síly informovaly  o sestřelení několika „Aligátorů“.

Poničený Ka-52 během války na Ukrajině. | ČTK / AP / Efrem Lukatsky

Su-34 „Defender“ od výrobce Suchoj je určený k dennímu i nočnímu bombardování a vypouštění raket. Dokáže vyřadit vzdušné a pozemní cíle, zejména z menší výšky. Začátkem dubna bylo na Ukrajině asi 5 těchto letadel, nejčastěji byly sestřelované v Charkovské oblasti. Vozí střely středního i dlouhého dosahu.

Zničený Su-34 během války na Ukrajině. | Reuters

Su-34 poprvé vzlétl v 90. letech, na začátku války na Ukrajině mělo Rusko 138 kusů. Umí detekovat cíle na 200-250 km, železniční stanici pozná na 160 km a skupinu tanků z dálky 70 km.

Má zabudované dělo ráže 30 mm s municí 180 nábojů a řízené střely středního a dlouhého dosahu, stejně jako střely neřízené. Zabudované má i střely krátkého dosahu s laserovými, televizními a tepelnými naváděcími systémy či korigované pumy.  

Tato letadla bombardují Charkovskou oblast, Černihovskou oblast, Sumskou oblast, Kyjevskou oblast, Luhanskou oblast, Doněckou oblast, zejména Mariupol. Sovětský Su-24M využívají ukrajinské síly. 

V Charkovské oblasti byl nalezen i vrak jednoduchého stíhacího letounu Su-35 s dlouhým doletem. Jde o lepší verzi letounu Su-27, který používají ukrajinské vzdušné síly. Su-35 se dobře ovládá a umí dosáhnout vyšší rychlosti než zvuk bez přídavného spalování. Díky modernímu radaru dokáže dobře detekovat cíle.

V Charkovské oblasti byl po sestřelen ruský letounu Su-35. | Telegram

Letoun je navíc pokrytý speciálním materiálem, díky kterému ho radarové stanice špatně rozpoznají. Poprvé vzlétl v roce 1988, Rusko mělo na začátku invaze na Ukrajinu 128 kusů. V první polovině 90. let bylo vydáno 12 prototypů Su-35, ale program byl omezen a obnoven až v roce 2005.

Rozšířila se také nepravdivá informace o sestřelení Su-27 nad Kyjevem, šlo ale o starou ukrajinskou stíhačku. Rusko nyní více používá modernější Su-30SM dlouhého doletu, který je dobře navigovatelný, dokáže doplňovat palivo za letu a řídit skupinu stíhaček. První let Su-30 se uskutečnil v roce 1989. Letoun se sériově vyrábí v Irkutském leteckém závodě od roku 1992.

V roce 2020 byla tato letadla spojena s tajemným příběhem, když byla dodána arménským letectvem, ale nikdy použita během konfliktu v Náhorním Karabachu. Důvody, proč letadla neodstartovala, nejsou známy. Na začátku invaze na Ukrajinu mělo Rusko 112 těchto letounů.

Su-25 je pancéřovaný podzvukový útočný letoun, který ničí menší pozemní cíle a vzdušné cíle nižší rychlosti, jako jsou některé vrtulníky a dopravní letadla. Používá se hlavně pro taktické mise.

Tyto letouny Rusko využívalo v Sýrii, také měly zásadní význam pro zajištění převahy Ázerbájdžánu během napětí v Náhorním Karabachu v roce 2020. V polovině února mělo Rusko 200 těchto letadel, na Ukrajině jich prý bylo spatřeno a sestřeleno 7.

Su-25 používala i Armáda České republiky, říkalo se mu „hrábě“.

Bojový letoun Su-25. | profimedia.cz

Zatímco nejčastěji jsou Rusům poškozená taktická letadla, neřešitelnějším problémem jsou pro Ukrajinu obrovské strategické bombardéry dlouhého doletu Tu-95MS, Tu-160, Tu-22M3. Těch mělo Rusko v roce 2021 až 124.

Tyto bombardéry umí vyslat smrtící střely ze vzdálenosti více než 1000 km. Takovou střelu není možné sestřelit, navíc Rusko ani nemusí vstoupit do vzdušného prostoru Ukrajiny, aby ji odpálilo. Ukrajina například zaznamenala použití těchto raket z Černého či Kaspického moře.

Bombardér. | Profimedia.cz

Po rozpadu Sovětského svazu měla Tupolevovy strategické bombardéry i Ukrajina. V roce 1998 je ale začala likvidovat a předala osm Tu-160 a tři Tu-95MC spolu s várkou řízených střel Rusku, které jí za to odepsalo část dluhu za plyn. Několik jednotek má Ukrajina také v Poltavském muzeu dálkového letectví.  

Hlučný strategický raketový nosič-bombardér Tu-95MS byl vyvinutý na zakázku sovětského leteckého konstruktéra Andreje Tupoleva. V 50. letech minulého století šlo o důležitou součást sovětské výzbroje a stal se jedním ze symbolů studené války.

Je určený k jaderným úderům na důležité cíle ve vzdálených vojensko-geografických oblastech. Umí je ničit ve dne i v noci, roli nehraje počasí ani povrch, odkud pracuje. V roce 1968 spadly dva tyto letouny do Černého moře, v roce 2015 začal jiný Tu-95MS při vzletu hořet a ve stejném roce další kus spadl u ruského Chabarovska.

Medvěd má dolet 10 000 km a v jeho bombovém prostoru se nachází odpal 6 řízených střel dosahu 2500 - 3000 km. Také unese námořní miny a má dvě 23milimetrová obranná děla. Od roku 2019 ho má Rusko asi 50 kusů a podle Ukrajiny 11. února vypustilo šest těchto bombardérů na Ivano-Frankivsk, Luck a Dnipr. 

Tento nadzvukový raketonosný bombardér je určený mimo jiné k nasazení jaderné a konvenční munice proti důležitým cílům v odlehlých oblastech. V 80. letech ho vyvinula Tupolevova konstrukční kancelář. Bílá labuť se mu přezdívá kvůli vzhledu. Jeden z kusů je i v ukrajinském Muzeu dálkového letectví v Poltavě.

Od roku 2019 mělo Rusko 16 takových letadel. Od roku 2022 je to největší a nejtěžší bojové letadlo, nejrychlejší používaný bombardér a největší a nejtěžší letoun s proměnlivými křídly, jaký kdy létal.

Svět viděl průlet ruského jaderného bombardéru u Kalugy. | Twitter

Před válkou na Ukrajině se používal v Sýrii. Podle mluvčího velitelství vzdušných sil Jurije Ignata bylo 13. března právě z letounu odpáleno 8 raket na testovací místo u polských hranic ve Lvovské oblasti.

Rusové útočí kousek od polských hranic: Nejméně sedm mrtvých ve Lvově

Tento bombardér umí zasahovat opticky viditelné, pozemní i námořní, pohyblivé i stojaté cíle nadzvukovými střelami a protivzdušnou obranu. Dokáže pracovat v kteroukoli noční a denní dobu i za složitých povětrnostních podmínek.

První prototyp Tu-22M3 poprvé vzlétl v roce 1969 a o dva roky později byla vyrobená limitovaná série. Na rozdíl od těžkých bombardérů pro konkrétní úkoly bylo nutné vyrobit i tento letoun, který zvládne pracovat v různých výškách a rychlostech. Nachází se v něm řízené střely, bomby, letecké miny a 23mm dělo. Tu-22 jsou také považovány za nosiče jaderných zbraní.

Maximální rychlost tohoto letounu je 2300 km/h, Rusové ho využívali ve válce v Sýrii. Na Ukrajině byl použit několikrát, konkrétně 28. února v Charkově nebo při bombardování závodu Azovstal v Mariupolu.

Strategické bombardéry Tu-22M3 jsou považovány za nosiče jaderných zbraní. | Profimedia.cz