Nadšený, výjimečný a skromný. Tomáše (†41) pochválil i machr mezi kynology

„Já jsem velel veterinární základně v Chotyni od roku 1981 do roku 2002. Za 30 let tam prošlo asi 18 tisíc psů. Tomáše Procházku jsem sledoval hlavně, když už jsem nesloužil. Potkával jsem ho na soutěžích služebních psů. Ty hodně vyhledával, protože na nich nikdy nevěděl, do čeho jde,“ zavzpomínal Růžička.

Tomáš chtěl být na soutěže připravený tak, aby psi reagovali na každou situaci. „Jeho profesionalita a nadšení pro přípravu těch psů byla výjimečná. On věděl, že se dostane na misích do situací, u kterých nemůže předpokládat, jak budou vypadat. Na něm bylo skvělé hlavně to, že do přípravy služebních psů investoval své peníze i svůj volný čas. To byla jeho investice do kvality psa,“ pochválil padlého vojáka.

Výhra ve speciální disciplíně

„Protože jeho pracovní nasazení bylo opravdu mimořádné, tak byl i velmi zkušený. Své znalosti mohl předávat i dalším. Přitom ale vždy vystupoval velice skromně. Taková míra skromnosti mezi pejskaři moc běžná není a on hodně vítězil,“ zmínil dále Růžička.

Bývalý šéf kynologů přidal i jednu velmi konkrétní vzpomínku. „Vyhrál závod u jezera Kristýna pod hradem Grabštejn, kde je veterinární základna. Bylo tam přes 50 soutěžících. A on zvítězil v takové zvláštní disciplíně. Soutěžilo se v zadržení na 400 metrů, pes přitom musel běžet kolem jezera. A napříč přes jezero a přes vodu viděl figuranta. Je to tedy velmi těžká disciplina,“ zmínil.

Růžička uvedl, že zvykání na nového psovoda trvá pět až sedm dnů. „Výcviková etapa pak trvá asi měsíc a jde o to, aby psovod poznal všechny vlohy svého psa. Vždycky, když zasahuje psovod se psem, tak se jedná o výkon dvojice. Oni se tedy musejí naučit, aby byli sehraní ve všech možných bojových situacích. A to může trvat dva týdny nebo měsíc,“ upřesnil exšéf kynologů.

„Citelná ztráta pro armádu“

Další podrobnosti přidal pak kynolog Ludvík Pinc. „Když se zeptáte nějakého psovoda, jak těžká je pro psy ztráta jejich páníčka, tak vám každý řekne, že toto je individuální. Obecně je ale možné říci, že se psi se ztrátou pána vyrovnávají docela dobře. Takové ty filmové příběhy, kdy pes pojde steskem, moc časté nejsou,“ zmínil.

„Se ztrátou se lépe vyrovná například německý ovčák. Ale může to být opravdu hodně individuální. Co se týká Tomáše Procházky, on byl u nás jedním z nejpřednějších kynologů a jeho ztráta není citelná jen pro armádu, ale také pro celý kynologický obor,“ dodal Pinc.

Vojenský speciál s ostatky mrtvého psovoda, kterého v Afghánistánu zákeřně zezadu zastřelil afghánský voják v uniformě, přistál v Praze krátce před středeční půlnocí. Vzdát hold památce mrtvého vojáka přišel kromě ministra obrany či náčelníka generálního štábu i prezident Miloš Zeman (74), s jehož účastí se původně kvůli pozdní hodině nepočítalo. Také on viděl, jak ovčák Doky, kterého jeden z vojáků držel nakrátko, nervózně poskakuje vedle rakve a srdceryvně kňučí.

U rakve vojáka „plakal“ jeho pes. Zabitého Tomáše (†42) na letišti uctili rodina i Zeman

Doky je specialistou na vyhledávání výbušnin

Dvouletý belgický ovčák Doky je specialista na vyhledávání výbušnin, umí je vyčuchat jak v uzavřeném prostoru, tak i venku. Na misi často psi prohledávají i dopravní prostředky. V Afghánistánu, kde jde o život každou minutou, musí navíc umět pracovat samostatně téměř bez pomoci člověka. Psovod ho totiž ovládá alespoň na 25 metrů, to je vzdálenost, kdy by při výbuchu člověk – na rozdíl od psího průzkumníka - přežil.

V rámci přípravy si musí psi určení pro misi zvyknout na neznámá prostředí. Často cvičí i v různých lomech, protože Afghánistán je hodně písčitý a prašný a pes by měl s přechodem problémy. Stejně zpočátku psům v této zemi dělají potíže ostré kameny a všudypřítomné bodláčí. Většinou si ale do týdne, dvou zvyknou. Na základně o služební psy pečují američtí veterináři, v případě zranění jsou jim ale připraveni poskytnout pomoc i lidští doktoři.