7°C
Českoslovenští uprchlíci umírali u břehů Palestiny: Při lodním neštěstí zemřelo 278 lidí
Zachránit si život. Tak jednoduchá byla motivace židů, kteří za druhé světové války prchli z Československa do zahraničí. Většina z nich za cestu zaplatila vysokou cenu, uprchlíci přišli prakticky o všechen majetek, někteří z nich dokonce o život. Tak jako 278 uprchlíků, kteří se utopili po potopení lodě Patria u palestinských břehů.
Druhá polovina třicátých let a první polovina čtyřicátých let dvacátého století se zapsala do historie jako nejkrutější období v moderních dějinách lidstva. Nacistické Německo mělo na svědomí miliony nevinných životů.
Třetí říše si jako hlavního nepřítele vybrala židy. Německo začalo omezovat jejich lidská práva, vydávalo řadu omezujících zákonů, pak začalo s transporty do koncentračních táborů. Perzekuci obyvatelstva nacisté zaváděli i v podrobených zemích, i v Československu.
Mnoho českých židů skončilo v koncentračních táborech, ti šťastnější dokázali včas utéct. Pro uprchlíky šlo o velmi náročný proces, během kterého přišli o drtivou většinu svého majetku. Vidina svobody je ale hnala dál.
Šlo o legální migraci, v roce 1940 bylo ještě možné odjet s pasem, který vydávala Ústředna pro židovské vystěhovalectví. Podmínky úřadu pro vydání pasu byly ale přísné, žadatelé museli odevzdat velkou část svého majetku. Namísto vytoužených destinací navíc nakonec odcestovali do Palestiny, která byla pod britskou správou. Britové ovšem uprchlíky rozhodně nevítali s otevřenou náručí, naopak jim ani nedovolili vyjít na břeh. Migranti tak museli čekat na odplutí na palubě zaoceánské lodi Patria.
Situace pasažérů byla kritická. Vše vyvrcholilo 25. listopadu, když se po deváté ráno ozval silný výbuch. Loď se začala potápět. Na palubě zavládl obrovský chaos. Lidé skákali do vody, někteří horko těžko zachránili sami sebe, jiní našli dost síly, aby pomohli i ostatním. „Vrátila jsem se do lodní nemocnice, tam ležela moje velká láska tenkrát. Vytáhla jsem ho, byl v bězvedomí, dotáhla jsem ho k molu a plavala pro další lidi,” popsala pro Paměť národa tehdy devatenáctiletá Hana Pavlů, která z Československa emigrovala se sestrou.
Nakonec zahynulo 278 lidí. „Kdo se zachránil a kdo zahynul – to byla naprostá náhoda. Mnozí dobří plavci se utopili a neplavci naopak zachránili,” zavzpomínal pro Paměť národa Hanuš Bor, který byl na lodi se dvěma bratry.
Šlo o obrovskou tragédii. Podle pozdějších zjištění výbuch způsobila židovská organizace Hagana, která doufala, že Britové uprchlíkům pomohou, pokud loď poškodí výbuchem. Exploze propašované výbušniny byla ale silnější, a tak v nastalém zmatku zahynuly stovky lidí.
Britové se ani při probíhající zkáze do pomoci zrovna nehrnuli, podle pamětníků k lodi nevyslali žádnou pomoc. „Na břehu jsem zůstala jen v prádle, které jsem měla na sobě,” řekla Hana Pavlů. „Od Britů dostal každý jednu vojenskou deku, kterou používal v noci jako přikrývku a ve dne ji nosil kolem těla,” dodala. Lidé z lodi se alespoň potom dočkali pomoci a Britové je umístili do uprchlického tábora.
Muži z lodi se většinou přidali k československým jednotkám a později bojovali například u Tobruku. U armády pak působily i některé ženy, mezi nimi i Hana Pavlů, která s jednotkou ATS poskytovala pomocný servis pozemnímu vojsku.
Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje nezisková organizace Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo podpořte Paměť národa jinak na podporte.pametnaroda.cz.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.