Spisovatel Formánek: Po rozvodu chtěl skončit se životem, vydal se na pouť, kde bojoval o život

Původně chtěl přitom Formánek dojít až do Jeruzaléma, ale kvůli válce byl nucen cestu ukončit dřív. I tak ušel 1300 kilometrů za tři měsíce a tři dny. „Byl to hlas ze srdce, který mi řekl, ať jdu,“ popisuje. „Samozřejmě, že jsem pochyboval. Říkal jsem si: Josef, ty ses zbláznil! Ale přišly pětapadesátiny, oslavil jsem je, rozloučil jsem se s blízkými a šel,“ vypráví o začátku své velké cesty.

Spával převážně pod stanem, někdy v penzionech. Denně ušel okolo 30 kilometrů, někdy víc, jindy méně. A bez jediného puchýře! „Nikdy jsem na nic podobného netrénoval. A moje fyzička před poutí? Nic extra,“ směje se. První dny byly náročnější, postupně se mu ale šlo líp a líp. „Zhruba po měsíci už jsem si to jen užíval. Tu svobodu, volnost. Ta cesta mě o sobě dost naučila. Například, že toho k životu moc nepotřebuju. A to, co ano, zvládnu nést v pár kilovém batohu na zádech,“ tvrdí známý autor.

Během stovek kilometrů ale samozřejmě nechyběly ani krize. „Kolikrát jsem volal blízkým a nadával jsem, že poutě nenávidím! Ale bez krizí by člověk nedokázal ocenit ty krásné dny, to je ten balanc,“ říká dnes.

Jeho kniha ale není jen o cestě, ale také o lásce. Ačkoliv po konci manželství zarytě tvrdil, že žádný vztah už nechce, krátce před odchodem potkal ženu, která mu převrátila život naruby. A je o třicet let mladší. „Říkal jsem si, že do toho nemůžu jít. Že nechci být ten blázen, co si našel mladší ženskou, a je všem pro smích. Ale pak mi došlo, že je nesmysl to řešit. Je to můj život,“ usmívá se. „A poprvé v životě jsem pochopil, že láska je mír. Není o hádkách, není to Itálie plná emocí,“ dodává.

Jeho životní partnerka, kterou v knize pojmenoval Ester, ho prý podpořila i v tom, aby se vydal na dlouhou pouť. „Řekla mi, že mě chce až po pouti. Že tu cestu potřebuju, abych si všechno ujasnil, měl čas přemýšlet. A měla pravdu,“ uznává.

„Pach mrtvoly ze sebe nesmyjete celé dny,“ vzpomíná legenda pražské kriminálky, emeritní major Hyhlík

Cesta málem skončila tragicky

V knize i podcastu také popisuje, jak během putování málem přišel o život. „Ve Slovinsku jsme se s kamarády rozhodli pro zkratku přes Alpy. Všichni jsme předtím měli divný pocit, ale tři chlapi, znáte to. Nikdo to neřekl nahlas, nikdo nechtěl být ten slabší kus. Šli jsme po ferratách bez vybavení, přišla bouřka, kluci spadli do kamenné řeky, pod námi propast. Já se v jednu chvíli držel skály, kolem hromy a blesky, a věděl jsem, že stačí vteřina a je po mně,“ vzpomíná. „Bál jsem se. Věděl jsem, že když udeří blesk, je konec. Ale pak přišlo něco zvláštního. Klid. Smíření. Jestli má být tohle konec, cítím se naplněný, měl jsem hezký život,“ říká. Naštěstí vše dobře dopadlo a on mohl putovat dál.

Kniha Zamilovaný poutník končí tím, že se jemu a Ester narodí dcera, Formánkovo čtvrté dítě. „Po padesátce už to není jen tak, člověk se musí trochu víc rozhejbat,“ směje se. „Samozřejmě jsem přemýšlel, jestli je to zodpovědné. Jestli je z mé strany zodpovědný celý ten vztah. Ale má žena si uvědomuje, že mi jednou bude osmdesát a jí padesát. S tím do toho šla. A já si předsevzal, že bych tu chtěl být aspoň do dceřiných dvaceti, abych ji trochu vyprovodil do světa. To by snad Bůh mohl dát,“ zamýšlí se spisovatel, který je hluboce věřící.

Život po rakovině prsu. „Za zdraví jsem vděčná, ale s novým tělem jsem se nesžila,“ přiznává doktorka Lenka Borská

A plánuje dokončit svou pouť? „Ano,“ říká bez váhání. „Jakmile bude mír, ten opravdový, ne jen papírový, dojdu z Assisi až do Jeruzaléma, jak jsem si naplánoval,“ uzavírá.

Když si pustíte celý Blesk Podcast, dozvíte se toho ale mnohem víc. Nejen o tři měsíce trvající pouti, na které potkal spoustu lidí, a některá z těch setkání byla dost bizarní. Ale také o tom, jak prožil okamžiky mezi nebem a zemí, jak se setkal s Bohem, což ho dovedlo až na psychiatrii, jak kromě psaní také učí lidi chodit po žhavém uhlí a čelit strachu a mnoho, mnoho dalšího!