Polský venkov trpí kvůli veřejné dopravě: Lidé musí čekat na spoj až 6 hodin

Jistě i proto jsou Poláci čím dál motorizovanější: na tisícovku obyvatel připadá 571 aut, což je více než ve Francii (479) či v Německu (555) nebo v Česku (necelých 500).

Chabé spojení veřejnou dopravou na venkově, způsobené i zrušením mnoha místních vlaků, představuje mimo jiné formu sociálního vyloučení, dopadající zejména na mladé a staré lidi a na zdravotně postižené, zaznělo na konferenci o občanských právech, uspořádané ve Varšavě ombudsmanem Adamem Bodnarem na závěr jeho působení v této funkci.

 „V naší osadě Pogorzelce (ležící ve známém Bělověžském pralese na východě Polska) a v sousedních obcích máme jen dva spoje denně, ale jen přes týden. V sobotu ani v neděli nic nejezdí,“ říká starosta Aleksander Dackiewicz.

MHD po celé zemi zdarma. První stát na světě přistoupil k radikální změně

Čekání až 6 hodin

V osadě, postižené odchodem mladých lidí, průměrný věk dosahuje 70 let. Absence dostupné dopravy tu trestá starší lidi bez řidičského průkazu, kteří si nemohou zajet nakoupit, vydat se k lékaři nebo na mši.

 „I když ve městě vše vyřídí za hodinu, před návratem musejí čekat na zpáteční spoj pět či šest hodin. V létě se to dá vydržet, ale v zimě, s 30 centimetry sněhu jako teď, je to horší,“ říká Dackiewicz.

Žádné zlepšení není na obzoru: přepravce, kterým je společnost Arriva, patřící německé skupině Deutsche Bahn, oznámil, že v létě zruší svou službu v regionu, protože ji nepovažuje za dostatečně výnosnou.

 „Z ekonomického hlediska je to pochopitelné,“ připouští starosta: při každé jízdě tu sesbírají jen pět až šest cestujících, zatímco dotace za spoj do pralesa činí ekvivalent 40.000 Kč ročně.

Podle účastníků varšavského kongresu je to obecný problém v celé zemi.

Zoufalý otec horníka Patryka (†29) po tragédii zuří: „Lidské životy jsou vám u p*dele“

 „Mladí si už nemohou vybrat střední školu, ale musí akceptovat tu, kam se snadno dostanou. Senioři a invalidé vidí, že se silně omezuje jejich kulturní a společenský život, stejně jako přístup k lékařské péči,“ uvedla ředitelka Centra sociálních projektů Barbara Imielczyková.

Přesto si Poláci otevřeně nestěžují.  „Jsme jako rybička, která žije v akváriu, ale neví o tom,“ vysvětluje starosta Marcin Skonieczka z obce Pluznica, která má asi 5000 obyvatel. Ze 1600 stížností, které ročně dostane jeho úřad, se pouze „desítka" týká dopravy.

Na kongresu zaznělo pár nápadů, jak situaci zlepšit: nabídnout dopravní monopol jediné společnosti a pomoci jí finančně k poskytování uspokojivých služeb, nebo naopak vytvořit celostátního přepravce pro veřejnou dopravu, jako bývalo za socialismu, kdy soukromé auto bývalo výsadou jen pár vyvolených. Ale tento nápad vyvolal pouze jízlivé odsudky.