9°C
Karel Hynek Mácha o picání na stolici odzadu: Do deníku klasik zapsal detaily o sexu se svou Lori
Básníka Máchu si snad každý představuje jako nekonečného romantika, který trpěl pro svou lásku stejně jako otcovrah Vilém v jeho epické básni Máj. Jenže jeho šifrované intimní deníky vyprávějí úplně jinou pohádku – básník a spisovatel byl také pořádný chlípník, který si o svých sexuálních eskapádách navíc vedl důkladnou evidenci.
Máchova socha na Petříně je během prvního května nejoblíbenějším „poutním místem“ v Praze.Pokud zrovna neprobíhá pandemie koronaviru, milenci se tam scházejí na znamení své lásky a romantických citů. Jenže kdyby si přečetli Máchův intimní deník, přestali by mít tyhle naivní představy. Mácha byl sice skvělý básník, právě tak ale byl i pěkný chlípník a sukničkář.
Tajemství skryté v šifrách
Máchovy deníky vyšly již několikrát, dlouho však ne kompletní. Poprvé si Máchův kompletní deník z roku 1835 mohli lidé přečíst až v roce 1993, kdy vyšel i s přeloženými pornozápisky. Šifru kterou Mácha použil, se podařilo sice přeložit už Jakubu Arbesovi v roce 1884, ale vydání v té době nebylo přáno kvůli mravopočestnosti. Později se z Máchy zase stal národní klasik a jaksi se neslušelo představit ho v jeho nahotě. Výsledkem byl idealizovaný portrét rozervance. Tím básník sice byl, ale kromě toho, měl i jiné stránky, než by mu přičítal čtenář Máje.
Jen málokdo se však prokouše dalšími Máchovy díly, natož aby se dostal až k deníkům, a tak se stále básník a spisovatel považuje za romantika s rozervanou duší, který trpěl pro lásku. Možná pro ni trpěl, ale neméně vášnivě prožíval tu tělesnou.
Záznamy krátké, leč výmluvné
Kdo musel všechny Máchovy extravagance snášet, byla jeho vyvolená Lori, tedy Eleonora Šomková. Ta byla sice jeho sexuální partnerkou ve většině zápisků, ne ale vždy. Ačkoliv totiž byl Mácha neuvěřitelný žárlivec, sám klidně nadbíhal každé sukni v okolí.
V denících si tak můžeme kromě zápisků o básních a vyprávění o přírodě přečíst, jak Mácha „lezl za holkama“ nebo pak už i „pical“, „fikal“ a „onanoval“. Najít můžeme i jednoslovné nebo velmi krátké denní záznamy o sexuálních aktivitách.
„19. září – Hned časně ráno (onanie) ... Uvečer (pozadu), 23. září – Ráno (onanie), 25. září – (pozadu), 26. září – (pozadu), 27. září – Uvečer (jsem ji pical dvakrát po sobě. Podruhé na stolicích u okna.)“
Pravila, že ji to lechtalo
V prudérní společnosti 19 století by podobné záznamy musely působit jako exploze boomby, svědčí ovšem také o tom, že naši předci se za zavřenými dveřmi uměli pořádně odvázat. „Položil jsem ji u kamen na stolice, díval se na ni, měla pěkně bílá stehna. Potom jsem ji pical třikrát po sobě, dvakrát to vyšlo, dvakrát jí, pravila, to lechtalo,“ zapsal si například Mácha.
„Zkusil jsem ji několikráte fikat. Až posléz na kanapé, jednu nohu měla na stolici, druhou na nůši.“ „Pical jsem popředu i v kleče pozadu u kamen. Zdá se mi, že jsem tam byl celý,“ napsal jindy.
„Stáli jsme mezi domem; chtěl jsem, aby mi dala; ona, že to nemůže býti; už by to skoro udělala; potom povídala, abych přišel zítra, že půjde se mnou hned dozadu. Že mi všecko udělá.“
„Líbal jsem ji u kamen a díval jsem se na ni až dovnitř, pak jsem ji fikal u kamen, podruhé když odešla, opět jsem pical a vyšlo to, uvečer leželi jsme na sobě na kanapé, tam jsem ho měl v ní a seděla mi na klíně; pak jsem měl hlavu pod sukněmi, pak jsem ji pical vstoje vyzvednutou a vyšlo to.“
Možná by Máchova socha na Petříně měla spíše než květiny v rukou držet zadek milované Lori. Ona sama ale básníka přežila o pěkných pár desítek let, vdala se za policejního úředníka a když ve věku 74 let skonala, uložili ji k odpočinku na Vinohradském hřbitově. O tom, že básník Mácha nakonec spočine na vyšehradském Slavíně, by se jí nejspíš v dobách jejího mládí ani nesnilo.
Témata:
Související
To bylo na hradě Houska. Ten je známý tím, že je postavený nad vchodem do jiné dimenze a o vlastní zkušenosti s ním Mácha právě píše.