Svět byl na pokraji války, Rusové přelstili NATO. Čech varuje: „Balkán není vyřešen“

Mezinárodní jednotky KFOR před dvaceti lety vstoupily do Kosova, začala operace Joint Guardian. Situace byla složitá, stály tu proti sobě jugoslávská armáda a polovojenské jednotky Albánců, docházelo k etnickým čistkám. 12. června 1999 vyrazili ke správnímu středisku Priština Britové s Francouzi z Makedonie a Němci z Albánie. 

Netušili, že z druhé strany se rychle blíží malý, ale elitní oddíl ruských výsadkářů. Výzvědné služby naprosto selhaly. „Nevěděli nic, neměli ani tu nejmenší informaci, ani od nás ani od Srbů. Ti nám při průjezdu svým územím museli vytvořit volnou cestu,“ vzpomíná pro ruský televizní kanál Zvezda Georgij Špak, který tehdy velel ruským výsadkovým jednotkám. 

Google odhalil záhadnou rádiovou stanici v Rusku. Je napojená na jaderné bomby?

Nešlo ani tak o samotnou Prištinu, mnohem důležitější bylo letiště Slatina na jejím okraji. Jako jediné v Kosovu totiž mělo přistávací dráhu dlouhou přes 2 500 metrů, takže na ní mohla přistávat velká dopravní letadla. Bez nich by celá mírová akce neměla smysl - prostě by vojáky nebylo jak zásobovat. 

Rusové vyrazili k Prištině dřív a pohybovali se rychle. K obsazení letiště stačilo 18 vojáků, kteří zajistili prostor do příchodu hlavních sil. Když dorazily britské jednotky, viděly před sebou ruské výsadkáře v kruhové obraně. K zátarasům přijel jako první britský tank Challanger a jeho velitel se dožadoval vjezdu na základnu. Ruský voják mu měl odpovědět: „To nejde, já tady mám hlídku“. 

Nastala patová situace. Americký generál Wesley Clark, který v té době velel vojskům NATO i operaci v Kosovu, chtěl konflikt řešit silou. Naštěstí ho zastavil velitel spojeneckých sil na Balkáně, britský velitel Mike Jackson: „Nerozpoutám kvůli vám třetí světovou válku.“ Jeho slova vstoupila do dějin. 

Rusko ohrožuje Česko víc než terorismus, varuje generál Petr Pavel

Ovšem překvapeni akcí výsadkářů byli i Rusové, nebo to aspoň předstírali. „Naneštěstí se tak skutečně stalo. Důvody, proč k tomu došlo, se zjišťují. Bylo jim nařízeno, aby z Kosova okamžitě odjeli a vyčkali dalších rozkazů," řekl tehdy pro CNN tehdejší ministr zahraničí Ivanov. Nakonec ale Rusové svého dosáhli, sice vyklidili letiště, ale jejich jednotky se staly součástí mezinárodních sil. 

Česká stopa v Kosovu

Ještě v roce 1999, tedy nedlouho po tomto incidentu, vstupují do Kosova i čeští vojáci. Jako první to byla 6. průzkumná rota pod velením plk. Karla Klinovského. Jedním z úkolů, které vojáci museli plnit, byla ochrana asi 80členné srbské enklávy ve vesničce Sekirača. 

„S místním obyvatelstvem to bylo tak, že se srbskou částí obyvatelstva byly vztahy perfektní, dá se říci kamarádské,  možná bratrské. S Kosovci albánského původu to bylo opačně. Ani nevím proč, ale prostě oni nemusely nás a my je,“ vzpomíná pro Blesk Zprávy Martin H., který v české jednotce KFOR sloužil v roce 2003. Jeho slova ve stručnosti potvrdil i další z vojáků David M.: „Byl jsem tam dvakrát, v roce 2004 a 2007. Srbové nás měli rádi, Albánci ne.“

„Nezapomeneme.“ Padlé české vojáky připomene v Afghánistánu pamětní místo

S ruskými vojáky se ti naši oficiálně nestýkali. Kontakty byly jen osobní, založené na příbuznosti jazyka. V roce 2000 ale došlo k česko-ruskému incidentu, když si Rusové chtěli zkrátit cestu pro zásoby právě přes Sekyraču. „Mířili jsme na sebe, a když pochopili, že neustoupíme a máme jasný rozkaz, tak to vzdali. Otočili se  a pro zásoby jeli přes povolený přechod,“ vzpomíná na setkání jeden z vojáků.¨

Český kontingent působil v rámci KFOR do 3. listopadu 2011, kdy do Česka z Kosova přiletěla jeho poslední část. Deset Čechů byste dnes ale našli přímo na velitelství mírových sil v Prištině. „Balkán není vyřešen, je přidušen, někdo hodil mokrý hadr na ohniště, takže nešlehají plameny, ale uhlíky tam jsou,“ řekl nedávno plukovník Klinovský pro stránky kupredudominulosti.cz