Soused Havla v Podcastu: Mám na něj pěkný a šeredný vzpomínky, říká
Mezi nejstarší obyvatele vísky pod zříceninou Brecštejn na Trutnovsku patří Vladimír Pechan (88), který si odlehlé místo okamžitě zamiloval. Na Hrádeček se později přistěhoval také Václav Havel a s Pechanovými se spřátelil. Vladimír díky tomu zažil nezapomenutelné časy. Na druhou stranu si ale vytrpěl šikanu od policistů a výslechy na kriminálce. O životě na Hrádečku zavzpomínal Pechan pro Blesk Podcast.
Mnozí lidé tvář Vladimíra Pechana vídají v obchodech nebo na krkonošských chatách, ale vůbec si to neuvědomují. Před více než 40 lety se totiž v Horních Mísečkách konala soutěž o nejlepšího Krakonoše, kterou bývalý hajný vyhrál. Jeho fotografie jako vousatého Krakonoše se pak začaly tisknout na Krakonošovy trubičky nebo se umísťovaly jako poutač na chaty v Krkonošských horách.
Podobně jako Krakonoš má i Vladimír Pechan k přírodě blízko. Na rozlehlém statku na Hrádečku dodnes pobíhají koně, slepice a kočky, tedy zvířata, která ho poslouchají na povel. Nad jeho královstvím leží slavná chata na Hrádečku, kam jezdil odpočívat Václav Havel s Olgou a později i s Dagmar. A byl to právě Vladimír Pechan, kdo jako první odhalil kouzlo tohoto místa.
Okouzlující Hrádeček
Tehdy pracoval jako osobní řidič ředitele Lesního závodu Vrchlabí a projížděli oblastí kolem Vlčic: „Najednou jsme sjeli do údolí a já říkal ‚Kurňa, to je nádhera. Tady bych chtěl bydlet‘. Přijeli jsme k domu a ono to bylo prázdný. Nikdo v něm nebydlel, dveře neměl, střecha byla špatná,“ vzpomínal, v jakém stavu byl jeho budoucí domov. Ředitel mu nabídl pozici hajného v revíru, kde ležel i rozbitý domek. Vladimír Pechan na nabídku kývl a ubytoval se u zatáčky v údolí.
V roce 1967 se na kopec nad ním přistěhoval mladý Václav Havel a s Vladimírem Pechanem a jeho ženou Hanou se spřátelil. „Ptají se mě, jaké mám vzpomínky na Václava Havla. Odpovídám, že pěkný a šeredný,“ začíná své vyprávění prezidentův soused. Mezi ty nejhezčí chvíle patří kupříkladu silvestr, který slavil ve společnosti Havla a jeho přátel, z nichž mu nejvíce padla do oka manželka Jana Třísky, Karla Chadimová.
Sníh za podprsenkou
„Měl jsem přístroj na zmrzlinu a vyráběl ji pro ně. Honza se sebral, šel ven a přinesl jedenáct sněhových koulí, který po nás házel. Říkal jsem mu ‚Jdi do p*dele, nedělej mi tady bordel!‘ Koule jsem sebral a nastrkal jsem je Káje za podprsenku. Ona mi povídala ‚Ty blbče, já mám až kalhotky mokrý‘,“ vzpomínal se smíchem Pechan na okouzlující Chadimovou.
Když byl Václav Havel v Praze, na Hrádečku pobýval jeho otec. Václav M. Havel každý den chodil k Pechanům pro vajíčka a často zůstal i na oběd. „To byl ukrutně skromný člověk! Havel byl umělec, ale jeho táta byl inteligent, stavitel. Na Mísečkách dělal sportovního referenta a měl jen 1100 korun. Pan Havel, který něco vybudoval, rozumíte? Bavil jsem se s ním o tom a on to bral lidským způsobem, že je to jako v životě. Jednou je teplo a jindy zima,“ prozradil s dojetím Krakonoš z Hrádečku.
Šikana kvůli Havlovi
U jeho stejnojmenného syna si Pechan zase vážil kuchařského umění. A na jednu pochoutku dodnes se slinou na jazyku vzpomíná: „U nich vařil jen Václav Havel a dělal výborný guláš. V kuchyni měl jarmaru, v níž měl všemožné koření, jak jezdil po světě. Byl tedy znamenitý kuchař a nejenom kuchař. On byl znamenitý člověk,“ vracel se do dávných let pamětník. Přátelství s disidentem nebylo ale pouze růžové.
Pechanova rodina totiž žila pod dohledem Státní bezpečnosti a komunisté jim dělali různé problémy: „Dneska si povídáme a je to sranda, ale když žijete ve strachu a každý den vás kontrolují... Povídali mi, že mám špatný ložiska u auta. Tak jsem jel do Náchoda, nechal jsem si vyměnit ložiska a stálo to dva tisíce čtyři sta korun. Jel jsem za tři dny a zase mi říkají, že mám špatné ložiska,“ vyprávěl pan Pechan. Policistům tedy ukázal potvrzení o výměně, což jim stačilo. „Ale pořád trnete hrůzou, co vám najdou,“ dodal.
Stačilo, aby se šel podívat na koncert nebo divadlo k Havlovým a poté si ho předvolali: „Furt jsem byl na kriminálce. Já jsem byl tak vystresovaný, byl jsem posera a bál se. Já jsem tam i brečel. Třeba tady byli Plastic people a už jsem tam byl na kriminálce,“ popisoval nátlak. V osmdesátých letech se ale vše uklidnilo díky zásahu jeho příbuzného, který pracoval u policie. Po revoluci k němu Václav Havel nadále chodil, a ačkoliv byl prezident, zůstával podle Pechana pořád stejný a na buchty od jeho manželky nikdy nedal dopustit.
Co by se mělo udělat s Havlovou chatou a jak vzpomíná na prezidentovy poslední dny před smrtí na Hrádečku, prozradil Vladimír Pechan v Blesk Podcast: