Bláhová investice Fidela Castra? Kuba díky ní dosáhla na dvě covid vakcíny i rekordy

Prohlásil to už generál Máximo Gómez, klíčová postava kubánských bojů za nezávislost na Španělsku v 19. století: „Kubánci buď laťku nepřekonají, nebo ji přeskočí s ohromnou rezervou.“

O půldruhé století později bonmot stále platí. Lidé mají problém sehnat chleba, ale takřka všichni už jsou očkovaní proti koronaviru, epidemii Kuba dokázala z hrozivých čísel srazit na minimum. Aspoň první dávku dostalo ke 3. lednu 92 %; do konce ledna už prakticky všichni dostali tři dávky. Vyšší proočkovanost v přepočtu na obyvatele hlásí jen maličký Gibraltar, jak vyplývá z dat na portálu Our World In Data. Ovšem tam statistiku zkreslují Španělé, kteří chodí očkovat přes hranici.

Soudruzi neudělali chybu

„Že by Kuba s pouhými 11 miliony obyvatel a nízkými příjmy mohla být biotechnologickou velmocí, může být pro lidi třeba z firmy Pfizer nepochopitelné, ale na Kubě to je možné,“ konstatuje John Kirk, emeritní profesor latinskoamerických studií na Dalhousieově univerzitě v kanadském Halifaxu.

Vládci Kuby od začátku pandemie věděli, že i pokud se velkým farmaceutickým firmám podaří vyvinout proti novému koronaviru vakcíny, na mezinárodním trhu si je jen tak nepořídí, stejně jako většina latinskoamerických zemí. A tak se hned v březnu 2020 dali kubánští vědci do práce.

Láska a Che Guevara

Mnozí z nich studovali slušné univerzity ještě v Sovětském svazu. Po jeho pádu se mohli uchytit kdekoliv ve světě – měli kvalitní vzdělání i praxi, ovládali jazyky… Mnozí to učinili, ale někteří zůstali ve vlasti, byť by v USA mohli vydělávat třeba stokrát víc. Vesměs jde o zapálené idealisty ze staré školy.

„Máme nabídky,“ říká neurolog Mitchell Valdés-Sosa, který se dokonce narodil v Chicagu, „ale raději zůstáváme, cítíme závazek přispět k rozvoji naší země. Nepracujeme, aby díky nám nechutně zbohatl nějaký generální ředitel; pracujeme pro zdraví lidí.“

Nová kubánská vakcína vyžaduje o dávku navíc. Účinnost hlásí přes 90 procent

„Pravého revolucionáře vede velký pocit lásky,“ citoval na tiskové konferenci Che Guevaru Vicente Vérez, ředitel Finlayova ústavu vakcín v Havaně. Právě tam vznikla jedna ze dvou dokončených vakcín, jež dostala název Soberana 02. Přeloží se jako Panovnice, ale je příbuzný se slovem „suverenita“. „Abychom měli svou suverenitu, potřebujeme své vlastní vakcíny,“ řekl Vérez podle Guardianu. „Během devíti měsíců jsme došli od první ideje k vakcíně ve třetí fázi klinického výzkumu.“

Druhá dokončená vakcína dostala jméno Abdala podle vlasteneckého dramatu národního hrdiny hnutí za nezávislost Josého Martího.

Studie probíhaly jak na dobrovolnících z obecné populace, tak na 150 tisících zdravotnících. Pak nabral projekt trochu skluz, povolení dostala Soberana v srpnu červnu 2021. Kuba se tím stala nejmenší zemí, co vyvinula vlastní covidové vakcíny.

Fidelův velký sen

Biotechnologický výzkum na Kubě začal už roku 1981 – jen pět let po založení vůbec první firmy v tomto oboru na světě, Genentech. A když se rozpadl Sovětský svaz, komunistický vůdce Fidel Castro do odvětví dal miliardu dolarů. „Každý racionální poradce by mu řekl, že to není správná doba na investici takových zdrojů do něčeho, co by mohlo nést ovoce možná za 25 let. A hle, ovoce investic do biotechnologií dnes zachraňují životy,“ říká Gregory Biniowsky, právník působící v Havaně. „Od revoluce roku 1959 se Kubánci vydávali na takové ohromné výpravy, donkichotské, ale přece často úspěšné.“

„Ta země má tendenci opravdu dobře zvládat velké věci, zato je příšerná v každodennostech,“ dodává Hal Klepak, emeritní profesor historie Královské vojenské koleje Kanady. A připomíná, kterak komunisté zvládli zavést elektřinu po celé zemi ani ne za deset let nebo vymýtit negramotnost za dva a půl roku. „To všechno byly šílené plány – a oni to dokázali,“ žasne Klepak.

Sociální sítě na socialistické Kubě: „Zavezli toaleťák, honem do fronty!“

K těm neúspěšným veleprojektům se řadí třeba snaha o rekordní úrodu cukrové třtiny roku 1970 – pracovníci odevšud chodili na brigády, aby se sklidilo deset milionů tun, což ale paralyzovalo ostatní odvětví a způsobilo chaos v celém hospodářství.

Do velké míry to vysvětluje centrální plánování ekonomiky, které na Kubě s malými obměnami přetrvává dodnes, třebaže komunisté vládnoucí jiným zemím ho už zpravidla opustili. Kubánci si na ten systém zkrátka zvykli. Když je politická vůle shora, cíle je možné plnit. Sotva však vedení či tlak chybí, zatuchlá kafkovská byrokracie dosahuje mistrovství v provádění zákona padajícího ho*na.

„V kapitalismu se i v sebemenších věcech vždy najde někdo, kdo se snaží zaplňovat díru na trhu,“ vysvětluje Klepak. „Na Kubě většinu ekonomického rozhodování neprovádí nikdo jiný než stát.“

Kuba jako lékařská velmoc

Nejde jen o vakcíny, zdravotnictví je oblastí, na kterou Kuba klade důraz soustavně. Může se odvolávat na slavnou historii – třeba epidemiolog Carlos Finlay, po němž se jmenuje vakcínový ústav, na přelomu 19. a 20. století zásadně přispěl ke zkoumání žluté zimnice, když správně usoudil, že ji šíří komáři.

V 50. letech, čili před komunistickou revolucí, byla Kuba na světové špičce v řadě zdravotnických ukazatelů, Castro a spol. v tom pokračovali. Dnes má země v poměru k populaci nejvíc doktorů na celém světě: Na tisíc obyvatel 8,42 lékaře, říkají data Světové banky. Přesně dvakrát víc než Česká republika a třikrát víc než USA. Péče je pochopitelně pro všechny Kubánce zdarma. 

V cizině, například v Africe, působí na misích desetitisíce kubánských lékařů a sester, kteří režimu vydělávají tvrdé měny. V březnu 2020 vyrazili dokonce do Itálie, prvního evropského ohniska covidu-19.

Později za pandemie je Havana svolávala, aby pomáhali doma. I tento boj byl zpočátku úspěšný. Rodinní lékaři, sestry i lékařští studenti chodili od domu k domu, kontrolovali komplet své obvody, zda někdo nevykazuje známky počínající nákazy. „To není nic nového, dělali jsme to, i když se šířila horečka dengue,“ popsala Guardianu Liz Caballeroová.

„Žádná země na západní polokouli nemá praxi, která by se tomu byť jen přibližovala,“ oceňuje William Leogrande z Americké univerzity ve Washingtonu. „Celá organizace jejich zdravotnictví spočívá v principu úzkého kontaktu s populací, rané identifikace problémů a okamžité péče. Vědecky víme, že rychlé rozpoznání případů, trasování kontaktů a karantény jsou jedinou cestou, jak virus zadržet, dokud nebude vakcína,“ konstatoval Leogrande v červnu 2020. „A kubánské zdravotnictví je na tuto strategii dokonale nastavené.“

Lidi s podezřením efektivně zavírali do karantény, pozitivní i bez příznaků do nemocnic. Všichni nosili roušky. Oproti demokratickým zemím si sotvakdo troufal opatření nerespektovat.

Socialismus se ztrhanou tváří: Jak se žije v Castrově Havaně?

To vydrželo, dokud neudeřila varianta delta. Její zvládání komplikovaly i americké sankce na komunistickou zemi. Vláda Donalda Trumpa je po časech předchozího uvolňování zase přitvrdila, Joe Biden zatím kurz nezměnil. A co nekomplikovaly sankce a embarga, na to stejně nebyly peníze, i kvůli pandemickému propadu turistiky.

„Nejsou antibiotika, nejsou prášky na bolest, došly skoro všechny základní léky,“ sdělila Guardianu loni v srpnu Julia, obvodní lékařka, kterou za pandemie povolali na jednotku intenzivní péče. Navíc se zrovna porouchala hlavní kubánská výrobna kyslíku. Lékaři se uchylovali aspoň k bylinkám. Márnice byly přeplněné. S kritikou vlády se nezvykle ozývali i sami doktoři.

Americké sankce brzdily vakcíny

Zdravotnictví proto soustředilo prostředky na vývoj vakcín, a podařilo se. I když ani s úspěšným završením klinických studií a povolením úřadů nebylo docela vyhráno. Produkci brzdila embarga. „Americké sankce měly hanebný, ba smrtící dopad na schopnost Kuby zvládat novou vlnu,“ kritizovala Gail Reedová, šéfredaktorka odborného magazínu Medicc Review. „Nedostatek jedné malé ingredience může skutečně zastavit celou výrobu.“

Naopak distribuce očkování pak byla snadná, stát má slušnou síť klinik i na venkově. Navíc tamní vakcíny není nutné extrémně chladit jako některé americké a evropské.

I letní vlnu delty tak Kuba nakonec zvládla, nejhorší přírůstky bývaly k deseti tisícům případů denně – o trochu menší Česko taková čísla výrazně překonávalo hned ve čtyřech vlnách a nyní se k nim opět přiblížilo.

Kuba zatím v prosinci srazila přírůstky na pár desítek denně, byť teď také zaznamenává zase nárůst kvůli variantě omikron. Úřady se proto rozhodly bleskově podat prakticky všem občanům třetí, posilující dávky. Miliony injekcí chtěla vláda zvládnout v průběhu ledna. V každé jiné zemi by se to zdálo nemožné, ale Kubánci takové laťky dovedou překonávat… Už 25. ledna tak země nahlásila triumfální statistiku: 299 podaných dávek na 100 obyvatel.