Svět v poslední době začal ostražitě sledovat až dosud opomíjený virus zika. Přehlížených nemocí je však mnohem více. V letošním roce by epidemie mohly vypuknout u několika chorob a je potřeba tyto nemoci sledovat. Lékaři bez hranic vytvořili jejich seznam a zároveň upozorňují na to, jaká opatření je potřeba přijmout.
Bez investic do prevence a včasné reakce na šíření nemocí hrozí vypuknutí nových epidemií nebo zhoršení těch stávajících u cholery, malárie, meningitidy a skupiny často opomíjených nemocí, jako je horečka dengue, ebola, kala azar nebo i právě v poslední době často skloňovaný virus zika. „Víme, že životy tisíců lidí budou tento rok v ohrožení, ačkoliv existují možnosti, jak jejich smrti zabránit,“ říká zdravotní poradkyně Lékařů bez hranic Monika Rullová.
Epidemie cholery, malárie, spalniček a meningitidy se objevují každý rok a zanechávají za sebou mnoho postižených a mrtvých. To podle lékařky musí přestat. „Zároveň musíme řešit hrozbu, kterou představují objevující se či vracející se viry a nemoci šířené parazity, jako je horečka dengue, virus zika, ebola a kala azar,“ dodala.
Současná strategie v boji s těmito nemocemi přináší jen omezený úspěch. Epidemie se objevují stále, často s devastujícími důsledky pro méně rozvinuté země. Podle Lékařů bez hranic pak ničí národní zdravotnické systémy, vyčerpávají dostupné zdroje a v mnoha případech zabíjí obrovské množství lidí. „Zapotřebí jsou vedle preventivních opatření také zdroje k vybudování efektivních systémů reakce na epidemie a širší úsilí v posílení zdravotnických systémů postižených zemí. Je rovněž potřeba se více orientovat na výzkum a vývoj léků pro boj s těmito nemocemi,“ upřesnila organizace.
Cholera je bakteriální infekce trávicího traktu, která způsobuje akutní průjem a zvracení. Pacient při ní ztrácí velké množství vody. Pokud se neléčí, vede tak k velice rychlé dehydrataci a smrti jen v řádu hodin. Přenáší se kontaminovanou vodou, jídlem nebo kontaktem s kontaminovaným povrchem. „Infekce se nejčastěji vyskytuje v hustě zabydlených oblastech, v nichž je chabá sanitace a nezabezpečené vodní zdroje. Nejvíce ohroženo je vysídlené obyvatelstvo, lidé žijící v oblastech bez základní infrastruktury nebo v místech, kde válka přerušila základní služby,“ upřesňují Lékaři bez hranic.
Když se objeví podezření na epidemii, putují pacienti do center, v nichž platí preventivní pravidla, která brání dalšímu šíření infekce. Musí se zavést také přísná hygienická opatření a zajistit velké množství bezpečné vody (například chlorováním). Přenosu infekce pomáhá bránit také orální vakcinace. V roce 2014 léčili Lékaři bez hranic choleru u 46 900 lidí během šestnácti epidemií v Kamerunu, Demokratické republice Kongo, Haiti, Nigeru, Nigérii a Jižním Súdánu.
Vakcínu jde ale používat jen v omezeném množství kvůli nedostatečným zásobám. V současné době se používá primárně při reakci na epidemii nebo jako preventivní opatření ve vysoce rizikových podmínkách, jako jsou například tábory pro vysídlené obyvatele. Aby se zvýšilo množství dostupných dávek, byla v roce 2013 vytvořena rezerva, jíž spravuje Mezinárodní koordinační skupina (ICG). „Státy, které chtějí vakcíny využít, musejí k ICG podávat žádosti, které jsou pak posuzovány. Nedostatek vakcín znamená, že státy a humanitární aktéři nemohou v rámci velkých preventivních kampaní očkovat velké skupiny obyvatel v zemích, kde se cholera vyskytuje endemicky, nebo ve zvlášť rizikových oblastech,“ vysvětlují Lékaři bez hranic.
Příkladem je podle nich loňská epidemie cholery v hlavním městě Jižního Súdánu – Džubě, kde podle odhadů žije přes půl milionu lidí. Aby se zabránilo šíření nemoci, zahájili Lékaři bez hranic v koordinaci s jihosúdánským ministerstvem zdravotnictví očkovací kampaň. Množství dostupných dávek ale nestačilo pro všechny ohrožené obyvatele, proto po dohodě s ministerstvem lékaři naočkovali v nejrizikovějších částech Džuby jen jednou dávkou namísto dvou.
Další nebezpečnou nemocí je malárie. Je to parazitická infekce, kterou na člověka přenáší infikovaná samička komára Anopheles. Při neléčení vede v nejhorším případě k poškození orgánů a smrti. Nejefektivnější léčbou je artemisinová kombinovaná terapie (ACT). Léky ACT jsou jen mírně toxické, mají málo vedlejších účinků a velice rychle účinkují. Už 41 z 54 afrických zemí oficiálně zavedlo ACT pro prvotní léčbu malárie. Na mnoha místech, kde Lékaři bez hranic působí, jsou ale léky ACT jen obtížně dostupné. Moskytiéry postříkané dlouhodobě účinkujícími insekticidy jsou důležitým způsobem kontroly malárie.
V roce 2014 Lékaři bez hranic ošetřili 2 114 900 pacientů s malárií a poskytli sezonní prevenci proti malárii více než 750 000 dětem mladším pěti let. Reagovali i na její mimořádnou situaci v Demokratické republice Kongo a Čadu.
Ačkoliv se celkový počet případů daří snižovat, dochází k sezonním nárůstům jejího výskytu. Při stále se objevujících epidemiích umírá velké množství lidí. Navíc hrozí riziko vzniku rezistence vůči antimalarikům a insekticidům. Vysídlování obyvatel, globální změny klimatu a mezery ve strategiích sledování a eliminace nemoci vedly k lokalizovaným nárůstům výskytu této nemoci. V některých zemích je také těžké rozpoznat epidemii. Slabý dohled a nedostatek účinných systémů varování znamená, že nečekaně vysoké sezonní výskyty malárie zůstávají nezaznamenané a nepřichází včas adekvátní reakce.
Spalničky jsou vysoce nakažlivá virová choroba a jedna z hlavních příčin smrti malých dětí. Příznaky se objevují 10–14 dní po nakažení virem. Patří k nim rýma, kašel, zánět v očích, vyrážka a vysoká horečka. Neléčí je žádný známý lék. Pacient se musí izolovat. Léčí se u něj související komplikace s očima, vředy v ústech, dehydratace způsobená průjmem, nedostatek proteinů, infekce dýchacího traktu a nedostatek vitamínu A. V bohatých zemích se většina lidí vyléčí během dvou až tří týdnů a úmrtnost je tam velmi nízká. V rozvojových zemích ale zhruba 5–20 % lidí umírá, většinou kvůli vážným komplikacím (průjem, dehydratace, encefalitida nebo respirační problémy).
Proti spalničkám ovšem existuje vysoce ochranná, bezpečná a levná vakcína. V roce 2014 ošetřili Lékaři bez hranic 33 700 pacientů se spalničkami a očkovali 1 513 000 lidí. Počet případů spalniček a s nimi spojenými úmrtími za poslední desítky let sice díky očkování obecně dramaticky poklesl, ale v mnoha státech je vakcinace stále nedostatečná. Nemoc tak začíná znovu nabírat na síle. Běžné je také zpoždění v rozpoznání epidemie a reakce na ni.
Meningokoková meningitida je vysoce nakažlivá bakteriální forma meningitidy, tedy zánětu mozkových blan. Nejčastěji je způsobena infekcí – bakteriální, virovou nebo plísňovou. Objevuje se na celém světě, nejvíce infekcí a úmrtí je však v Africe, zejména v tzv. „meningitickém pásu“, který sahá od Etiopie až po Senegal, kde má nejvíce epidemií na svědomí meningokok typu A.
Infekci lze léčit řadou antibiotik, například penicilinem, ampicilinem, chloramfenikolem nebo ceftriaxonem. V oblastech s málo rozvinutou zdravotnickou infrastrukturou a omezenými zdroji se většinou používá chloramfenikol nebo ceftriaxon, protože nemoc dokáže v některých zdokumentovaných případech vyléčit i jediná dávka.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) dokáže plošné očkování zabránit až 70% případům meningitidy na území Afriky. V roce 2014 očkovali Lékaři bez hranic proti ní 75 100 lidí. V roce 2015 zasahovali například v Nigeru, kde mezi lednem a květnem na nemoc zemřelo přes 350 lidí a více než 5 000 se nakazilo.
Preventivní očkovací kampaně sice pomohly snížit počet případů meningitidy typu A, nicméně v letošním roce může v „meningitickém pásu“ vypuknout velký počet epidemií jiných typů nemoci. V roce 2013 byly hlášeny menší epidemie jiných typů v Nigérii a Burkině Faso. Postupně také stoupá počet případů meningitidy C. Očkování proti tomuto typu není dostupné v dostatečném množství. Dostupné vakcíny jsou velmi drahé a produkce se v současnosti nezvyšuje.
Do této kategorie nemocí patří horečka dengue, viry chikungunya, virus MERS a krvácivé horečky, mezi které patří i ebola a momentálně často skloňovaný virus zika. V průběhu roku 2015 byl hlášen vyšší výskyt či šíření všech těchto nemocí. V současné době neexistují na tyto opomíjené nemoci spolehlivé a snadno použitelné diagnostické metody, preventivní opatření nebo léčebné postupy. V roce 2014 ošetřovali Lékaři bez hranic 4 700 pacientů s ebolou, 1 700 pacientů s virem chikungunya a 9 500 pacientů s nemocí kala azar (viscerální leishmaniózou).
Přestože tyto choroby a viry nepřinesly tak vysoké počty mrtvých, s výjimkou eboly, počet jejich případů roste. V případě horečky dengue a viru chikungunya se epidemie dokonce objevily v nových státech a oblastech. Přestože ne všechny mají tak vysokou úmrtnost, jsou bolestivé a omezují život lidí, kteří kvůli nim nemohou pracovat nebo studovat. A jak už bylo zmíněno, je u nich problém s diagnózou, prevencí i léčbou.
Parazitické infekce, jako je například kala azar, které se už dařilo držet pod kontrolou, jsou znovu na vzestupu. Může za to několik věcí. Lidé, kteří žijí v oblastech s endemickým výskytem těchto chorob, jsou vysídlováni, nebo naopak do těchto oblastí přicházejí. Roli mohou hrát i klimatické změny, jelikož se kvůli nim může zvýšit počet přenašečů. A vypuknutí konfliktů, což s sebou nese rozklad zdravotnictví a podobně.
7°C
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.