9°C
Před 30 lety opustila sovětská vojska Československo: Dezertér Alexej zůstal
Před 30 lety, 21. června 1991, opustil československé území poslední transport se sovětskými vojáky a technikou. Tímto krokem byl ukončen 23 let trvající „dočasný“ pobyt sovětské armády na území Československa. V dalších dnech následoval podpis protokolu o ukončení odsunu sovětských vojsk. 27. června republiku opustil i poslední sovětský voják, tehdejší velitel generál Eduard Vorobjov. Naopak v Československu se rozhodl zůstat jeden ze sovětských vojáků Alexej Ženatý. Po dezertaci v roce 1990 se skrýval u přátel a nakonec se mu podařilo získat politický azyl a později i české občanství.
Po listopadu 1989 byl jedním z prvních požadavků veřejnosti právě odchod sovětských vojsk z Československa (tehdejší ČSFR). Na území republiky byl kontingent sovětské armády umístěn po okupaci vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Jednotky z Maďarska, Bulharska, Polska i bývalé NDR tehdy československé území opustily, sovětští vojáci však zůstali a jejich pobyt byl v říjnu 1968 legalizován smlouvou o dočasném pobytu sovětských vojsk. Brzy po listopadu 1989 se rozběhla jednání, která měla tento stav změnit.
850 tisíc lidí
„Nebylo to tak jednoduché přimět Sovětský svaz k tomu, aby souhlasil s odchodem střední skupiny vojsk odtud, jednání bylo hodně náročné,“ zavzpomínal na proces odchodu sovětských vojsk v roce 2014 pro Paměti národa Luboš Dobrovský, který tehdy zastával post mluvčího nového ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera a dodal, že vojska a jejich rodinní příslušníci se stahovali i z dalších zemí východního bloku. Šlo zhruba o 850 tisíc osob, tudíž se jednalo o náročný a nákladný proces.
Rusko řešilo mimo jiné, kam tolik lidí umístí a kde je ubytuje. Již 26. února 1990 byla během návštěvy prezidenta Václava Havla v Moskvě podepsána dohoda o odchodu sovětských vojsk z území Československa. Do konce června 1991 bylo z československého území staženo 73500 sovětských vojáků, 39921 jejich rodinných příslušníků, 1220 tanků, 2505 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 175 vrtulníků, 103 letadel a 94824 tun veškeré munice. Dohled nad odchodem sovětských vojsk z našeho území měla na starosti tzv. smíšená komise Federálního shromáždění pro dohled na stažení sovětských vojsk z Československa.
Generál odletěl jako poslední
Posledním sovětským vojákem, který opustil území Československa, byl Eduard Vorobjov. Generálporučík v roce 1968 přijel jako velitel roty. Následně odcestoval zpět do Moskvy, kde vystudoval vojenskou akademii a v roce 1987 se vrátil do Československa jako velitel SSkV. Po listopadové revoluci dohlížel na odchod sovětských vojsk. Sám z Československa odcestoval jako poslední. „Úkol spočíval v tom – a o tom jsem mluvil na tiskových konferencích – že budeme odcházet organizovaně, vyjdeme rozděleni po jednotkách. Přišli jsme organizovaně a odejdeme organizovaně,“ uvedl v roce 2001 pro Paměti národa Vorobjov a zavzpomínal na to, že ačkoliv sovětským vojskům odchod nevadil, mrzelo je, když byli nazývány okupanty.
„I v roce 1968 lidi jen plnili rozkaz, rozhodovali politici. V roce 1989 nebo 1990 tam sloužili lidé, kteří tam v roce 1968 nebyli,“ uvedl voják, který se ještě 24. června zúčastnil koncertu na oslavu ukončení okupace. Na megakoncertu vystupoval Michael Kocáb i Frank Zappa. Na území Československa byl už jediným představitelem sovětské armády. Odletět měl po skončení koncertu ve vrtulníku, ovšem nakonec odcestoval až o tři dny později z letiště v Kbelích.
Z dezertéra občanem
Do Československa se dostal v rámci základní vojenské služby a už neodešel. Sovětský voják, který se narodil v roce 1971 jako Alexej Kuzevanov, pochází z vesnice Rynky na Sibiři poblíž kazachstánských hranic. V březnu roku 1989 musel nastoupit do vojenské služby, jelikož ve Sovětském svazu platila povinná dvouletá vojenská služba, do níž vstupovali všichni muži od osmnácti let. Jak uvedl pro zpravodajský web Plus.rozhlas.cz ačkoliv se většina chlapců na vojnu těšila, on radost neměl.
Ani ne týden po nástupu do služby odcestoval do Československa. Vojáci prý nesměli opouštět kasárny a bylo jim řečeno, že jsou v zemi, kde Rudá armáda pomáhá. Pokud opustí kasárnu, lidé je prý zabijí. „Bylo to, jako když vám někdo říká: tady máte oheň a ten je studený. Devadesát devět procent vojáků o tom nepřemýšlelo, já jsem ale na takové lži nebyl stavění,“ uvedl pro rozhlas. Domů se už nevrátil.
Dezertoval v listopadu 1990. Ukrýval se v bunkru, který zůstal opuštěný po odsunu posádky. Díky sbírce oblečení pro Červený kříž získal civilní oděvy. Namále měl, když ho na dálnici kousek od Mladé Boleslavi zastavila policejní hlídka, jakmile ale policisté zjistili, že se jedná o dezertéra, tak ho nevrátili Rusům. Naopak mu řekli, aby požádal o politický azyl, což také udělal. Tehdy se dostal do kontaktu s režisérem a dokumentaristou Vladislavem Kvasničkou. Ten mu dokonce zařídil azyl u rodiny evangelického faráře Daniela Ženatého. S rodinou měl hezký vztah a v roce 1997 přijal i příjmení Ženatý a v tomtéž roce získal české občanství.
VIDEO: Historik o skandálním výroku Grospiče z KSČM: Obět ídopravních nehod? Otci 4 dětí přejel sovětský tank hlavu
Přišli nevítáni, odešli bez rozluky. M. Kocábu, kterého nemusím, za to mu dík, že se do toho dal a vyprovodil je domů. Zbyl po nich binec v lesích, hlavně plechovky a papíry od jídla kde měli zákopy, zničené byty, okna lepili novinami, binec kolem, rušili svými přejezdy občany, když v noci jely tanky, to byl rachot, o vánocích přejezdy kolon aut, aby jim vánoce vytloukli z myšlenek. Měli to těžké, přijet "domů", kde nic neměli, nikdo s tím nepočítal, že by museli odtáhnout domů.