Lukáš (30) žil v děcáku, pak rok a půl na ulici. Malého brášku bili pěstouni ramínkem

Autor: Andrea Ulagová - 
3. prosince 2019
06:11

Když byl Lukáš (30) ve druhé třídě, sociální pracovnice ho odvezla spolu se sestrou do diagnostického ústavu, jejich mladšího bratra do kojeneckého ústavu. Následně děti skončily v dětském domově v Mostě. Blesk Zprávám Lukáš popsal, co prožil, a zejména upozornil na to, že ústavy a dětské domovy nijak nepřipravují na samostatný život. On sám skončil na ulici a zadlužil se. Nejen Lukáš, ale i nezisková organizace Mimo domov se snaží upozornit na to, že stát v péči selhává a volají po změně.

Lukáš vzpomíná na chvíli, kdy si pro něj a pro sestru přijela sociální pracovnice a oznámila jim, že pojedou na výlet. Do té doby žili jen s matkou a také malým bratrem, který byl dán do kojeneckého ústavu.

„Neřekl bych, že matka nezvládala péči, starala se o nás dostatečně dobře. Byl ale problém, že jsme neměli elektřinu například, často jsme nechodili do školy, protože jsme byli se sestrou doma a pomáhali mámě,“ vysvětluje Lukáš důvody, proč byl se sourozenci matce odebrán.

Odchodem z domova se pak začala psát velmi smutná kapitola Lukášova života.

Lukáš: Nechaly nás zavřené v autě

„Během toho, co nás vezli do diagnostického ústavu, tak si sociální pracovnice zašla s kolegyní na oběd, zatímco nás nechaly v autě a zavřely nás tam, i když si chodily na cigárka. Navíc neustále negativně mluvily o naší matce, přímo před námi,“ řekl Lukáš Blesk Zprávám s tím, že tento zážitek a ty další ho silně ovlivnily.

Když je sociální pracovnice dovezly do ústavu, řekly jim, že tam stráví pár měsíců a odjely.

„V ústavu fungoval princip černých a červených puntíků. Nevím, zda je to tam i teď, nicméně za každé zlobení byl černý, pokud jste byla hodná, tak červený. Problém byl v tom, že černé puntíky se dávaly i za to, že jste se bavila u oběda. A když jste jich měla hodně, tak jste šla do výchovného ústavu, ne do děcáku,“ říká mladý muž. Podle něj stačilo, aby dítě bylo trochu „otravnější“ a skončilo v ústavu s dětmi, které potřebují výchovnou péči.

Jsi gay? Nemluv o tom

Pokud se zeptáte Lukáše na život v dětském domově, tak se nejdříve zamyslí a pak smířlivě říká: „Děti se tam nemají špatně. Je spousta sponzorů, kteří domovy dotují, děti dostávají dárky, vychovatelé se snaží a starají se.“

Pak se Lukáš ve svém vyprávění zatvrdí: „Jenže tam máte vychovatele a vychovatele. Maminka za námi chodila na návštěvy pěšky 20 kilometrů. A když přišla třeba o deset minut pozdě, vychovatelka ji seřvala, že nejsou návštěvní hodiny a poslala ji zase domů.“

Lukáš (30) prožil dětství a dospívání v dětském domově: Na život venku ho nikdo nepřipravil.Lukáš (30) prožil dětství a dospívání v dětském domově: Na život venku ho nikdo nepřipravil. | ula

Další problém nastal, když se Lukáš začal seznamovat se svojí sexualitou a zjistil, že je gay. „Paní ředitelka to vyřešila tak, že mi řekla, že o tom nesmím mluvit, jinak mě pošle do výchovného ústavu. Psycholog byl v domově jeden a já ho dostal až ve chvíli, kdy jsem se začal sebepoškozovat,“ popisuje Lukáš svoje zkušenosti.

Navíc přístup vychovatelů byl takový, že mi cpali, že až odejdu, tak skončím špatně, třeba na drogách – jen proto, že jsem gay a že jsem z děcáku. Oni si totiž mysleli, že nás tím zastraší a že my to nebudeme dělat, zmiňuje Lukáš s tím, že tento přístup je podle něj špatný, ale jemu pomohl po odchodu z domova se snažit, aby nedal těmto řečem za pravdu.

Rok a půl na ulici

Lukáš odešel z domova v 18 letech a sebekriticky přiznává, že si za to mohl tak trochu sám. „Jel jsem za přítelem do Prahy, to jsem mohl, už mi bylo 18, jen jsme se museli hlásit. Já jsem ale tetám nezvedal telefon a to byl průšvih. Tak si mě zavolala ředitelka a řekla mi, že buď odejdu hned a dostanu příspěvek, nebo až si dodělám školu, asi za dva roky, ale příspěvek nedostanu,“ pokračuje Lukáš ve svém vyprávění.

Příspěvek dostává každé dítě, které domov opouští, liší se jeho výše, obvykle se pohybuje od 10 do 20 tisíc korun. Někde se přispívá i např. nábytkem do bytu.

Lukáš si vzal příspěvek a vydal se za přítelem. Z toho se ale vyklubal gambler, který Lukášovy peníze okamžitě prohrál. Mladík ho tedy opustil a pak se rok a půl toulal na ulici, zadlužil se. Podle svých slov ale nikdy nebral drogy. Lidé se ho také často ptají, zda se živil prostitucí.

„Nikdy jsem se neprodával. Ano, potkal jsem lidi, kteří mi to nabízeli, ale já do toho nikdy nešel,“ zdůrazňuje Lukáš. Trvalo to tři roky, než se Lukáš postavil na vlastní nohy a jak říká, začal konečně normálně žít.

Nyní se ale stará o ovdovělou sestru a její děti. „Sestra má paranoidní schizofrenii, nezvládla by se o děti starat, takže mám sestru v poručnické péči a děti jsem si vzal do pěstounské péče,“ říká Lukáš, který se angažuje i v neziskové organizaci Mimo domov, která pomáhá dětem z dětských domovů.

Lukáš: Pěstounka bila mého bratra ramínkem

Lehký život neměl ani Lukášův mladší bratr. Z kojeneckého ústavu putoval za svými sourozenci do dětského domova, pak se ho chtěla ujmout rodina.

„Já a sestra jsme museli souhlasit, zda může bratr do pěstounské péče. My jsme v podstatě byli dotlačeni k tomu, abychom souhlasili. Bylo nám také slíbeno, že bratr nás bude několikrát ročně navštěvovat. Jenže to se dělo jen první rok, pak za námi jezdil tak jednou za dva tři roky,“ vypraví dál Lukáš. Zpětně se pak dozvěděl, že ani v pěstounské péči se neměl bratr lépe.

„Rodina, u které žil, měla taneční školu. Bratr se naučil tančit, vyhrával soutěže, podíval se po světě. Jenže matka je mlátila ramínkama a pak se jim modřiny snažila zakrýt make-upem,“ popisuje Lukáš úskalí pěstounské péče.

Chybí příprava na „normální“ život

V České republice vyrůstá v dětských domovech a dalších typech zařízení pobytové péče přes 8000 dětí a mladých lidí, z toho několik stovek ročně odchází do dospělosti. V jejich přípravě na samostatný život mimo pobytovou péči však stát selhává, více než 50 % z nich končí na společenském dně a bez funkční podpory při integraci do společnosti, upozorňují neziskové organizace.

Jejich slova potvrzuje i Lukáš. Podle něj dítě, které odchází z dětského domova, ani neví, jak se chovat na úřadu práce. „Tohle vás tam skutečně nenaučí. Jediné, co bylo, že nás strašili, že špatně dopadneme,“ povzdechl si Lukáš.

„Stále je mnoho dětí, které opouští dětské domovy nepřipravené na samostatný život. Zoufale postrádáme zásadní systémová opatření, která by tento stav pomohla zlepšit. Proto jsme se rozhodli spojit jednotlivé aktéry systému a deklarovat společný zájem o klíčové legislativní změny,“ říká Klára Chábová, předsedkyně organizace Mimo domov a výkonná ředitelka nadačního fondu Krok domů.

Podle Lukáše by bylo ideální, kdyby se odchod s dospívajícími řešil už dva roky před opuštěním dětského domova, nejlépe za pomoci psychologa. „Zároveň by bylo dobré, kdyby měly děti po odchodu nějakého svého patrona, na koho by se mohly obrátit, pokud by potřebovaly poradit,“ myslí si Lukáš, který spolu s neziskovou organizací Mimo domov jezdí po dětských domovech a pomáhá dětem s přípravou na „dospělý“ život.

„Nejhůře dopadají děti, kterým se v dětském domově dobře daří, jsou jedničkáři a ředitelé a ředitelky je ukazují všem jako vzory. Díky tomu mají velké ego a myslí si, že se v životě neztratí. Opak je pravdou,“ uzavírá Lukáš.

Video  V barber shopu zaměstnávají děti z dětských domovů.  - Hatefree

 

Sledujte pořady Blesk Zpráv

Epicentrum S prezidentem v Lánech Ptám se, pane premiére

Redakce Blesk Zpráv pro vás každý týden od pondělí do čtvrtka připravuje pořad Epicentrum s rozhovory na aktuální témata. Kromě toho vám pravidelně přinášíme názory prezidenta Miloše Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech a zpovídáme i premiéra Andreje Babiše.

Další videa
Články odjinud