„Byl přesvědčen, že přežije.“ Lékařka popsala pocity Palacha těsně před smrtí
Padesát let uběhlo od chvíle, co se student Jan Palach postavil na pražské Václavské náměstí, polil hořlavinou a zapálil. Čin, kterým chtěl vyslovit nesouhlas s probíhající okupací sovětskými vojsky, dodnes silně rezonuje českou společností. Tři dny strávil mladík v mukách na klinice pro popálené, než zemřel. Celou tu dobu s ním strávila psychiatrička Zdena Kmuníčková, která mu jako jedna z mála lidí měla možnost pohlédnout do mysli. Jak se Palach během svých posledních chvil choval, popsala v pořadu Epicentrum.
K Palachovi se Kmuníčková dostala úplně náhodou, setkávat se s popálenými bylo součástí její práce. „Byla jsem v té době konziliářkou kliniky pro popáleniny a tohle byl můj úkol,“ uvedla lékařka.
Nejdříve vůbec netušila, o koho se jedná. Poprvé studenta uviděla na nosítkách, když jej lékaři na kliniku přivezli. Hned jeho první slova jí ale utkvěla v paměti a rychle poznala, že nejde o obyčejného pacienta. „Nechtěl jsem se zabít,“ opakoval Palach podle Kmuníčkové.
Nakonec zůstala psychiatrička se studentem celé tři dny, než zemřel. Po celou tu dobu byl zcela při vědomí a s plným výkonem myšlení, jak sama uvedla. „Sice se tam objevovaly chviličky, kdy tam byl lehký ovlivněný stav, ale to byly krátké chvíle,“ popisovala lékařka. „Neustále měl na mysli ten svůj úkon, záměr,“ dodala.
K mluvení jej nenutila, naopak podle svých slov chtěla, aby mluvil co nejméně. Jenže on chtěl, a to hodně. „Vždycky sám začal mluvit… byl v určitém duševním stavu a potřeboval někomu ten svůj čin sdělit,“ vyprávěla Kmuníčková.
Dodnes si myslí, že Palach se jí svěřoval proto, že tehdy zněla velice mladě a on si myslel, že u sebe má někoho 16letého. Zrak mu tehdy už moc nesloužil, poškodily jej popáleniny. Celkově byl v hrozném stavu, ale stejně doufal, že z nemocnice odejde. „Celé ty dva dny byl přesvědčen, že přežije. Až třetí den jsem vycítila, že on už ví, že to nepřežije,“ uvedla lékařka.
Žádná oběť, ale bojovník
Na faktu, že rozhovory s ním Kmuníčková nahrávala, nevidí nic špatného. Požádal ji o to kameraman Československé televize Vladimír Tůma, který na ni působil jako solidní člověk. Že je tajemníkem StB, podle svých slov „vůbec nevěděla“.
„On se choval tak, že jde o to dochovat tento rozhovor jako velký historický poklad,“ vysvětlovala Kmuníčková. Byla zde navíc ještě jedna rovina. „Tenkrát hrozilo, že ještě někdo další přistoupí k tomu, aby se upálil, a bylo mojí lékařskou povinností, abych zjistila kdo a zabránila tomu,“ dodala.
Palachův odkaz vnímá psychiatrička stále jako velmi silný, ale jinak silný, než by měl. „Vadí mi, když se o něm mluví jako o oběti,“ vysvětlila, v čem vidí problém. Podle ní byl Palach člověk, který věděl, do čeho jde. Šlo o jeho způsob boje.
Ta věta má pokračování níže, v jiném odstavci. Musíš si toho přečíst na téma Kmuníčková víc než píší v Blesku. Pak pochopíš , proč tu větu uvádí.