Boeingu 767 došlo palivo 12 kilometrů nad zemí! Od zázračného přistání uplynulo 36 let
Přesně před 36 lety, 23. července 1983 se posádce letadla společnosti Air Canada podařilo díky bohatým zkušenostem kapitána a notné dávce štěstí odvrátit leteckou katastrofu. Stroji Boeing 767 tehdy kvůli nedostatku paliva vysadily postupně oba dva motory, pilotovi se však jako zázrakem s „kluzákem“ podařilo přistát a nikdo přitom neutrpěl vážnější zranění.
Měl to být ukázkový ranní let za ideálního počasí. Spoj č. 143 společnosti Air Cananda mířil z Ottawy do Edmontonu a byl zrovna v polovině cesty. Na palubě bylo 61 pasažérů a osm členů posádky. Kapitánem byl Bob Pearson a prvním důstojníkem Maurice Quintal, oba s bohatými zkušenostmi. Stroj, kterým letěli, byl nově zakoupený Boeing 767, tehdy jedno z nejmodernějších letadel s mnoha automatickými funkcemi řízenými počítačem. A to byl kámen úrazu.
Ve výšce 12,5 km posádku upozornila varovná kontrolka, že má jedno z palivových čerpadel problém s nízkým tlakem. Důvody potíží mohly být dva, buď je čerpadlo rozbité a nebo něco horšího – dochází palivo. Počítač přitom ukazoval, že paliva je na cestu dostatek. Netrvalo však dlouho a ozvalo se i druhé čerpadlo. Příčina byla jasná, palivo drasticky dochází a letoun musí co nejrychleji nouzově přistát.
Od cíle je dělilo dlouhých 1100 kilometrů a nepřipadalo v úvahu, že se podaří doletět až tam. Nejbližší větší letiště se nacházelo ve 200 km vzdáleném Winnipegu. Brzy se však objevil problém, jeden ze dvou motorů úplně vysadil. Pearson byl naštěstí vycvičen k přistání i s jedním funkčním motorem. Nikdo však nikdy s tak velkým strojem nepřistál bez obou motorů a brzy službu vypověděl i druhý. Situace začala být zoufalá.
Díky skvělým aerodynamickým vlastnostem však letoun doslova plachtil a pomalu sestupoval k zemi. První důstojník doporučil přistát na bližším vojenském letišti ve městečku Gimli, které znal coby bývalý armádní pilot. Před přistáním ve výšce 900 metrů se kapitán rozhodl pro nouzový a poněkud riskantní manévr, který používají piloti kluzáků – skluzu, kterým letadlo rychleji ztrácelo výšku, a přitom nezrychlilo.
Nad ranvejí však posádka narazila na další komplikaci. Přistávací dráha byla mezitím přestavěná na závodní dráhu a byla plná lidí. Dvě děti se přímo před letadlem, které se neslyšně řítilo dolů, dokonce proháněly na kolech a moderní letadlo postrádalo starý dobrý klakson. Stroj jako zázrakem dopadl tupě na ranvej a nikomu se nic vážného nestalo. Při vyšetřování se zjistilo, že problém byl v digitálním procesoru počítače a špatném přepočtu paliva, kterého mechanici kvůli chybám natankovali jen polovinu.
Díky neskutečnému manévru pilotů bylo však letadlo přistáním poškozeno jen velmi málo a po dvoutýdenní provizorní opravě se vrátilo do Winnipegu, kde podstoupilo ještě komplexní několikatýdenní opravu. Posléze se vrátilo zpět do služby, přičemž mu už nikdo neřekl jinak než „kluzák z Gimli“. Poslední let absolvovalo v roce 2008 a poté skončilo na tzv. hřbitově letadel v americké Mohavské poušti. Oba piloti si za svůj manévr vysloužili pochvalu a v Gimli jim byl vztyčen pomník.
Zdravím .. narvali by se tam jiní ,,Hnoji"😎